Sesto Prete - Sesto Prete - Wikipedia

Sesto Prete

Sesto Prete (27. září 1919 v Montefiore dell'Aso - 15. června 1991 v Cagli, Itálie ) byl italský americký filolog a paleograf.

Životopis

Sesto Prete studoval klasickou filologii v Itálii a Německu, kterou absolvoval nejprve v Kolíně nad Rýnem v roce 1944 u Gunthera Jachmanna, který v římské komedii představil tezi o konceptu humanity, a poté v Bologni v roce 1945 u Pietra Ferrarina, kde diskutoval o tezi o konceptu „Liberalitas“ „v římské komedii.

Dr. Prete učil jako „přednášející“ v latině na univerzitě v Bologni (1946–1949) a jako profesor latiny a řečtiny na střední škole ve Forli. V roce 1955 byl vědeckým spolupracovníkem ve Vatikánské knihovně. Poté se přestěhoval do Spojených států, kde byl profesorem v letech 1956 až 1968 na Fordham University v New Yorku. Jako emeritní profesor poté až do roku 1990 učil na University of Kansas v Lawrence v Kansasu.

Mnoho z jeho studií a jeho publikací souvisí s textem, tradicí a štěstím Plautuse a zejména Terentia. Mezi latinskými autory privilegoval studium Ausonia, ale také Cicera, Catulluse, Virgiliuse, dvou Plinia, Prisciana, Columelly, Sidonia Apollinarise, Apuleia, Tertulliana a Kypriána. Specializoval se na oblast středověku a humanismu. Intenzivně pracoval na Ratheriusovi a Innocentiovi III., Marcovi Polo, Danteovi a Petrarcovi. Latinská poezie patnáctého a šestnáctého století, a zejména náboženská poezie básníků působících ve Ferrara a Urbino, a také Bruni, Poliziano, Tito Vespasiano Strozzi a Pontano, Giulio Cesare Scaligero a Guillaume du Bartas. Studoval také některé humanistické myslitele, jako jsou Pius II., Poggio a Valla, Phoebus Capella, Giacomo a Antonio Costanzi, Joachim Camerarius a Niccolò Perotti.

Byl také promotérem a organizátorem konference, kurátorem a ředitelem časopisů. Díky své mezinárodní činnosti byl zodpovědný za podporu vztahů, srovnání a výměnu názorů mezi různými zeměmi, zejména mezi Itálií, Německem a Amerikou. V roce 1978 založil časopis „Res Publica Litterarum. Studies in the Classical Tradition“, který režíroval až do roku 1991.

Funguje

  • Saggi Pliniani, studi pubblicati dall'Istituto di Filologia classica dell'Università di Bologna 3, Bologna, Zuffi, 1948
  • Il codice Bembino di Terenzio, Studi e Testi 153, Città del Vaticano, Biblioteca Apostolica Vticana, 1950.
  • P. Terenti Afri ComoediaeHeidelberg, F.H. Kerle, 1954.
  • Didascaliae: Studie na počest Anselma M. Albaredy 1961 ISBN  9781258131678
  • Dvě humanistické antologie Studi e Testi 230, Città del Vaticano, Biblioteca Apostolica Vaticana, 1964.
  • Galileův dopis o libraci Měsíce John F. Fleming, New York, 1965
  • Postřehy k dějinám textové kritiky ve středověku a renesanci 1968, St. John's University Press.
  • Il codice di Terenzio Vaticano Latino 3226, Studi e Testi 262, Città del Vaticano, Biblioteca Apostolica Vaticana, 1970.
  • Decimi Magni Ausonii Opuscola Leipzig, Teubner, 1978.
  • Studie latinských básníků Quattrocento 1978, University of Kaansas.
  • L'Umanista Niccolò Perotti, Sassoferrato, Istituto Internazionale di Studi Piceni, 1980.
  • I Codici di Terenzio e quelli di Lucano nella Herzog August Bibliothek di Wolfenbuttel 1982. ISBN  3-88373-030-0
  • Tra filologi e studiosi della nostra epoca: dalla corrispondenza di Gunther Jachmann, Didascaliae I, Pesaro, Belli, 1984.
  • Pagine amare di storia della filologia classica. Dalla corrispondenza di Edoardo Fraenkel a Gunther Jachmann, Didascaliae III, Sassoferrato, Istituto Internazionale di Studi Piceni, 1987.
  • Capitoli su Terenzio, Didascaliae IV, Sassoferrato, Istituto Internazionale di Studi Piceni, 1990.
  • Lettere di Edoardo Fraenkel a Gunther Jachmann, a cura di P. Gatti, Didascaliae V e VI, sv. 1 e 2, Fano Editrice Fortuna, 1996-1997.

externí odkazy