Serapion (strategos) - Serapion (strategos)

Serapion („předpokládaný“ zemřel 41 př. n. l.) byl strategos z Kypr a admirál Ptolemaiovské námořnictvo za vlády Kleopatra VII v roce 43 př. Proti úmyslu egyptské královny podporoval v římské občanské válce Gaius Cassius Longinus, ale musel se uchýlit do Tyru a nakonec byl předán Kleopatře v roce 41 před naším letopočtem. Možná je totožný s tím Serapionem, kterého instruoval Julius Caesar vyjednat v roce 48 př. n.l. s egyptským velitelem Achillas.

Život

Když se Caesar postavila na stranu Kleopatry v jejím sporu s bratrem Ptolemaios XIII ministr Pothinus nařídil Achillasovi pochodovat se svou silnou armádou z Pelusium na Alexandrie (podzim 48 př. n. l.). Protože Caesar neměl v otevřené bitvě dostatek vojáků na vojenskou konfrontaci, přinutil Ptolemaia XIII. Vyslat k Achillasovi dva vysoce postavené vyjednavače. Pro tento úkol byli vybráni Serapion a Dioscurides, z nichž oba již byli velvyslanci Ptolemaios XII v Řím a teď musel Achillase informovat, že Ptolemaios XIII. nechtěl, aby egyptský generál bojoval proti Caesarovi. Achillas si ale uvědomil, že mladý král byl přinucen tuto zprávu poslat, a rozpoutal nepřátelství svých vojáků proti Serapionovi a Dioscuridovi. Jeden ze dvou vyjednavačů byl zabit a druhý vážně zraněn, ale přežil, protože byl vzat k smrti.[1]

Zdroje neuvádějí, který z těchto dvou velvyslanců přežil. Pokud to byl Serapion, je s největší pravděpodobností totožný se strategiemi stejnojmenného Kypru, které jsou v této kanceláři doloženy v roce 43 př. N. L.[2] Poté, rok po atentátu na Caesara, bojovali jeho následovníci a nepřátelé proti sobě. V této válce se Kleopatra postavila na stranu císařských stran. Když tedy Cassius požádal egyptskou královnu o podporu, omluvila se, že mu údajně není schopna pomoci, protože její zemi sužoval mor a hladomor. Ale Serapion předal svou flotilu atentátníkovi na Caesara bez konzultace s Kleopatrou.[3] Lodě, například Serapion a některá města Pneumatika, poslal, umožnil Cassiovi rozhodně porazit císařského generála Publius Cornelius Dolabella (43 července BC). Kleopatra byla velmi rozhořčená nad neoprávněným chováním jejího guvernéra.

Historik Michael Grant věří, že se Serapion pokusil podpořit Arsinoe IV, který tehdy žil v exilu v chrámu Artemis v Efez proti své starší nepřátelské sestře Kleopatře a možná dokonce chtěla udělat ze své nové egyptské královny.[4] Když si Kleopatra získala přízeň Mark Antony po vítězství Caesarianů použila moc triumviru, aby se pomstila svým nepřátelům (41 př. n. l.). Mezi jejími oběťmi byla nejen Arsinoe IV, ale i Serapion. Uchýlil se do Tyru, ale Antony nařídil, aby musel být předán Kleopatře.[5] Někteří vědci naznačují, že je velmi pravděpodobné, že ho nechala popravit.[6]

Poznámky

  1. ^ Julius Caesar, Commentarii de Bello Civili 3.109.1-5; Livy, Ab urbe condita, kniha 112, fragment 48 v Adnot. super Lucane, Pharsalia 10.471; Cassius Dio, Římské dějiny 42.36.2 – 42.37.2
  2. ^ Walter Ameling: Serapion 2). V: Der Neue Pauly, sv. 11 (2001), sl. 444
  3. ^ Appian, Občanské války 4.61.262
  4. ^ Michael Grant, Kleopatra, str. 146
  5. ^ Appian, Občanské války 5.9.35
  6. ^ Tento názor zastává například Michael Grant, Kleopatra, str. 172 a Christoph Schäfer, Kleopatra, str. 131

Reference

  • Michael Grant, Kleopatra, 1972 a 1974, německé vydání 1998, s. 102, 146, 172.
  • Christoph Schäfer, Kleopatra, 2006, s. 63, 118, 131.