Ruusbroec Institute - Ruusbroec Institute

The Ruusbroec Institute (holandský: Ruusbroecgenootschap) je instituce pro studium dějin náboženské kultury, duchovna a mystiky v Nizozemí.[1] Je pojmenována po vlámském mystickém autorovi ze 14. století Jan z Ruusbroec.

Dějiny

Ruusbroecgenootschap byla založena v roce 1925 třemi jezuitskými učenci, Desideer Stracke, Jozef Van Mierlo a Leonce Reypens, všichni měli zázemí ve studiu nizozemské literatury. Brzy se k nim přidal Bollandista Jan-Baptist Poukens, který se vyučil jako klasicista.[1]

V roce 1973 se ústav stal samostatným výzkumným střediskem na jezuitské univerzitě v Antverpách, na univerzitních fakultách sv. Ignáce, a v roce 2003 se stalo nedílnou součástí sloučeného University of Antwerp.[2]

Původní zaměření výzkumu bylo na vlámskou mystiku až do roku 1750, ale ta se postupně rozšířila na další aspekty náboženské kultury, pozdějších období a dalších mystických tradic.[2] Pierre Delsaerdt byl jmenován ředitelem ústavu v roce 2020.[3]

Knihovna

Knihovna ústavu, která je součástí Flanderská knihovna dědictví síť, pojme přes 30 000 tištěných knih z ruční lis éry, 500 rukopisů ze 14. až 19. století a 40 000 zbožných tisků, většinou vyrobených v Antverpách mezi lety 1600 a 1850. Sbírku vlastní nezisková organizace Loyola vzw.[4]

Publikace

Stěžejním deníkem ústavu je Ons Geestelijk Erf („Naše duchovní dědictví“), založené v roce 1927.[5]

K dispozici je také řada studií a vydání, Studium ve společnosti Ons Geestelijk Erf, který zahrnuje 10svazkové moderní kritické vydání děl Jana van Ruusbroec.

Reference

  1. ^ A b Frans Hendrickx, Een bibliotheek v dienst van Ruusbroec en zijn Genootschap te Antwerpen, Vlaanderen, 50 (2001), str. 276-280.
  2. ^ A b „Historie institutu Ruusbroec“. uantwerpen.be. University of Antwerp.
  3. ^ „Leden 2020: Nieuwe directeur Ruusbroecgenootschap“. uantwerpen.be. University of Antwerp. 2020.
  4. ^ Stven Van Impe, "Kroniek van de Antwerpse erfggoedbibliotheken",Historický: Jaarboek voor Antwerpse geschiedenis, 4 (2016), s. 181
  5. ^ „Ons Geestelijk Erf“. peeters-leuven.be. Peeters.

externí odkazy