Sanda Movilă - Sanda Movilă

Sanda Movilă (pseudonym Maria Ionescu-Aderca; 7. ledna 1900 - 13. září 1970) byl a rumunština básník a prozaik.

Narozen v Cerbu, Argeș County, její rodiče byli Ion Ionescu, drobný živnostník, a jeho manželka Maria (rozená Niculescu). Navštěvovala střední a střední školu v Pitești v letech 1911 až 1919. V roce 1924 absolvovala literární a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy Univerzita v Bukurešti, se specializací na francouzštinu. Následně byla najata jako státní úřednice v Ministerstvo veřejných pokynů. Provdala se za spisovatele Felix Aderca.^[1]

Její literární debut přišel v roce 1916 v roce Universul noviny s báseň o první světové válce „8 octombrie“. Přitahovala pozornost od Eugen Lovinescu, kterému vděčila za svůj pseudonym i za svou práci publikovanou v Sburătorul z roku 1921. Její první próza, Pata de umbră, se objevil v Sburătorul literární v roce 1922; stejný literární časopis také vydal její kousky Viața, Cel din urmă vis a Gânduri. Její první knihou byl svazek poezie z roku 1925 Crinii roșii. Další časopisy, které její práci publikovaly: Curierul artelor, Lumea copiilor, Vremea, Revista Fundațiilor Regale, Adevărul literar și artistic, Veac nou, Flacăra, Viața Românească, România Literară a Luceafărul. Sám nebo ve spolupráci překládala Paul Verlaine (Fêtes galantes), Leconte de Lisle (L'Epiphanie), Arkady Gaidar (Timur a jeho skupina ), Lev Kassil (Gladiátorův pohár), Czesław a Alina Centkiewicz (Chelyuskin) a Gabriela Zapolska (snímky). Movila se posunula mezi poezií (Crinii roșii, 1925; Călătorii, 1946; Fruct nou, 1948; Versuri 1966), sbírky příběhů (Neuitatele călătorii, 1958; Câte se petrec pe mare, 1962) a romány (Desfigurații, 1935; Nălucile, 1945; Marele ospăț, 1947; Pe văile Argeșului, 1950; Viața în oglinzi, 1970). Po celou dobu využívala svou živou představivost k tomu, aby kreslila jasné a realistické portréty minulosti.^[1]

Poznámky