Saša Rašilov - Saša Rašilov
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Červen 2019) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Saša Rašilov | |
---|---|
![]() Rašilov před 1935. | |
narozený | |
Zemřel | 4. května 1955 Praha, Československo (nyní Česká republika) | (ve věku 63)
obsazení | Herec |
Aktivní roky | 1913-1954 |
Příbuzní | Saša Rašilov (vnuk) |
Saša Rašilov (6. září 1891 - 4. května 1955) byl československý filmový herec.[1] Objevil se ve 30 filmech v letech 1913 až 1954.
Rašilov byl herec, komik, klaun a kabaret, dědeček herce Saši Rašilova mladšího a jeho bratra Václava Rašilova a dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze.
Přišel z chudého aristokratický rodina. Jeho otec, který byl správcem šlechtických kasin v Celetné ulici, zemřel náhle v roce 1901, kdy měl Rašilov deset let. Přežili jen tři z dvanácti sourozenců dětí. Nejstarší ze synů byl violoncellista v orchestru Německého divadla v Brně, a tak se Rašilov s matkou přestěhovali do Brna. Brzy se vrátili do Prahy a žili na pražském předměstí Žižkova. Jeho matka zemřela v roce 1909. V roce 1909 se Rašilov vyučil jako písař a od roku 1909 do roku 1914 pracoval v Praze.
Po svém návratu do Prahy začal vystupovat v různých pražských kabaretech (Odrůda Karlin, Rokoko, Longenův Boom kabaret a Fáze a revoluční červená sedmička). V roce 1920 byl v titulní roli Molièrovy hry, adaptovaný Edwardem Bassem a režírovaný Georgem Drémanemem, zvaný Pán Prasátkova KHHilar. Rašilov se krátce přestěhoval do kabaretu Bang, kde však bylo několik dalších prominentních komiksů (Vlasta Burian, Ferenc Futurist, Eman Fiala, Josef a Karel Noll Rovensky), kabaret a půl roku po ukončení operace kvůli rozvrhovacím konfliktům v souboru. Ale již v roce 1921 přišel Rašilov na příkaz tehdy nového šéfa dramatu Karla Huga Hilala k testování a od 1. září 1921 se stal řádným členem činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde působil téměř až do své smrti v roce 1955.
Z účinkování v kabaretu si herci vzali spoustu praktických zkušeností, včetně schopnosti improvizovat a navázat kontakt s publikem. Měl pozoruhodnou schopnost individuálně transformovat klasické scénické role podle jejich temperamentu a rozhledu, což ho nakonec učinilo velmi populárním.
Už v době přijetí Národního divadla ve starožitnostech pomohl osvobodit Emila Bernera v Praze a později se stal sběratelem starožitností. Po návratu z války žil ve staroměstských železných dveřích, později si koupil hausbót, kde žil několik let a který si ponechal kotvu Podoli nebo Žofín naproti Národnímu divadlu. Plavba po Řeka Vltava vzal Zbraslav a rozhodl se koupit dům zde. Chcete-li získat peníze, začal aktivně zapojit film. V českém filmovém průmyslu začal pracovat ještě před první světovou válkou v roce 1913, v průkopnických dobách českého Němý film.
Vybraná filmografie
- Poslední Bohemian (1931)
- Morálka nade vše (1937)
- Andula vyhrál (1937)
- Hned budu (1942)
- Rozina, dítě lásky (1945)
- Dobrodružný bakalář (1946)
Reference
- ^ "Saša Rašilov". csfd.cz. Citováno 23. ledna 2011.
externí odkazy
- Saša Rašilov na IMDb