Rudolf Eisler - Rudolf Eisler

Rudolf Eisler
narozený7. ledna 1873
Vídeň
Zemřel14. prosince 1926 (1926-12-15) (ve věku 53)
Vídeň
Alma materLipská univerzita
Manžel (y)Ida Maria Fischer
ÉraFilozofie 20. století
KrajZápadní filozofie
ŠkolaObjektivní fenomenalismus
Hlavní zájmy
Filozofie mysli
Pozoruhodné nápady
Objektivní fenomenalismus
Hrob Rudolfa Eislera

Rudolf Eisler (7. ledna 1873-14. Prosince 1926) byl rakouský filozof.

Životopis

Rudolf Eisler se narodil ve Vídni v rodině bohatých Židů obchodníci.[1]

Jako student Wilhelm Wundt, Rudolf Eisler studoval filozofii na Lipská univerzita a získal titul Ph.D. tam.[2] Navíc Immanuel Kant, jeho filozofické spisy, zejména ty, které se týkají fenomenalismus, byli do značné míry ovlivněni Wundtem, stejně jako Hermann Cohen a Edmund Husserl.[3]

Po návratu do Vídně v roce 1901 se se svou rodinou usadil v „čtvrti Matzos“, části města, která byla z velké části složena z dělnických Židů. Kvůli jeho ateismus, byl mu odepřen učitelský post na Vídeňská univerzita.[1] Našel práci jako editor pro řadu knih o filozofii a sociologie pro vydavatele Wernera Klinkhardta. Jeho Grundlagen der Philosophie des Geisteslebens (Základy filozofie duchovního života, 1908) byl pokračováním této série. V roce 1907 spolu s marxista Max Adler, založil vídeňskou sociologickou společnost.[2]

Eisler popsal své filozofické myšlenky jako „objektivní fenomenalismus“, který vyjádřil jako kombinaci empirický realismus a transcendentální idealismus. S pevným porozuměním Kantových spisů se jeho úvahy obecně týkaly původu a konstrukce reality a pravdy.[3] V pozdějších letech se začal zajímat o synkretismus a jeho spisy se obrátily k problémům poznání.[2]

Jeho filozofické sklony měly velký vliv na rané vzdělávání a politickou identitu jeho dětí a vnoučat.[4]

Manželství a děti

Ida Maria Fischer, dcera a luteránský řezník, žil s Rudolfem Eislerem během studií v Lipsku. Ona sama byla „nepravidelnou“ studentkou na University of Leipzig. Místní se stala známou jako novinářka a básnířka.[1] Vzali se a měli tři děti:

Rudolf Eisler byl zpopelněn v Feuerhalle Simmering, kde je také pohřben jeho popel.

Publikovaná díla

  • Wörterbuch der philosophichen Begriffe und Ausdrücke, 3 svazky (Slovník filozofických pojmů a výrazů, 1899, 1927, 1930).
  • Nietzscheho Erkenntnistheorie und Metaphysik. Darstellung und Kritik (Nietzscheova teorie poznání a metafyziky: vysvětlení a kritika, 1902).
  • Wilhelm Wundts Philosophie und Psychologie. V ihren Grundlehren dargestellt (Filozofie a psychologie Wilhelma Wundta: Nástin jejích základních učení, 1902).
  • Leib und Seele. Darstellung und Kritik der neueren Theorien des Verhältnisses zwischen physischem und psychischem Dasein (Tělo a duše: Vysvětlení a kritika nových teorií vztahů mezi fyzickou a psychickou bytostí, 1906).
  • Einführung in die Erkenntnistheorie (Úvod do teorie poznání, 1907).
  • Geschichte des Monismus (Dějiny monismu, 1910).
  • Grundlagen der Philosophie des Geisteslebens (Základy filozofie duchovního života, 1908).
  • Philosophen-Lexikon: Leben, Werke a Lehren der Denker (Filozof Lexikon: Život, díla a lekce myslitelů, 1912).
  • Kant-Lexicon: Nachschlagewerke zu Kants sämtlichen Schriften, Briefen, und handschriftlichem Nachlass (Kant Lexicon: Odkaz na Kantovy sebrané spisy, dopisy a ručně psané účty, 1930).
  • Allgemeine Kulturgeschichte (Lipsko: Weber Verlag 1905)

Reference

  1. ^ A b C Michael Haas, Zakázaná hudba: Židovští skladatelé zakázaní nacisty (New York: Yale University Press, 2013).
  2. ^ A b C Eberhardt Klemm „„ Tohle jaro mi není jedno “„ - Hanns Eislerův přesun do Berlína, “v Hanns Eisler: Různé vyd. David Blake (New York: Harwood Academic Publishers, 1995), 1.
  3. ^ A b Manfred Kuehn, „Eisler, Rudolf,“ v Biografický slovník filozofů dvacátého století, vyd. Stuart C. Brown, Diané Collinson a Robert Wilkinson (New York: Routledge, 1996).
  4. ^ Georg Eisler, „Můj otče,“ v Hanns Eisler: Různé, vyd. David Blake (New York: Harwood Academic Publishers, 1995), 75.

externí odkazy