Senior peer poradenství - Senior peer counseling

Peer poradenství pro seniory, aka Peer poradenství pro seniory, poskytuje senioři s vyškoleným dobrovolnickým poradcem, který vám poskytne pomoc emocionální podpora a povzbuzení pro ty, kteří zažívají životní změny, které často doprovázejí stárnutí. Senioři obvykle využívají poradenství k objevování způsobů řešení smutek ztráta, fyzická omezení, finanční problémy, mírné Deprese, rodinné vztahy, osamělost, izolace, bytové situace, úzkost, změna v kognitivní funkce, a dávání péče pro manžela.[1]

Původ

Původní myšlenka Senior Peer Counseling byla vyvinuta v roce 1977 Evelyn Freeman, Ph.D. (1917–2013). Nejprve vytvořila program s názvem Senior Health and Peer Counseling of Santa Monica, Kalifornie. V roce 1986 ve spolupráci s ostatními vytvořila „Peer Counseling for Seniors: A Trainer's Guide“.[2]Výsledkem bylo, že různé skupiny využily průvodce svého trenéra a programy Senior Peer Counseling byly dostupné v mnoha kalifornských krajích i v Jižní Karolíně, Coloradu, Oregonu, Novém Mexiku a Washingtonu. Program je k dispozici také v Evropě, Kanadě a Japonsku.[3]Sponzorství programu v těchto lokalitách pochází od krajských zdravotnických služeb, mezináboženských rad, obhájců seniorů a neziskových organizací. Tyto programy senior peer poradenství se velmi liší v metodách a žádný program není podobný. Všichni však fungují v duchu vize Evelyn Freemany týkající se senior peer poradenství. Navíc, i když žádné dva programy nejsou úplně stejné, existuje organizace zvaná Americká asociace senior peer poradenství, která se snaží spojit všechny různé agentury senior peer Counseling za účelem sdílení příležitostí pro vytváření sítí a informací.

Charakteristiky návrhu programu

Dobrovolníci Senior Peer Counseling jsou obecně vyškoleni v poskytování individuálního (poradce a klienta) důvěrného poradenství jiným osobám ve věku 50 let a starším.[4] Poradenská sezení jsou zaměřený na cíl nebo podpůrný a jsou obecně jednu hodinu týdně. Setkání se konají v domě klienta, v důchodovém centru nebo v jiném důvěrném prostředí[5] a jsou pod přísným dohledem profesionálů, tj. psychologů, terapeutů v oblasti manželství a rodiny nebo sociálních pracovníků, kteří podle potřeby zasahují s návrhy, jak řešit situace s klienty nebo poskytovat zdroje.[4]Důvěrnost je narušena pouze za výjimečných okolností, například při podezření dítě nebo týrání starších nebo když klient nahlásí, že je vystaven riziku sebevražda, zabití nebo vážné postižení. V těchto případech má poradenství konkrétní pokyny pro hlášení, aby byla zajištěna bezpečnost všech zúčastněných.[4]Doporučení na programy vzájemného poradenství pro seniory často provádí Ochranné služby pro dospělé agentury, domácí zdraví pracovníci, nemocnice, sociální pracovníci, registrované zdravotní sestry, bydlení pro seniory nebo jiné agentury sloužící starším občanům. Starší se o programu mohou dozvědět prostřednictvím příspěvků v centrech pro seniory, ubytování pro seniory nebo v jiných agenturách sloužících seniorům a mohou se do programu sami odkázat.[4]

Účinnost

Poradenství pro seniory může být efektivní, protože poradci měli často životní zkušenosti podobné svým klientům. Naproti tomu profesionální poradci mohou neúmyslně vytvořit mocenskou nerovnováhu se staršími klienty, kteří nejsou obeznámeni s formálním poradenstvím, a mnoho seniorních klientů nebude formální poradenství vyhledávat kvůli nákladům nebo vnímání stigma.[6] Programy senior peer poradenství proto mohou klientovi poskytovat pohodlnější a podpůrnější prostředí.

V letech 2010–2011 společnost Applied Survey Research (ASR) provedla studii 43 klientů s klienty senior peer poradenství v České republice Okres San Mateo, Kalifornie. Studie dospěla k závěru, že klienti diskutovali o osobních problémech ve svém životě častěji se svými staršími vrstevníky než s kýmkoli jiným, včetně rodiny, přátel a sousedů. Studie také zjistila, že 75% klientů uvedlo, že senior peer poradenství „hodně pomohlo“, zejména s obavami o jídlo, zdraví, osamělost a smutek. Dvacet tři procent uvedlo, že „trochu pomohlo“ a 3% uvedlo, že „vůbec nepomohlo“.[7]

Viz také

externí odkazy

Reference

  1. ^ Garcia, Y .; Metha, Arlene; Perfektní, Maureen C .; McWhirter, J. Jeffries (1997). „Program vzájemného poradenství seniorů: Hodnocení školení a přínosů pro poradce“. Vzdělávací gerontologie. 23 (4): 329. doi:10.1080/0360127970230403.
  2. ^ Mai-Duc, Christine (4. února 2013). „Evelyn Freeman umírá v 96 letech; terapeut byl průkopníkem v otázkách stárnutí“. Los Angeles Times.
  3. ^ „Příběh SPC“. Americká asociace senior peer poradenství. Citováno 26. srpen 2014.
  4. ^ A b C d Freeman, Evelyn (1995). Peer poradenství pro seniory: Průvodce trenéra. Santa Monica, CA: Senior Health and Peer Counselling.
  5. ^ Grady, S. (1990). „Senior Centers: Prostředí pro poradenství“ (PDF). Generations: Journal of the American Society on Aging. 14 (1): 15–18.
  6. ^ Bratter, B. (1990). „Zrání vzájemného poradenství“. Generace. 14 (1): 49.
  7. ^ „Program poradenské poradenské služby pro seniory na poloostrově Family Service: výsledky průzkumu klientů 2010–2011“ (PDF). Applied Survey Research (ASR). Archivovány od originál (PDF) dne 8. 11. 2014.