Sebeobrana Litvy a Běloruska (1918) - Self-Defence of Lithuania and Belarus (1918)

Sebeobrana Litvy a Běloruska (polština: Samoobrona Litwy i Białorusi) byla dobrovolná vojenská formace vytvořená během rekonstituce z suverénní Polsko ke konci roku První světová válka v Kresy makroregion. Sebeobrana byla složena převážně z Poláci od rodícího se Druhá polská republika, po století oddílů.[1]

Dějiny

Umístění Wilna a Grodna na mapě Rozděleného Polska překryté (šedě) rekonstituovaným suverénním Polskem z roku 1919
Grodno
Grodno
Wilno
Wilno
Umístění Wilno a Grodno na mapě města Rozdělené Polsko překryt (šedě) rekonstituovaným suverénní Polsko z roku 1919

Oblasti činnosti formace byly soustředěny kolem Wilno (nyní, Vilnius), Minsk (Mińsk) a Grodno. Jednotka, zformovaná v roce 1918, se primárně podílela na ochraně místních obyvatel před dezertéry ruské armády a dalšími bandity. The Samoobrona potlačil loupež rolníky a odrazil nájezdy z Bolševik kapely, které sledovaly ustupujícího Němce Ober-Ost síly.[1]

Dne 8. prosince 1918 generál Władysław Wejtko dříve z Imperial ruská armáda (podílí se na tvorbě Samoobrona), dorazil do polského hlavního města Varšava, Kde Hlava státu Józef Piłsudski potvrdil svou vojenskou hodnost Generálporučík v nově vytvořené polské armádě a nominoval jej jako vůdce všech polských dobrovolných sil v oblasti dnešní Litvy a Běloruska.[1] Wejtko obdržel 375 000 Známky z Výboru obrany Kresy pro současné potřeby Samoobrona včetně rezerv, příspěvků, nákupu střelných zbraní a koní.[2]

Milici brzy zaplavily početně nadřazené bolševické armády. V prosinci 1918 v Minsk, skupina zhruba 1 500 Poláků a Bělorusů pod EU Samoobrona prapor vzkřísil na obranu města před postupujícími silami Sovětské Rusko.[1] Nicméně kvůli ruské početní převaze a nedostatku pozemní podpory krátkodobých Běloruská národní republika se divize stáhla směrem do středního Polska. Krátce nato zhruba 2 500 mužů Samoobrona síla byla vytvořena v Wilno (moderní Vilnius) na začátku ledna 1919, na obranu proti Rudým. V důsledku čtyřdenní bitvy o město (která trvala do 5. ledna 1919) byly polské síly zatlačeny zpět poblíž Nowa Wilejka (moderní Naujoji Vilnia ) na okraji města Wilno a ustoupil směrem k Regency Polsko.[A] Tato oblast během několika měsíců několikrát změnila majitele během boje různých protichůdných sil v EU Vilna urážlivá dubna 19–21, 1919, stejně jako v Operace Minsk ze začátku srpna 1919.[1]

Po 8. lednu 1919 byla většina sil „Samoobrona“ postupně restrukturalizována do jediné vojenské jednotky, 1. litevsko-běloruská divize pod velením generála Władysław Wejtko.[3] Stalo se oficiálně součástí nově vytvořeného Polská armáda. Divize se zúčastnila Polsko-sovětská válka z let 1919-1920.[1]

Poznámky pod čarou

  1. ^ Bezpośrednie starcie nastąpiło pod Nową Wilejką, gdzie ułani wileńscy w nocy z 2 na 3 stycznia 1919 roku zwarli się z czerwonymi. 2 500 ludzi broniło dostępu do Wilna jeszcze przez 3 dni, do 5 stycznia kiedy do centra Wilna znalazło się pod ogniem Rosjan po zdobyciu przez nich wzgórza nazywanego wzgórzem Trzech Krzyży. Oddziałom samoobrony nie pozostało nic jak tylko udać się do Królestwa do nowo formowanej Dywizji Litewsko-Białoruskiej. - Krzysztof Janikula[1] [Část 1]

Citace

  1. ^ A b C d E F G Krzysztof Janikula (25. srpna 2008). „Válka roku 1920“ [Wojna roku 1920 / cz. 1]. Část 1. Portál militarny Militaria.tm.pl. Archivovány od originálu 28. srpna 2008.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz) Pokračování na: „Válka roku 1920“ [Wojna roku 1920 / cz. 2]. Část 2. Zdroje: Bohdan Skaradziński, „Sąd Boży 1920 roku.“ Andrzej Albert, „Najnowsza Historia Polski 1914-1993“. Archivovány od originálu dne 2009-10-12.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)
  2. ^ „Sebeobrana v Kresech (září 1918 - leden 1919)“ [Samoobrona Kresów (IX 1918 - I 1919)]. Krakov: Koło Kombatantów przy AGH (Klub bojovníků u AGH University of Science and Technology ). 2017.
  3. ^ A. Łowczak, J. M. Sołdek (13. května 2007). "Generál z Nałęczow - biografie Władysław Wejtko" [Nałęczowski generał]. Část 1. Gazetka. Szkoła im. Stefana Żeromskiego w Nałęczowie. (Část 2). Archivovány od originálu 13. května 2007 - prostřednictvím internetového archivu.CS1 maint: BOT: stav původní adresy URL neznámý (odkaz)

Reference