Sergio Vacchi - Sergio Vacchi - Wikipedia

Sergio Vacchi
narozený1. dubna 1925 (1925-04)
Castenaso, Itálie
Zemřel16. ledna 2016 (2016-01-17) (ve věku 90)
Siena, Itálie
obsazeníMalíř

Sergio Vacchi (1. dubna 1925 - 14. ledna 2016) byl italský malíř.

Narozen v Castenaso, Bologna, Vacchi opustil studium práva a věnoval se své malířské vášni.[1] Samouk, v roce 1951 uspořádal svou první samostatnou výstavu v Milán na prestižní Galleria del Milione.[1][2] Po období blízkém post-kubismus, v letech 1956 až 1962 přijal informalismus.[1]

Na začátku 60. let se Vacchi přestěhoval do Říma a tam zahájil cyklus kvaše a obrazy kolektivně známé jako Il Concilio (tj. „Rada“), která vyvolala velké kontroverze s římskokatolickou církví kvůli jejich grotesknímu a někdy rouhačskému zastoupení církve.[1] Když byl v roce 1964 Vacchi pozván na Benátské bienále, benátský patriarcha zakázal katolíkům navštívit jeho pokoj.[1][2] Podle některých narážek přítomných v Il Concilio, Vacchi přijal nové umělecké hnutí známé jako Nuova Figurazione („Nová figurace“), jehož prvním významným příkladem bylo Morte di Federico II di Hohenstaufen.[1][3] V následujících letech malířské cykly Galileo Galilei semper ... a Pianeta následoval.[1]

V 90. letech se Vacchi věnoval cyklům portrétů a autoportrétů, zejména pak Greta Garbo portréty.[1] V roce 1997 se přestěhoval do Siena, kde založil nadaci Fondazione Vacchi.[1] Přestal malovat koncem 2000, kvůli Parkinsonova choroba které ho ovlivnily.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j Giorgio Di Genova (16. ledna 2016). „La solitudine oscena“. Il Manifesto. Citováno 29. ledna 2016.
  2. ^ A b Massimo Mattioli (16. ledna 2016). „Addio a Sergio Vacchi, poeta del naturalismo esistenziale“. Art Tribune. Citováno 3. února 2016.
  3. ^ Enrico Crispolti. Alcuni protagonisti della nuova figurazione in Italia: Vacchi, Guerreschi, Romagnoni. F. Fiorentino, 1976.

Další čtení

  • Enrico Crispolti. Sergio Vacchi. Catalogo ragionato dei dipinti 1948-2008. Skira, 2012. ISBN  8861301711.

externí odkazy