Ruská armáda (1919) - Russian army (1919)
| Ruská armáda Русская армия | |
|---|---|
 Dobrovolnické armádní insignie | |
| Aktivní | 1918–1920 |
| Země |  Ruský stát |
| Věrnost | Bílé hnutí |
| Větev |  Armáda Vzdušné síly Flotila |
| Velikost | ~ 1023 000 (květen 1919) |
| Část |  Bílá armáda |
| Přezdívky) | Bělogvardějec |
| Zásnuby | Ruská občanská válka |
| Velitelé | |
| Nejvyšší Vrchní velitel | Alexander Kolčak |
| Vrchní velitel z Severozápadní armáda | Nikolai Yudenich |
| Vrchní velitel z Jižní Rusko | Anton Děnikin |
| Vrchní velitel z Army of Wrangel | Petr Vrangel |
| Pozoruhodný velitelé | Alexander Kolčak Nikolai Yudenich Vladimír Kappel Anton Děnikin Petr Vrangel |
| Armády Ruska | ||||
|---|---|---|---|---|
 Kyjevská Rus | ||||
| ||||
 Moskevské velkovévodství | ||||
| ||||
 Ruské carství | ||||
| ||||
 Ruská říše | ||||
| ||||
 Ruská republika | ||||
| ||||
 Ruský stát | ||||
| ||||
 Ruský SFSR /  Sovětský svaz | ||||
| ||||
 Ruská Federace | ||||
| ||||
The Ruská armáda (Русская армия, Russkaya armiya) je ozbrojené síly z Bílé hnutí, sjednocen v celo ruském měřítku v roce 1919 pod jediným formálním velením nejvyššího vrchního velitele všech ozbrojených sil Ruský stát Admirál Alexander Kolčak.
Historie stvoření
Dne 18. listopadu 1918, s vyhlášením ministra války, Alexander Kolčak, Nejvyšší vůdce Rusko, který převzal nejvyšší velení nad všemi pozemními a námořními silami Ruska, Bílá armáda byla podstatně reorganizována.
Admirál Kolčak byl uznán jako nejvyšší vůdce Ruska všemi vrchními veliteli bílých armád jak na jihu, tak na západě Ruska, na Sibiři a na Dálném východě; na přelomu května a června 1919 se generálové Anton Denikin, Evgeny Miller a Nikolay Yudenich dobrovolně podřídili Kolčakovi a oficiálně uznali jeho nejvyšší vrchní velení nad všemi armádami v Rusku. Nejvyšší velitel zároveň potvrdil pravomoci velitelů. Na rozkaz nejvyššího guvernéra obdrželi Miller a Yudenich status Generální guvernér[1]. V jeho podřízenosti byli Ozbrojené síly jižního Ruska pod vedením zástupce nejvyššího velitele generála Antona Denikina, Východní, Severní a Severozápadní fronty, jakož i námořní síly a vojenské zastoupení Ruska v zahraničí.
Jméno „ruská armáda“ bylo potvrzeno jako sjednocení všech bílých front, postavení předních velitelů formálně od vrchního velitele bylo dáno velitelům severní a severozápadní armády, generálům Nikolai Yudenich a Anatoly Miller.
Ozbrojené síly
V různých dobách byla ruská armáda zastoupena následujícími ozbrojenými formacemi:
Na severu
| • Severní armáda |
Na severozápadě
| • Severozápadní armáda |
Na jihu
| • Dobrovolnická armáda (Leden 1918) ↘ | • Donská armáda (Duben 1918) ↙ | |||
| • Ozbrojené síly jižního Ruska (Leden 1919) ↓ | ||||
| • Army of Wrangel (Květen 1920) | ||||
Na východě
| • Lidová armáda z Výbor členů Ústavodárného shromáždění (Červen 1918) ↘ | • Sibiřská armáda (Červen 1918) ↙ | |||
| • Východní fronta ruské občanské války (Září 1918) ↓ | ||||
| • Dálná východní armáda (duben 1920) ↓ | ||||
| • Bílá povstalecká armáda (1921) ↓ | ||||
| • Zemskaya Rat (1922) | ||||
Ve Střední Asii
| • Turkestánská vojenská organizace (únor 1918) | ||||
| • Turkestan Army (Duben 1919) | ||||
| • Rolnická armáda Fergana (červen 1919) | ||||
Organizační struktura a složení
Svým rozkazem ze dne 3. ledna 1919 nejvyšší velitel Alexander Kolčak rozhodl, že nová ruská armáda by měla mít strukturu a složení podobné Ruská císařská armáda z Nicholas II.
Struktura vytvořené sjednocené armády předpokládala vytvoření:
- společnosti se 150 bajonety;
- prapory po 4 společnostech;
- pluky 4 100 bajonetů ve 4 praporech nebo 16 rotách;
- divize s 16 500 bajonety ve 4 plucích;
- sbor 37 000 bajonetů ve 2 divizích.
Údaje o řízení Rudé armády o velikosti ruské armády (1919), odkazující na období nejsilnějšího rozkvětu bílého hnutí, do května až června 1919, ukazují, že během tohoto období počet bojových jednotek pravidelných bílá armáda nepřesáhla 682,0 tisíc lidí. Se servisním personálem zadních správ, posádek, velitelství, zdravotnicko-zdravotnických vojenských organizací a dalších militarizovaných struktur by měl být tento počet polovojenské populace bílých zvýšen přibližně o 50%, a tedy vychován na 1 023,0 tisíc lidí.
Poznámka
Literatura
- С. В. Волков Белое движение в России: организационная структура
- Клавинг В. В. Гражданская война в России: белые армии. - М., СПб .: АСТ, Terra Fantastica, 2003. - 637 с. - 5000 эkz. - ISBN 5-17-019260-6.
- Путеводитель по фондам белой армии / Рос. гос. воен. архив / Сост. Н. Д. Егоров, Н. В. Пульченко, Л. М. Чижова. - М .: «Русское библиографическое общество», издательская фирма «Восточная литература» РАН, 1998. - 526 с. - 1 500 эkz. - ISBN 5-02-018037-8. Архивная копия от 7 марта 2012 - Wayback Machine
- Плотников И. Ф. Челябинск: разработка стратегического плана наступления русской армии A. В. Колчака, успехи в его осуществлении и последующий провал (февраль-май 1919 г.) // Урал в событиях 1917—19 Челябинск. 1999.
- В.Г. Хандорин Адмирал Колчак: правда и мифы. Глава «Союзники и борьба за признание»