Sergio Barroso - Sergio Barroso

Sergio Fernández Barroso (také známý jako Sergio Barroso) (nar. Havana, Kuba, 1946) je a kubánský skladatel, performer a profesor.[1]

Akademické pozadí

Sergio Barroso studoval hru na klavír, teorii a varhany u Alfreda Leviho, Césara Péreze Sentenata, Edgarda Martína a Alfreda Díeze Nieto na Havana Národní konzervatoř „Amadeo Roldán“, kde v roce 1966 obdržel diplom Honours.[2]

Později absolvoval postgraduální studium kompozice a teorie u Václav Dobiáš a Karla Jánaceka na Vyšší hudební akademii (AMJ) v Praze a v této instituci získal postgraduální certifikát v roce 1968. Vzal si soukromé kurzy s Alois Hába ve stejném městě.[3] Barroso také studoval orchestrální dirigování u Manuela Duchesne Cuzána a Gonzalo Romeu na Superior Institute of Arts (ISA), v Havana a počítačová hudba s John Chowning a Jean-Claude Risset ve společnosti CCRMA, Stanfordská Univerzita (USA).[2]

Skladatel

Jako skladatel získal Sergio Barroso řadu zakázek od organizací a jednotlivých umělců; a udržoval si rušnou mezinárodní kariéru, kde se často objevuje na ISCM Události. Podílel se na ISCM New Music Miami Festival jako pozvaný skladatel v letech 2004 a 2007.[2]

Díla Sergia Barrosa byla uvedena na mnoha koncertech a akcích v Americe, Evropě a Asii; na místech, jako je Lincoln Center (New York City); Kennedyho centrum (Washington); divadlo Monte Carlo (Monako); IRCAM (Paříž); Smétana Hall (Praha); Filharmonický sál (Bratislava); Elizabeth Hall (Londýn); Varšavské podzimní festivaly; Festivaly v Alicante a Manuel de Falla; Opery (Budapešť, Helsinky, Varšava a San Francisco); Manila National Theatre a São Paulo State Symphony Hall.

Jeho práce byly také vysílány prostřednictvím národních sítí v Evropě, Japonsku, Jižní Koreji, Hongkongu, Austrálii, na Novém Zélandu a v celé Jižní a Severní Americe.

Hudba Sergia Barrosa se objevuje na etiketách Areíto, SNE, Centredisc, CBC Records, Bonk, Blue Note a Empreintes Digitales.[2]

Jeho hudba představovala obojí Kanada a Kuba na UNESCO TRIMALCA (1979), na Mezinárodním skladišti skladatelů UNESCO v Paříži (1980, 1995) a na Mezinárodním skladišti elektroakustické hudby UNESCO (1990, 1994).[4]

Umělec

Jako klávesista hraje Barroso hlavně svou vlastní hudbu a specializuje se také na barokní hudbu. Vystupoval v Národním uměleckém centru (Ottawa), IRCAM a UNESCO (Paříž), South Bank Center (Londýn, Velká Británie), Pollack Hall, Chapelle historique du Bon-Pasteur (Montréal) a Glenn Gould Studio (Toronto); stejně jako v Kuba, Banff, Bourges, Brusel, Calgary, Kingston, Madrid, Mexico City, Miami, Oslo, Praha, Seattle a Vancouver. Barroso zadal a uvedl v premiéře řadu děl kanadských skladatelů pro syntezátory ovládané klávesnicí.[2]

Profesor

Sergio Barroso působil jako profesor na Národní konzervatoři v Havana, Kuba od roku 1968 do roku 1973 a od roku 1978 do roku 1980. Vyučoval na Národní hudební škole v Praze Havana od roku 1968 do roku 1976 a na univerzitě v Havana od roku 1976 do roku 1980. Byl také jmenován vedoucím hudebních oddělení v Národní knihovně Havana a Havana Univerzita; jako vedoucí soudobé hudby pro kubánský Broadcasting Institute, od roku 1975 do roku 1977; a jako vedoucí hudby na ministerstvu kultury, Kuba od roku 1977 do roku 1980.

V roce 1980 založil Barroso trvalé bydliště v Kanada, a po krátké době výuku na Trent University, přestěhoval se na západní pobřeží, aby učil na University of Victoria od roku 1981 do roku 1984 a na Univerzita Simona Frasera v roce 1986.[3] Vyučoval také elektronickou hudbu a syntézu FM na konzervatoři „Carlos Chávez“ v Mexico City.[2]

