SU-152 "Taran" - SU-152 "Taran"

Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "SU-152" Taran ""  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Březen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v Rusku. (Srpen 2020) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Pohled strojově přeložená verze ruského článku. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí chyby podle potřeby revidovat a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen z existujícího článku ruské Wikipedie na [[: ru: СУ-152 «Таран»]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeloženo | ru | СУ-152 «Таран»}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad. (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Objekt 120 SU-152 "Taran"
Jediný prototyp SU-152 na letišti Muzeum tanků Kubinka.
Typ	Stíhač tanků
Místo původu	Sovětský svaz
Historie výroby
Vyrobeno	1965
Ne. postavený	1
Specifikace
Hmotnost	27 metrické tuny
Délka	6,87 m (22 ft 6 v) (trup)
Šířka	3,12 m (10 ft 3 v)
Výška	2,82 m (9 ft 3 v)
Osádka	4
Zbroj	30 mm (přední část trupu, přední věž)
Hlavní vyzbrojení	152,4 mm M-69 "Taran" loupil zbraň (Hlaveň dlouhá 9,45 m)
Motor	Dieselový motor V-54-105 353 kW (473 k)
Přenos	Mechanické
Provozní rozsah	280 km (173 mi)
Maximální rychlost	63 km / h (39 mph)

Objekt 120 SU-152 "Taran" (Ruština: СУ-152 «Таран») byl plně uzavřený sovětský stíhač tanků postavený v roce 1965, který nikdy nepokročil za experimentální fázi.

Dějiny

Na počátku 60. let 20. století Sovětská armáda dospěl k závěru, že průbojná munice používaná T-55 střední tank a T-10 těžký tank nebyl schopen proniknout do čelního pancíře nejnovějšího Američana M60 a Britové Náčelník hlavní bojové tanky. Sověti proto zahájili paralelní výzkum několika různých protitankových zbraňových systémů, například vývoj nových průbojný odhazovací sabot a tvarovaný náboj munice pro stávající tanková děla, nové pušky a hladký vývrt tanková děla s ráží od 115 mm do 130 mm a protitankové střely.

Jedním z těchto projektů se stal SU-152 „Taran“. Tovární označení bylo Objekt 120 (Объект 120). Pokud jde o palebnou sílu a mobilitu, předčil všechny zahraniční stíhače tanků. Hlavním důvodem, proč nebyl SU-152 "Taran" přijat, byl vývoj a přijetí účinnějších Tankové dělo 125 mm s hladkým vývrtem a protitankové střely.

Vyzbrojení

SU-152 "Taran" byl vyzbrojen 152,4 mm puškou M-69 "Taran" s hlavní hlavně 9045 mm, vybavenou výkonnou úsťovou brzdou. S celkovou délkou asi 10 metrů je to nejdelší zbraň jakéhokoli typu, která kdy byla nainstalována v plně uzavřeném prostoru obrněné bojové vozidlo. Zbraň měla maximální přímý dostřel 2050 metrů. SU-152 "Taran" nesl 22 nábojů APDS a vysoce výbušný munice. Zbraň měla poloautomatický závěrový blok s rychlostí střelby 3–5 ran / min. Vysoce výbušná munice měla nábojnici 43,5 kg a maximální náplň 10,7 kg. M-69 "Taran" vystřelil 12,5 kg APDS granát s maximálním nábojem (10,7 kg), což mu poskytlo úsťovou rychlost 1720 m / s, a měl průbojnost 290 mm RHA na 90 ° v dosahu 2 000 metrů.^[1]

Viz také

• FV 4005 Fáze 2, podobný experimentální britský design pro stíhač tanků vyzbrojený 183 mm kanónem

Reference

• Самоходная артиллерийская установка СУ-152 "Объект 120"

Další čtení

• Г. Л. Холявский Самоходные артиллерийские установки, 1945–2000 // Энциклопедия бронетехники. - ООО "Харвест", 2001. - 656 с. - (Гусеничные боевые машины, 1919–2000 гг). (v Rusku)
• М. В. Павлов, И. В. Павлов. Отечественные бронированные машины 1945—1965 гг. // Техника и вооружение: вчера, сегодня, завтра. - Москва: Техинформ, 2009. - № 8. - С. 56. (v Rusku)