Sankovićova šlechtická rodina - Sanković noble family
| Sanković | |
|---|---|
 | |
| Země |
|
| Založený | fl. 1306 |
| Zakladatel | Dražen Bogopenec |
| Konečný vládce | Radič Sanković |
| Tituly |
|
| Nemovitosti |
|
| Rozpuštění | 1404 |
The Sanković byla mocná šlechtická rodina působící ve 14. a počátkem 15. století v Hučení, sloužící srbské a bosenské monarchii. Jejich sedadlo bylo uvnitř Glavatičevo, kde se také nachází rodinné pohřebiště (osada Biskupi), včetně jejich statků Nevesinje a Popovo Polje v čem je dnes Hercegovina a Konavle na jihu Dalmácie.
Raná historie
Nejdříve známý předek rodiny Sankovićů, Dražen Bogopenec, byl poprvé zmíněn v roce 1306. Byl z r. Nevesinje, a bylo zmíněno, že vedl nájezdy do Humu a kradl ragusanské předměty.[1] Nevesinje byl v té době součástí Království Srbsko. Podle Fine, v roce 1326, Draživojević (nová generace Bogopence[2]), spolu s další šlechtou, byli posláni bosenské Ban Štěpán II do Humu vyhnat Rodina Branivojević, který sloužil Srbsku, aby připojil většinu Humu.[3] Srbský Hum padl po Bosně do Bosny War of Hum (1326–29). Milten Draživojević, první pozoruhodný zástupce rodiny, byl zmíněn v roce 1332.[4]
Dějiny
Sanko, syn župan Milten, byla poprvé zmíněna v roce 1335 a dne 22. Října 1348, Republika Ragusa udělil Sanko občanství jako aristokrat bosenské bance. Od 11. srpna 1366 bylo Sanko zmiňováno jako soudce. Odešel z řad Ban Tvrtko I. a připojil se k srbskému magnátovi Nikola Altomanović na krátkou dobu. Když Altomanović v roce 1370 vedl kampaň proti Ragusi, údajně Sanko vedl bosenskou armádu, která Ragusovi pomáhala, a zahynul v bitvě. Měl čtyři syny a dceru: Beljak, Radič, Budelja, Sančin a Dragana. Jeho synové pokleknout Beljak, především, a vojvoda Radič Sanković zdědil své podíly.
Bezprostředně po smrti Tvrtka I. v roce 1391 se Beljak a Radič rozhodli prodat rodinné panství Konavle Ragusovi. Zasedání rady však bylo svoláno šlechtou, která proti prodeji vznesla námitky. Vlatko Vuković a Pavle Radenović se vzbouřil proti Radičovi v prosinci 1391 poté, co obdržel požehnání rady. Zajali Konavleho a obsadili jej, rozdělili si je pro sebe, navzdory protestům Ragusy. Když Vuković zemřel, jeho synovec, Sandalj Hranić, následoval jej a po propuštění koncem roku 1398 neustále bojoval proti Radičovi. V roce 1399 se Radič stal členem Velké rady republiky Ragusa. Radič se zúčastnil Válka mezi Bosnou a Ragusany v letech 1403–04 vedl útoky na Ragusa ve jménu bosenského krále Stjepan Ostoja. V roce 1404 však Hranić poslal Sankoviće zpět do vězení, oslepil ho a vzal jeho majetky. Sanković zemřel ve vězení téhož roku, což znamenalo konec rodiny Sanković.
Členové
Reference
- ^ Istorijski časopis. 11. Institut. 1961. str. 19.
- ^ „ГЛАСНИК“ (PDF). PROTI (5). УДРУЖЕЊЕ АРХИВСКИХ РАДНИКА РЕПУБЛИКЕ СРПСКЕ. 2013: 95.
Занимљиво је да су Богопанци, каснији Драживојевићи или Санковићи, почетком тог вијека били у некој зависности од Пурћића, али сада се ситуација у потпуности окренула у корист ових других, те се Познан 1336, као господар Невесиња, помиње као човјек Милтена Драживојевића.
Citovat deník vyžaduje| deník =(Pomoc) - ^ Fajn 1994, s. 266–267.
- ^ Fajfrić 2000.
Zdroje
- Fajn, John Van Antwerp, Jr. (1994). Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po dobytí Osmanem. University of Michigan Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kurtović, Esad (2009). Veliki vojvoda bosanski Sandalj Hranić Kosača (PDF) (v bosenštině) (Historijske monografije; knj. 4 ed.). Institut za istoriju Sarajevo. ISBN 978-9958-649-01-1. Citováno 10. ledna 2016.
- Aleksa Ivić; Dušan Mrđenović; Dušan Spasić; Aleksandar Palavestra (1987). Rodoslovne tablice i grbovi srpskih dinastija i vlastele. Nova knj.
Sankovići
- Fajfrić, Željko (2000), "3. Stjepan II Kotromanić (1314-1353)", KotromanićiJanus