Případ Rudolfa Valentina - Rudolph Valentino Case

tento článek může být pro většinu čtenářů příliš technická na to, aby je pochopili. Prosím pomozte to vylepšit na aby to bylo srozumitelné pro neodborníky, aniž by byly odstraněny technické podrobnosti. (prosinec 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

The Případ Rudolfa Valentina (ル ド ル フ ・ バ レ ン チ ノ 事件) je rozhodnutí Nejvyšší soud Japonska týkající se soudu pro neplatnost ochranné známky RUDOLPH VALENTINO.^[1]

Pozadí

X vlastnil ochrannou známku „RUDOLPH VALENTINO“ (dále jen „ochranná známka X“) pro oblečení jako určené zboží. Před aplikací na registraci ochranné známky X byla značka „VALENTINO“ všeobecně známá prodejcům a kupujícím v oblastech souvisejících s módou v Japonsku jako značka slavného italského návrháře šatů a doplňků s názvem Valentino Garavani.

Společnost Y požadovala soudní proces pro neplatnost ochranné známky X z důvodu, že byla zaregistrována v rozporu s čl. 4 odst. 1 bodem (viii), (xi) a (xv) zákona o ochranných známkách. V souvislosti s požadováním neplatnosti podle těchto bodů stanovil článek 47 zákona o ochranných známkách lhůtu pro vyloučení v tom smyslu, že po uplynutí pěti let od data registrace nebylo možné požadovat rozhodnutí o neplatnosti. příslušná ochranná známka. Zatímco společnost Y podala žádost o neplatnost bezprostředně před uplynutím lhůty pro vyloučení, bylo dále stanoveno (článek 56 zákona o ochranných známkách, článek 131 odst. 1 bod iii) patentového zákona), že žadatel o soud pro neplatnost měl uvést podstatu svého nároku a důvody jeho nároku v žádosti o soudní řízení. Na žádost společnosti Y na základě svého požadavku Y uvedla pouze to, že ochranná známka společnosti X porušila položky (viii), (xi) a (xv) čl. 4 odst. 1 a neuvádí absolutně žádný odkaz na konkrétní fakta nebo události, které by přilákaly fungování těchto položek. Y byl následně předsedou soudce u Japonský patentový úřad, a přestože pozměňovací návrh doplnil konkrétní důvody svého nároku, učinil tak až po uplynutí lhůty pro vyloučení. Společnost X tvrdila, že aby strana mohla prohlásit, že dodržela vyloučení, musí tvrdit konkrétní skutečnosti nebo události, které by spadaly do příslušných položek ve vyloučení. Vzhledem k tomu, že pro tento požadavek na rozhodnutí soudu nebyly před uplynutím lhůty pro vyloučení uplatněny žádné konkrétní důvody neplatnosti, je třeba tento požadavek z procesních důvodů zamítnout.

Patentový úřad ve svém rozhodnutí o zkoušce (zkušební rozhodnutí č. 20103 z roku 1996) rozhodl, že pokud je žádost o neplatnost podána ve lhůtě pro vyloučení a v žádosti jsou uvedena konkrétní zákonná ustanovení, která stanoví důvody neplatnosti, a pokud ve lhůtě nařízené pro změnu je požadavek doplněn podrobným vysvětlením a důkazy, a to i v případě, že datum, kdy jsou tyto změny předloženy, spadá po uplynutí lhůty pro vyloučení, by změna požadavku na soudní proces pro neplatnost měla být provedena povoleno. Patentový úřad rozhodl, že jelikož požadavek na rozhodnutí soudu v tomto případě byl podán ve lhůtě pro vyloučení, neměl by být z procesních důvodů zamítnut. Na tomto základě JPO rozhodl o podstatě žaloby a vydal rozhodnutí o zrušení z důvodu, že ochranná známka společnosti X porušila čl. 4 odst. 1 písm. Xv). V reakci na to X zahájil soudní řízení o zrušení tohoto rozhodnutí.

Původní soud (rozhodnutí Nejvyššího soudu v Tokiu ze dne 29. září 2003, věc č. 370 (Gke) z roku 2002) uvedl, že pro žadatele o neplatnost, aby prohlásil, že dodržel vyloučení před uplynutím lhůty po uplynutí lhůty pro vyloučení je nutné podat požadavek, který obsahuje souhrn a důvody nároků žadatele, specifikovaných ve formě jednoho nároku pro každý důvod neplatnosti. Soud poté uvedl, že jelikož požadavek společnosti Y na soudní řízení uváděl pouze příslušná zákonná ustanovení a nevznesl žádné nároky na konkrétní skutečnosti, které by byly důvodem pro neplatnost, a nepředložil žádný důkaz na podporu, nemohl Soud v době, kdy původní požadavek Byl předložen požadavek na soudní řízení o neplatnost specifikovaný ve formě jednoho nároku, přinejmenším pouze pokud jde o nároky z důvodů neplatnosti podle bodů (viii) a (xi). Soud proto rozhodl, že jelikož lhůta pro vyloučení uplynula u požadavku na soudní proces pro neplatnost na základě bodů (viii) a (xi), požadavek Y z těchto důvodů neměl žádný právní základ. S ohledem na důvod neplatnosti podle bodu (xv), s přihlédnutím k faktorům, včetně skutečnosti, že jméno Y (Valentino Globe Besloten Vennootschap), které obsahovalo slovo „Valentino“, bylo uvedeno v původní poptávce; že „VALENTINO“ bylo známé v módním průmyslu v Japonsku; a bylo také zjištěno, že společnost X věděla o „VALENTIONO“, protože prohlášení v původní poptávce lze považovat za stejné jako tvrzení vyjádřená důvodem pro neplatnost v tom smyslu, že ochranná známka X byla ochrannou známkou, která pravděpodobně způsobila zmatek v souvislosti s označeními Y, včetně „VALENTINO“, Soud shledal, že v důsledku původní žádosti bylo možné vidět, že byla vznesena žádost o rozhodnutí o neplatnosti, která byla věcně specifikována ve formě jednoho nároku, a Soud rozhodl, že požadavek na soudní řízení o neplatnost na základě důvodu v bodě (xv) byl z právního hlediska dobrý, protože vyhověl době vyloučení.

