Řekl ibn Aamir al-Jumahi - Said ibn Aamir al-Jumahi - Wikipedia
Řekl ibn Aamir al-Jumahi (arabština: سعيد بن عامر الجمحي) Byl společníkem Islámský prorok Muhammad a guvernér Homs v Sýrie Během kalifát z Umar Když kalif Umar požádal delegaci lidí z Homsu, aby poskytla seznam potřebných lidí s hučením, aby mohl učinit opatření pro splnění těchto potřeb, mimo jiné jméno guvernéra uvedlo, že v tomto seznamu byl i ibn Aamir. Kalif Umar poslal tisíce zlatých (arabsky Asharfi). Řekl však, že je ibn Aamir distribuoval, místo toho je použil pro vlastní potřebu.
Život
V mládí byl mezi tisíci, kteří odjeli do Tanimu na okraji města Mekka na pozvání Kurajš být svědkem zabití Khubayba ibn Adiyho, společníka Muhammada, kterého zajali a jehož smrt měla být pomstou za ztráty Koránu v bitva o Badr. Po přijetí islám krátce po Khubaybově smrti Said ibn Aamir migroval do Medina a připojil se k Mohamedovi a účastnil se bitva u Khaybaru a další zakázky poté. Po Mohamedově smrti v roce 632 pokračoval v aktivní službě pod svými dvěma nástupci, Abu Bakr a Umar, kteří oba znali Saida pro jeho poctivost a zbožnost a poslouchali jeho rady.
Guvernér Homsu
Umar ho jmenoval guvernérem Homs (Emessa) v Sýrii, který byl poté povolán malá Kufa protože, jako Kufa si jeho obyvatelé hodně stěžovali na své vůdce. Během návštěvy Sýrie se Umar zeptal obyvatel Homsu, zda mají nějaké stížnosti na svého guvernéra, na které zmínili čtyři. Umar předvolal Saida ibn Aamira a za jeho přítomnosti požádal zástupce Homsu, aby podali stížnosti.
První stížnost byla, že každé ráno opouštěl svůj domov pozdě, na což Said odpověděl, že nemá žádné služebníky, a že po modlitbách si přečtěte Korán a pomáhal své ženě s přípravou jídla, což trvalo nějakou dobu. Druhá stížnost spočívala v tom, že se v noci nikomu nevenoval, což vysvětlil díky své praxi vyhrazování noci pro modlitbu. Třetí stížnost spočívala v tom, že jednou za měsíc odešel z domu pozdě odpoledne, což vysvětlil jako výsledek praní a sušení jeho jednoho převlékání. Čtvrtou stížností bylo, že občas upadl do záchvatů bezvědomí. Said vysvětlil, že v Mekce byl svědkem mučení a smrti Khubayba ibn Adiyho Kurajšovci. Kurajš mu nabídl bezpečí a ochranu svého bohatství, pokud se zřekl Mohameda, ale nabídku odmítl. Said dodal, že když byl v té době polyteista, neudělal nic, aby Khubaybovi pomohl, a kdykoli si vzpomene na tuto událost, zaplavily ho výčitky svědomí a omdlel. Umar stížnosti zamítl a řekl:
Děkuji Alláhovi, můj názor na Saida byl potvrzen tímto soudem. Opravdu je to velký muslim a ti, kdo si na něj stěžují ve své nevědomosti, mu vlastní omluvu.
Říká se, že během svého působení ve funkci guvernéra Homsu se rozhodl žít v chudobě a pokoře navzdory své vysoké hodnosti[1]
