Sáfárova rodina - Sáfár family

Dům Sáfár
ZeměMaďarské království
Založený1318
ZakladatelStephen I.
Konečný vládceLadislava II
Rozpuštění1455

The Sáfár de Csév (maďarský: csévi Sáfár) byl maďarský šlechtický rod od počátku 14. století do poloviny 15. století.

Dějiny

Prvním členem rodiny byl Stephen I., dobře vyškolený diplomat Karel I. Maďarský od 13. století, který ovládal plynně francouzština a italština, navzdory svému obyčejnému nebo nižšímu šlechtickému stavu. Královská listina z roku 1326 píše, že Stephen „dorazil do říše spolu s králem [Charlesem“ “, zatímco další listina z roku 1327 navrhla, aby Stephen sloužil Charlesi bezprostředně po příchodu krále koncem roku 1300.[1] Na základě určitých darování půdy se historička Krisztina Tóth domnívala, že Stephen pochází z menší šlechtické rodiny, která získala své první země a vesnice v Požega County za vlády Ladislav IV.[2] Proto Stephenův otec Paul podporoval Charles Martel a uznal svůj nárok na maďarský trůn proti Andrew III. Po neúspěchu může být tento Paul jedním z těch pánů, kteří následovali Charlese Martela Neapol. Podle této teorie Stephen vyrůstal u neapolského soudu, když se Martelův syn Charles obklopil maďarskými učiteli, stránkami a dvořany.[3]

Po návratu do Maďarska byl Stephen členem několika diplomatických misí v Neapoli a USA Římská kurie. Po vychytání Visegrád na podzim roku 1317 byl Stephen jmenován jejím kastelánem. V roce 1323 si Karel vybral Visegrád jako nové hlavní město království. Od té doby se Stephen stal správcem věcí královského dvora jako kastelán z Visegrádu. Jeho přezdívka „Sáfár“ (doslovně „steward“), která se později stala příjmením jeho rodiny, se poprvé doložila od roku 1343.[1] Stephen získal své první dary pozemků v roce 1318 (povýšením) na Maďarská šlechta.[4]

Stephen měl čtyři nebo pět dětí: jeho dcery se provdaly za vlivné barony, kteří měli během vlády národní důstojnosti Louis já Maďarska. Jeho starší syn Nicholas I. sloužil jako kastelán z Gönc a Regéc pevnosti od 1371 do 1375.[5] Poté současně zastával kanceláře Ispán z Borsod a Nógrád Kraje mezi 1376 a 1384.[6] Kromě toho také sloužil jako kastelán Diósgyőr a Dédes Castles, oba byly součástí pocty důstojnosti Borsod ispánate.[7]

Rodina ztratila veškerý politický vliv, když se dva synové Nicholase I., Nicholas II a John II, vzbouřili proti vládě Zikmund Lucemburský a byly prohlášeny za „zrádné“ v roce 1405. V důsledku toho Zikmund zkonfiskoval jejich domény. Poté, co dostali milost, Nicholas a John dokázali získat část svého majetku, ale postupně ochuzovali a byli nuceni zastavit své zděděné majetky.[8] Jediná dcera Nicholase I. Dorothey jsem si vzal Paula Perényiho z pobočky Rihnó, který získal většinu sáfárských statků od svých švagrů.[1] Po čtyřech generacích rodina Sáfárů vyhynula, když v roce 1455 zemřel Ladislav II., Poslední mužský člen rodiny, bez dědiců.[8]

Rodokmen

  • Stephen I. (fl. 1321–45) Sáfár (rozsvícený „steward“), Ispán z okresu Pilis a kastelán z Visegrád[9]
    • Margaret (fl. 1343–1344), vdaná Thomas Gönyűi
    • Anne (fl. 1348), ženatý Stephen Ibrányi, pak John Zsámboki
    • Nicholas I. (fl. 1366–1384), kastelán z Gönc a Regéc, Ispán z Borsod a Nógrád Kraje
      • Nicholas II (fl. 1389–1419)
        • Ladislaus II (fl. 1414–1455), poslední mužský člen
        • Catherine (fl. 1414–18)
        • Ursula (fl. 1414–18)
        • Dorothea II (fl. 1415)
      • John II (fl. 1389–1419, zemřel před 1421)
      • Zikmund (fl. 1389)
      • Dorothea I. (fl. 1409–15), vdaná za Paula Perényiho
    • John I (fl. 1366–79)
      • Francis (fl. 1377)
      • Ladislav I. (fl. 1389)
      • Stephen II (fl. 1389–1405)
    • (?) Helena (fl. 1390–1392), vdaná Ákos Mikcsfi

Reference

  1. ^ A b C Tóth 2009, str. 366.
  2. ^ Tóth 2009, str. 367.
  3. ^ Tóth 2009, str. 368.
  4. ^ Tóth 2009, str. 372.
  5. ^ Engel 1996, str. 320, 399.
  6. ^ Engel 1996 119, 157.
  7. ^ Engel 1996, str. 298, 302.
  8. ^ A b Tóth 2009, str. 375.
  9. ^ Engel: Genealógia (Rodina Sáfár de Csév)

Zdroje

  • Engel, Pál (1996). Magyarország világi archontológiája, 1301–1457, I. [Sekulární archontologie Maďarska, 1301–1457, svazek I] (v maďarštině). História, MTA Történettudományi Intézete. ISBN  963-8312-44-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Tóth, Krisztina (2009). „Károly Róbert diplomatája: István visegrádi várnagy [Diplomat Charlese Roberta: Stephen, kastelán Visegrádský]“. V Körmendi, Tamás; Thoroczkay, Gábor (eds.). Auxilium Historiae. Tanulmányok a hetvenesztendős Bertényi Iván tiszteletére (v maďarštině). Fakulta umění, Univerzita Eötvöse Loránda. str. 365–375. ISBN  978-963-284-105-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)