Na tomto základě původní soud schválil rozhodnutí soudu prvního stupně v tom smyslu, že ochranná známka společnosti X spadá pod bod (xv), a žádost společnosti X zamítl s předsudky ve věci samé. (* Podobný druh sporu také vznikl mezi X a Y, pokud jde o jinou ochrannou známku než tuto ochrannou známku. Tokijský vrchní soud vydal své rozhodnutí v tomto sporu ke stejnému datu jako toto rozhodnutí: rozhodnutí tokijského vrchního soudu ze dne 29. září 2003 ve věci č. 551 (Gke) z roku 2002; rozhodnutí vrchního soudu v Tokiu ze dne 29. září 2003 ve věci č. 402 (Gke) z roku 2003.) V reakci na to X požádala o přijetí odvolání proti jokoku. X ve svém návrhu zdlouhavě argumentoval, mimo jiné tím, že řízení o jednání nebylo legální, že se Soud dopustil nesprávného posouzení, pokud jde o to, zda je známka „VALENTINO“ všeobecně známá a slavná, a že se Soud dopustil nesprávného rozhodnutí, pokud jde o nebezpečí záměny původ v položce (xv). Při rozhodování následovně Nejvyšší soud rozhodl o přijetí návrhu pouze ve vztahu k argumentům X týkajícím se doby vyloučení a zamítl odvolání X proti jokoku s předsudky ve věci samé.

Shrnutí rozhodnutí

Soud potvrdil závěr JPO z následujících důvodů.

Článek 47 předepisuje, že požadavek na soudní proces pro neplatnost registrované ochranné známky z důvodu porušení bodu (xv) musí být vznesen ve lhůtě pro vyloučení pěti let ode dne registrace ochranné známky. Zatímco ochranná známka zapsaná v rozporu s bodem (xv) by měla být teoreticky zneplatněna, účelem článku 47 je vykládat tak, že platnost registrace ochranné známky je zpochybněna v rozporu s ochranou současného stavu v praxi, který vznikne v důsledku registrace a to zůstane, jakmile vyprší lhůta pro vyloučení, aniž by byl vznesen požadavek na neplatnost. Vzhledem k takovému zákonnému účelu tedy neplatí, že platnost zapsané ochranné známky má být konečná a závazná brzy kvůli silnému požadavku na ochranu vlastníka ochranné známky, protože taková ochranná známka by neměla být registrována na prvním místě. To lze také vidět ze skutečnosti, že status quo bude narušen, pokud bude ve lhůtě pro vyloučení vznesen požadavek na soudní proces pro zrušení registrované ochranné známky a požadavek na soudní proces obsahuje prohlášení v tom smyslu, že otázka je v rozporu s položkou (xv).

Vzhledem k tomu, že pro účastníka řízení, aby prohlásil, že požadavek na soudní proces pro neplatnost zapsané ochranné známky z důvodu porušení bodu (xv) je v souladu s dobou vyloučení, je rozumné domnívat se, že postačuje, pokud je tvrzení že registrovaná ochranná známka porušuje bod (xv), je uvedeno v žádosti o soudní řízení, která je předložena ve lhůtě pro vyloučení jako důvod pro uplatnění nároku. Z toho vyplývá, že není nutné jít tak daleko, aby zahrnovala tvrzení o konkrétních skutečnostech a událostech, které by spadaly pod bod (xv).

Pokud bychom to aplikovali na projednávaný případ, jelikož z výše uvedených skutečností vyplývá, že žádost o soudní řízení v tomto případě nebyla podána po uplynutí lhůty pro vyloučení, nedošlo v rozhodnutí o soudním řízení k nesprávnému výkladu a použití Článek 47. Soud podporuje závěr, ke kterému dospěl původní soudce ve svém výše popsaném rozhodnutí, podle něhož požadavek na soudní řízení v projednávané věci nebyl právně neopodstatněný.

Reference

Další čtení

• Nobuhiro Nakayama; et al. (2007). 100 Pozoruhodná judikatura v oblasti ochranných známek, designu a nekalé soutěže (商標 ・ 意匠 ・ 不正 競争 判例 百 選). Yuhikaku. ISBN  978-4-641-11488-3.

externí odkazy