Sdružení československých horníků - Sdružení československých horníků - Wikipedia

Sdružení československých horníků („Československý svaz horníků“, zkráceně SČH) byl Syndikalista důlní dělníci obchodní unie v Československo.[1]

Unie měla kořeny ve Svobodném sdružení horníků a železářů v Rakousku.[2] SČH založili v severních Čechách anarchisté a revoluční socialisté.[2] Nová unie časopis oživila Hornické Listy („Hornické noviny“), který byl orgánem Svobodného sdružení horníků a železářů v Rakousku.[2] Hlavní vůdce nové unie byl prominentní anarchosyndikalista Václav Draxl.[2] Odborový svaz nebyl přidružen k žádnému odborovému centru.[3][4]

25. listopadu 1919 SČH uspořádala stávku horníků, kterou potlačila policie a armáda.[2] Mnoho horníků bylo zatčeno.[2] Zatímco zpočátku revoluční syndikalisté SČH působili víceméně samostatně, unie byla vázána blíže k Československá socialistická strana protože čelila policejním represím a její členové bojovali s ekonomickými problémy.[2] SČH byla stále více závislá na Československé socialistické straně.[2] Když Stanislav Kostka Neumann v roce 1920 vedl rozkol v Československé socialistické straně a organizoval Unie komunistických skupin, připojila se k němu menšina členů SČH.[2] Ve dnech 11. – 15. Prosince uspořádalo 1920 dělníků po celém Československu a generální stávka v reakci na policejní útok na Rudé právo novinová kancelář v Praha. Stávkující pracovníci byli napadeni policejními silami.[2] Pracovníci v Kladno, včetně SČH, prohlásil „socialistická rada republika '.[2]

SČH se postavil na stranu Nezávislá socialistická strana (skupina Bohuslava Vrbenského) v roce 1923 rozkol v Československé socialistické straně.[3][5] Byla to jediná unie spojená s Vrbenskou tendencí.[5] SČH se zúčastnili generální stávky horníků v roce Čechy která trvala od konce srpna do začátku října 1923.[2] Kolem roku 1923 odborová organizace tvrdila, že má 2220 členů.[4]

SČH byl postupně oslabován, když se členové odborů připojili ke komunistickým Červeným odborům.[2] V dubnu 1927 kongres unie hlasoval o fúzi s komunistou vedeným Mezinárodní všeodborový svaz a Červená mezinárodní odborová organizace.[6] Kongres odhlasoval nesloučení, ale sektory odborů se poté připojily k sekci horníků MVS.[6]

Novinář a spisovatel Alois Šefl [cs ] byl vedoucím členem unie.[7]

Reference

  1. ^ Masarykova univerzita. Sdružení československých horníků - představitelé revolučního syndikalismu
  2. ^ A b C d E F G h i j k l m AP Distribuce. Anarchosyndikalismus v Čechách
  3. ^ A b Samostatná historiografie v Československu. 1985. s. 177.
  4. ^ A b Ročenka Československé republiky. 1923. str. 323.
  5. ^ A b Naše doba. 1924. str. 304.
  6. ^ A b Vladimír Dubský; Miroslava Kebortová; Ludmila Honsová (1989). Historický vývoj rudých odborů. Práce. str. 50. ISBN  978-80-208-0492-1.
  7. ^ Jan Měchýř (1983). Bouřlivý kraj. Severočeské nakl. str. 233.