SOIUSA - SOIUSA - Wikipedia

Alpy autor: SOIUSA.

SOIUSA (an akronym pro Suddivisione Orografica Internazionale Unificata del Sistema Alpino - Angličtina: Mezinárodní standardizované horské dělení Alpy -ISMSA^[1]) je návrhem nového klasifikačního systému EU Alpy z zeměpisný a toponomastické bylo navrženo uživatelem Sergio Marazzi, Italský výzkumník a autor časopisu Orografické Atlas z Alpy SOIUSA. Jeho kniha byla prezentována pod záštitou Italský alpský klub dne 23. ledna 2006,^[2] ale dosud nedostal žádné formální přijetí.

Dějiny

SOIUSA je výklad Marazzi o terénu Alpy jehož cílem je nahradit tradiční způsob rozdělení Alp v Itálii, Partizione delle Alpi, který byl přijat v roce 1926 Italským národním geografickým výborem (Comitato Geografico Nazionale ) po IX. italském geografickém kongresu (Congresso Geografico Italiano).^[3] SOIUSA bere v úvahu evropskou geografickou literaturu normalizující a standardizující různé používané národní klasifikační systémy. To bylo veřejně prezentováno na přednášce pořádané Italský alpský klub je Milán konference ze dne 6. dubna 2006,^[4] po vydání Marazziho knihy.

Struktura

Pyramida autor: SOIUSA.

SOIUSA zavádí bipartici alpského systému (západní Alpy a východní Alpy), která nahrazuje staré tripartitní dělení (západní Alpy, střední Alpy a východní Alpy) víceúrovňovou pyramidovou hierarchií podle stejných měřítek a pravidel.

Horské skupiny vyšší úrovně: rozdělené na morfologické a altimetrické měřítko s přihlédnutím k historickým a geografickým oblastem v Alpách.

2 hlavní části (PT) (de:Teile; fr:slavnosti; to:parti; sl:dela):
- Západní Alpy a Východní Alpy.
5 hlavních sektorů (SR) (de:Sektoren; fr:velcí sektéři; to:settori; sl:velikih sektorjev):
- západní část je rozdělena na dvě oblasti od jihu k severu a poté k severovýchodu: Jihozápadní Alpy a Severozápadní Alpy;
- the orientální část je rozdělena do tří oblastí od západu na východ: Středovýchodní Alpy, Severovýchodní Alpy, Jihovýchodní Alpy.
36 sekcí (SZ) (de:Sektionen; fr:sekce; to:sezioni; sl:sekcej).
132 podsekcí (STS) (de:Untersektionen; fr:sous-sekce; to:sottosezioni; sl:podsekcij).

Horské skupiny nižší úrovně: rozděleno s referenčním horolezectvím.

333 superskupin (SPG) (de:Supergruppen; fr:superskupiny; to:supergruppi; sl:nadskupina).
870 skupin (GR) (de:Gruppen; fr:skupiny; to:gruppi; sl:skupine).
1625 podskupin (STG) (de:Untergruppen; fr:sous-skupiny; to:sottogruppi; sl:podskupine).

(S některými relativními sektory (SR) mezi skupinami výše)

K jakékoli alpské hoře lze přiřadit a Kód SOIUSA, který ukazuje, do které části, sektoru, sekce, podsekce, nadskupiny, skupiny a podskupiny hora patří.

Příklad:

Parametry SOIUSA pro Pointe Sommeiller (Fr. ) / Punta Sommeiller (To ) jsou:

Hlavní část:Západní Alpy Hlavní sektor:Jihozápadní Alpy  Sekce:Cottian Alps   Podsekce: Superskupina Severní Cottian Alps: chaîne Bernaude-Pierre Menue-Ambin (Fr. ) / catena Bernauda-Pierre Menue-Ambin (To ) Skupina:seskupení d'Ambin (Fr. ) /           gruppo d'Ambin (To ) Podskupina: crête Sommeiller-Vallonetto (Fr. ) / sottogruppo Sommeiller-Vallonetto (To ) Kód: I / A-4.III-B.6.b

Pojmenování

Názvy skupin na vyšší úrovni jsou uvedeny ve čtyřech hlavních jazycích používaných v Alpách (Němec, francouzština, italština, slovinština ) a dovnitř Angličtina, zatímco skupiny na nižší úrovni jsou pojmenovány v jazyce / jazycích příslušné země / zemí.

