Losos Sagala - Salmon Sagala
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Červenec 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Losos Sagala | |
|---|---|
| Regent severního Tapanuli | |
| V kanceláři 16. února 1979 - 16. února 1984 | |
| Guvernér | Edward Waldemar Pahala Tambunan Kaharuddin Nasution |
| Předcházet | Mangaradja Sinaga |
| Uspěl | Gustav Sinaga |
| Osobní údaje | |
| narozený | 14.dubna 1931 Sagala, Sianjur Mulamula, Ostrov Samosir, Nizozemská východní Indie |
| Zemřel | 18. července 2001 (ve věku 70) Medan, Severní Sumatra, Indonésie |
| Manžel (y) | Ellen rozená Samosir (m. 1957) |
| Děti | Septiana Otto Duana Yanhan Tumbaksyah Yandik Tumio Julietta Sagala Nowiti Sagala |
Dr. Losos Sagala (14. dubna 1931-18. Července 2001) byl a Toba Bataknese politik a byrokrat, který v letech 1979 až 1984 působil jako vladař v severním Tapanuli.
Časný život
Sagala se narodil 14. dubna 1931 v malé vesnici Sagala na ostrově Samosir, jako syn Eliase Sagaly a Buntulan rozeného Simbolona. Byl druhým dítětem ze svých sedmi bratrů a sester.[1]
Šel studovat na Volksschool (Lidová škola) ve vesnici Sagala a pokračoval ve studiu na střední škole v Pangururanu. Po absolutoriu pokračoval ve studiu na střední škole, kde často přecházel z jedné střední školy na druhou v Muara, Tarutung a Balige. Po dokončení střední školy pokračoval ve studiu na kurzu zaměstnaneckých služeb C a pokračoval ve studiu na Akademii pro vnitřní záležitosti (APDN), kterou ukončil v roce 1958.[1]
Kariéra
Sagala zahájil svou kariéru jako zaměstnanec v kanceláři vladaře Simalungun a kanceláři vedoucího okresu v Padangu v Tebingtinggi. V roce 1962 byl jmenován Camat Patumbak. Na chvíli pozastavil svou kariéru a šel do Univerzita Gajah Mada, kterou absolvoval na univerzitě v roce 1964.[1]
Poté, co promoval, byl jmenován vedoucím vzdělávacího úřadu v kanceláři guvernéra severní Sumatry. V roce 1966 byl jmenován ředitelem Akademie pro vnitřní záležitosti. Od té doby byl jmenován vedoucím bezpečnostního ředitelství Severní Sumatry, působícím regentem Simalungunu, vedoucím vládního úřadu v kanceláři guvernéra Severní Sumatry a prvním asistentem regionálního tajemníka Severní Sumatry. Poté byl nominován jako vladař severního Tapanuli a vyhrál volby. [1]
Jako vladař severního Tapanuli
Sagala byl slavnostně otevřen 16. února 1979 vladařem v severní Tapanuli. Nahradil předchozího vladaře, Mangaradja Sinaga, který sloužil dvě období jako vladař.[1]
Vzájemná pomoc
Po svém uvedení do funkce regenta severního Tapanuli čelil Sagala několika problémům v severním Tapanuli, jako je nedostatek penetrace regionálních fondů pro izolované oblasti, získávání pozemků pro veřejné práce a nedostatek těžkého vybavení pro velké projekty.[1]
Aby se tento problém vyřešil, Sagala povzbudil vzájemnou pomoc obyvatelstva Severní Tapanuli. Vláda Severního Tapanuli spolupracovala s armáda stavět silnice a usnadňovat přístup do izolovaných vesnic. Jedním z vrcholů hnutí vzájemné pomoci na severu Tapanuli je výstavba silnice Tarabintang - Siantar Sitanduk v podoblasti Parlilitan a otevření silnice Hutajulu v podoblastech Parmonangan.[1]
Třetí pětiletý plán
Během jeho funkčního období byl přijat třetí pětiletý plán v North Tapanuli. Třetí pětiletý plán byl zaměřen na zvýšení zemědělské produkce a udržení úrovně produkce rýže, které bylo dosaženo během předchozího pětiletého plánu. Plán uspěl, protože během jeho funkčního období každoročně stoupala úroveň produkce rýže v North Tapanuli o 2,44%. Podle Sagaly bylo plánu dosaženo díky zvětšené oblasti intenzifikace, speciálnímu zesílení operace Prosperující vesnice a rostoucímu povědomí veřejnosti o zlepšování zemědělské výkonnosti pro ekonomické zlepšení.[1]
Sagala také plánoval zvýšit ekonomický růst severního Tapanuli. Odhadoval, že na konci svého funkčního období vzroste ekonomika Severního Tapanuli o 7%. Cíl byl splněn s ekonomickým růstem 7,6%.[1]
Rozvojové oblasti severního Tapanuli
V souladu s vyhláškou ministra vnitra dne 16. května 1983 rozdělil Sagala regentství do pěti různých rozvojových oblastí. Oblasti se skládaly z několika podoblastí. Rozvojové oblasti se staly základnou pro přijímání ekonomických, sociokulturních a vládních politik. Tyto rozvojové oblasti byly také použity pro strategii rozvoje cestovního ruchu v devíti prioritních regionech, jmenovitě Ajibata, Porsea, Balige, Tuktuk Siadong, Siborongborong, Dolok Sanggul, Tarutung, Lumbanjulu a Lagundi.[1]
Smrt
Sagala zemřel 18. července 2001 ve svém domě v Gelas Street 29, Medan. Dříve byl Sagala kvůli své nemoci intenzivně léčen v nemocnici Elizabeth v Medanu.[1]
Rodina
Dne 11. srpna 1957 se oženil s Ellen rozenou Samosirovou. Výsledkem manželství byli tři synové a tři dcery.[1]