Ocenění a uznání

Sergio Barroso získal řadu uznání v Kuba, Kanada, Evropa, Latinská Amerika a USA, včetně ocenění v Concours International de Musique Électroacoustique de Bourges (1980); Cintas / Arts International (New York City, 1999); skladatelská skladba Mezinárodní hudební rady (IMC) (Paříž, 1994, 1980); pódia IMC elektroakustické hudby (TIME) (Helsinky, 1994), (Oslo, 1990); IMC pódium latinskoamerické hudby (TRIMALCA, Santafé de Bogotá, 1979); Lynch-Staunton Award (2000) a několik národních cen v Kuba (komorní hudba 1973, 74; symfonická hudba, 1974; sborová hudba, 1974; elektronická hudba, 1979).[2]

Další odborné činnosti

Barroso byl jmenován ředitelem hudebních oddělení v Havana Národní knihovna „Josého Martího“ (1970–72), University of Havana (1972–1976) a kubánský Ministerstvo kultury (1976–80); jako hudební spisovatel pro Havana denní papír Juventud Rebelde (1975–80) a jako hlasatel pro kubánský Národní rozhlasová a televizní síť (ICRT) (1969–1980) a Vancouver Cooperative Radio (1985–1990). Působil také jako generální tajemník kubánský sekce Mezinárodní hudební rady (IMC) (1976–80);[2] jako spolupracovník Kanadského hudebního centra, jako člen Kanadské ligy skladatelů a společnosti SOCAN a jako zakládající člen Kanadské elektroakustické komunity.[3]

Funguje

Bohatý katalog Sergia Barrosa zahrnuje hudbu pro balet (La Casa de Bernarda Alba, Plasmasis); pro akustické nástroje nebo soubory s páskou nebo živou elektronikou (včetně šesti děl v jeho sérii Yantra, 1973–1982); a čistě elektronická díla.[3]

Orchestr:

  • Concierto, hoboj, orchestr, 1967–1968
  • Oda al soldado muerto, velký orchestr, 1968
  • Koncert pro smyčce a čtyři zvukové zdroje, 1972
  • Yantra VII, velký orchestr, 1977
  • Tropical Sweet, smyčcový orchestr, 1986
  • La Fiesta grande, syntezátory (1 hráč), orchestr, 1990
  • Jitanjáfora, housle, orchestr, 1993
  • Koncert, viola, orchestr, 1995–1996 (také verze jako Viola Desnuda, viola)

Komora:

  • Cuarteto de cuerdas, smyčcové kvarteto, 1967
  • Concierto, klavír, perkuse, publikum, média, 1968
  • Yantra I, kytara, fixní média, 1972
  • Yantra III, kytara, fixní média, 1972 (také verze pro 2 kytary, 1973)
  • Yantra II, 14 větrů, 1973–74
  • Yantra IV, flétna (+ pikola, altová flétna), fixní média, 1975
  • Yantra V, kytara, 1975
  • Yantra IX, soprán saxofon (+ alt saxofon), fixní média, 1979
  • Yantra X, fagot, fixní média, 1981–1982
  • Quince Miradas a Don Quijote, 2 kytary, 1984
  • Danzas coloniales Cubanas, Lesní roh, 2 trubky, pozoun, tuba, 1984
  • En febrero mueren las flores, housle, fixní média, 1987
  • Canzona, syntezátory (1 hráč), fixní média, 1988
  • La Fiesta, syntezátory (1 hráč), fixní média, 1989
  • Crónicas de ultrasueño, hoboj / klarinet / trubka, syntezátory (1 hráč) / fixní média, 1992
  • Sonatada, syntezátory (1 hráč), 1992
  • Charangas delirantes, syntezátory (3 hráči), 1993 (také verze pro syntezátory [1 hráč], fixní média, 1993)
  • Viejas voces, viola, fixní média, 1993–1994
  • Crónicas II, viola, syntezátory (1 hráč) / fixní média, 1995
  • Viola Desnuda, viola, 1995–1997 (verze koncertu)
  • La Noche, basklarinet, viola, fixní média, 1997 (také verze pro basový hoboj, basklarinet, fixní média, 1997; 2 basklarinety, fixní média, 1997; fixní média)
  • Sandunga, viola, fixní média, 1997 (také verze pro klarinet, fixní média, 1997)
  • Cuartetas, basklarinet, viola, piano, syntezátory (1 hráč) / fixní média, 1999
  • Callejos, basklarinet, fixní média, 1999
  • Pregones, violoncello, pevná média, 2000
  • Rocambole, housle / viola, violoncello, fixní média, 2001
  • Hélice, soprán saxofon, fixní média, 2003–05

Hlasitý:

  • El Ángel desengañado (text Rafael Alberti), alt, piano, 1963
  • Tres Canciones azules (text Rafael Alberti), soprán, piano, 1963
  • Tres Canciones grises (text Federica Garcíi Lorcy), alt, piano, 1963
  • Grietas (text Xiomara Funes), soprán, klavír, 1965
  • Noema II, hlas, kytara, housle, kontrabas, klavír, fixní média, 1972
  • Ireme, mezzosoprán, perkuse, fixní média, 1975 (koncertní verze baletu)
  • Verdehalago (text Mariana Brulla), vysoký soprán, altová flétna (+ pikola), housle, kontrabas, perkuse, živá elektronika, 2004–2006