Příklady:^[5]

Podsekce Severní Cottian Alps (STS.4.III) se také nazývá:

Nördliche Cottishche Alpen (De ), Alpes du Mont Cenis (Fr. ), Alpi del Moncenisio (To ), Severne Kotijske Alpe (Sl ).

Ambinova skupina, který se nachází na francouzsko-italské hranici, se označuje jako:

Groupe d'Ambin (Fr. ) a Gruppo d'Ambin (To ).

Západní Alpy

Úseky západních Alp SOIUSA.

Z řádku Savona - Bocchetta di Altare - Montezemolo - Mondovì na řádek Rýn - Splügen Pass - Comské jezero - jezero Lecco;^[6]^[7] jsou rozděleny do 14 sekcí (v závorkách jejich nejvyšší vrchol).

Jihozápadní Alpy

1. Ligurské Alpy (Punta Marguareis, 2,661 metrů (8,730 ft))
2. Námořní Alpy (Monte Argentera, 3,297 metrů (10,817 ft))
3. Provensálské Alpy a Prealpy (Tête de l'Estrop, 2,961 metrů (9,715 ft))
4. Cottian Alps (Monviso, 3,841 m (12,602 ft))
5. Dauphiné Alpy (Barre des Écrins, 4102 metrů (13,458 ft))
6. Dauphiné Prealps (Grande Tête de l'Obiou, 2 790 metrů (9 150 ft))

Severozápadní Alpy

7. Graianské Alpy (Mont Blanc, 4 810 metrů (15 780 ft))
8. Savoy Prealps (Haute Cime des Dents du Midi, 3,257 metrů (10,686 ft))
9. Pennské Alpy (Monte Rosa, 4 634 metrů (15,203 ft))
10. Lepontinské Alpy (Monte Leone, 3552 metrů (11,654 ft))
11. Lugano Prealps (Pizzo di Gino, 2,245 metrů (7,365 ft))
12. Bernské Alpy i.t.w.m. (Finsteraarhorn, 4 274 metrů (14 022 ft))
13. Glarus Alps i.t.w.m. (Tödi, 3 620 metrů (11 880 ft))
14. Švýcarský Prealps (Schilthorn, 2970 metrů (9,740 ft))

Východní Alpy

Sekce východních Alp SOIUSA.

Z řádku Rýn - Splügen Pass - Comské jezero - Jezero Lecco^[6] na řádek Vídeň -Sopron -Köszeg -Graz -Maribor a Godovič Pass; jsou rozděleny do 22 sekcí (v závorkách jejich nejvyšší vrchol).

Středovýchodní Alpy

15. Západní Rhétské Alpy (Piz Bernina, 4,049 metrů (13,284 ft))
16. Východní rhaetské Alpy (Wildspitze, 3772 metrů (12,375 ft)
17 Západní Tauernské Alpy (Großglockner, 3 798 metrů (12 461 ft))
18. Východní Tauernské Alpy (Hochgolling, 2,863 m (9,393 ft))
19. Korutansko-štýrské Alpy (Eisenhut, 2,441 metrů (8,009 ft))
20. Štýrský Prealps (Ameringkogel, 2,184 metrů (7,165 ft))

Severovýchodní Alpy

21. Vápencové Alpy v Severním Tyrolsku (Parseierspitze, 3040 metrů (9,970 ft))
22. Bavorské Alpy (Großer Krottenkopf, 2,657 metrů (8,717 ft))
23. Tyrolské Schistose Alps (Lizumer Reckner, 2,884 metrů (9,462 ft))
24. Severní Salcburské Alpy (Hochkönig, 2,941 metrů (9,649 ft))
25. Salzkammergut a hornorakouské Alpy (Hoher Dachstein, 2993 metrů (9,820 ft))
26. Severní Štýrské Alpy (Hochtor, 2,369 metrů (7,772 ft))
27. Severní Dolnorakouské Alpy (Hochstadl, 1,919 metrů (6,296 ft))

Jihovýchodní Alpy

28. Jižní rhaetské Alpy (Ortler, 3,905 metrů (12,812 ft))
29. Bergamasque Alps a Prealps (Pizzo di Coca, 3052 metrů (10,013 ft))
30. Brescia a Garda Prealps (Monte Cadria, 2,254 metrů (7,395 ft))
31. Dolomity (Marmolada, 3,342 m (10,965 ft))
32. Benátský Prealps (Plk. Nudo, 2,472 m (8,110 ft))
33. Karnské a Gailtalské Alpy (Monte Coglians, 2 780 metrů (9 120 ft))
34. Julské Alpy a Prealps (Triglav, 2,864 metrů (9,396 ft))
35. Korutansko-slovinské Alpy (Grintovec, 2,558 metrů (8,392 ft))
36. Slovinský Prealps (Porezen, 1630 metrů (5,350 ft))

Viz také

Odkazy a poznámky pod čarou

^ Marazzi (2005), str. 55
^ Milano: con il patrocinio del CAI presentato l'Atlante Origrafico delle Alpi, upozornění na prezentaci knihy, tisková kancelář Italského alpského klubu, www.corverde.it, zpřístupněno v květnu 2012
^ Archivio veneto, VV.AA., Deputazione di storia patria per le Venezie, 1971
^ Konference SOIUSA, Milán, www.losportitaliano.it, oznámení o konferenci IAC včetně přednášky SOIUSA, přístupné v květnu 2012
^ Marazzi (2012)
^ ^A ^b Jezero Lecco je název jihovýchodní větve Comské jezero, končící městem Lecco
^ Soldati, Mauro; Marchetti, Mauro (2017). "6.2 Fyzické nastavení Wsternských Alp". Krajiny a formy Itálie. Springer. str. 78. ISBN 9783319261928. Citováno 2020-12-03.

Zdroje

Marazzi, Sergio; Grimm, Peter; Mattmüller, Claus R; Zahn, Paul; Jurgalski, Eberhard (2004), Die Gebirgsgruppen der Alpen: Ansichten, Systematiken und Methoden zur Einteilung der Alpen. Die orographischen einteilungen der Alpen und die IVOEA, Německé a rakouské alpské kluby, (německy / anglicky) Mnichov, s. 69–96.
Marazzi, Sergio (1991). Atlante orografico del monte Bianco, Priuli & Verlucca.
Marazzi, Sergio (2005). Atlante Orografico delle Alpi. SOIUSA, Priuli & Verlucca, ISBN 978-88-8068-273-8.
Marazzi, Sergio (2012). SOIUSA - Suddivisione orografica internazionale unificata del Sistema Alpino , on-line článek na www.fioridimontagna.it, zpřístupněno 7. února 2012

[1] Marazzi (2005), str. 55

[2] Milano: con il patrocinio del CAI presentato l'Atlante Origrafico delle Alpi, upozornění na prezentaci knihy, tisková kancelář Italského alpského klubu, www.corverde.it, zpřístupněno v květnu 2012

[3] Archivio veneto, VV.AA., Deputazione di storia patria per le Venezie, 1971

[4] Konference SOIUSA, Milán, www.losportitaliano.it, oznámení o konferenci IAC včetně přednášky SOIUSA, přístupné v květnu 2012

[5] Marazzi (2012)

[llake-6] A ^b Jezero Lecco je název jihovýchodní větve Comské jezero, končící městem Lecco

[7] Soldati, Mauro; Marchetti, Mauro (2017). "6.2 Fyzické nastavení Wsternských Alp". Krajiny a formy Itálie. Springer. str. 78. ISBN 9783319261928. Citováno 2020-12-03.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]