Klavír:

  • Microsuite, 1965
  • Variaciones del Motoriongo, 1966
  • Música para pequeños oídos, 1966
  • Yantra VIII, 1978
  • Yantra VI, klavír, fixní média, 1976–1979
  • Liborio, piano, fixní média, 2008

Elektroakustické:

  • Las Barricadas misteriosas, fixed media, 1982
  • Soledad, fixní média, 1987
  • Tablao, guitar ad libitum, fixed media, 1991
  • La Noche, fixed media, 1997 (verze komorní tvorby)

Etapa:

  • Plásmasis (balet, choreografie Alicia Alonso), orchestr, fixní média, 1970
  • Dinamia (balet), fixní média, 1972
  • La Casa de Bernarda Alba (balet, choreografie Alicia Alonso, po Federico García Lorca), malý orchestr (14 dechů, 8 dechů), fixní média, 1971–75
  • Ireme (balet, texty z folklóru Abakuá z Kuba ), mezzosoprán, perkuse, fixní média, 1975 (lze uvést jako koncertní dílo)
  • Neverland (taneční hudba), fixní média, 1976
  • The Tempest (scénická hudba, hra Williama Shakespeara), fixní média, 1984[4]

Multimédia:

Rumbos, fixní média, projekce diapozitivů (Sandú Darié), 1975

Diskografie

  • Variaciones del Motoriongo. Nancy Casanovas, piano (Areíto: LDA-3589) (LP)
  • Concierto (klavír, perkuse, publikum, stálá média); Yantra I; Yantra IV. Luis Bayard, flétna, pikola, altová flétna; Flores Chaviano, kytara; Sergio Barroso / bicí nástroje Orquesta Sinfónica de La Habana (Areíto: LDA-3631) (LP)
  • Yantra III (původní verze). Flores Chaviano, kytara (Areíto: LDA-3721) (LP)
  • Yantra VIII. Ileana Peña, piano (Areíto: LDA-3800) (LP)
  • Oda al soldado muerto. Enrique González Mántici / Orquesta Sinfónica de La Habana (Areíto: LDA-7000) (LP)
  • Crónicas de ultrasueño (verze s hobojem). Lawrence Cherney, hoboj; Sergio Barroso, syntezátory (Centrediscs: CMCCD 4793)
  • La Fiesta; Crónicas de ultrasueño (verze s hobojem); En febrero mueren las flores; Charangas delirantes; Sonatada; Viejas Voces; Tablao (verze pro pevná média); Yantra X; Canzona. León Biriotti, hoboj; Jesse Read, fagot; Adele Armin, housle; Laura Wilcox, viola; Sergio Barroso, syntezátory (empreintes DIGITALes: IMED 9628/29)
  • Yantra I; Yantra III (původní verze); Yantra IV; Yantra VI; Yantra IX. Luis Bayard, flétna, pikola, altová flétna; Miguel Villafruela, sopránový saxofon, altový saxofon; Flores Chaviano, kytara; Jorge Gomez Labraña, klavír (IREME: 1973-2001)
  • La Noche (verze pro pevná média); En febrero mueren las flores; Sandunga (původní verze); Las Barricadas misteriosas. Adele Armin, housle; Laura Wilcox, viola (IREME: 1982-2002)
  • Koncert (viola); Jitanjáfora; La Casa de Bernarda Alba (výňatky). Adele Armin, housle; Laura Wilcox, viola; Alex Pauk / Esprit Orchestra; Sergio Barroso / Orquesta Sinfónica de la Ópera Cubana (IREME: 1996-2001)
  • La Fiesta. Sergio Barroso, syntezátory (Radio Kanada Mezinárodní: ACM-37)
  • Soledad; Canzona. Sergio Barroso, syntezátory (Société de Nouvelle Enregistrement: SNE 556)
  • Viola Desnuda. Laura Wilcox, viola (Société de Nouvelle Enregistrement: SNE 654)

Reference

  1. ^ Orovio, Helio: kubánský hudba od A po Z. Tumi Music Ltd. Bath, Velká Británie, 2004, s. 81.
  2. ^ A b C d E F G h ElectroCD: Sergio Barroso: http://www.electrocd.com/en/bio/barroso_se/
  3. ^ A b C d „Sergio Barroso“. Encyclopedia of Music v Kanadě. Citováno 2. září 2019.
  4. ^ A b Projekt žijících skladatelů: Sergio Barroso: http://www.composers21.com/compdocs/barrosos.htm

externí odkazy

Viz také

Hudba Kuby