Rudolf Burnitz - Rudolf Burnitz
Rudolf Burnitz (6. prosince 1788-28. Ledna 1849) byl Němec neoklasicistní a brzy historik architekt. Burnitz se narodil v roce Ludwigsburg.
Vzdělání a vojenská kariéra
Burnitz byl studentem Friedrich Weinbrenner v Karlsruhe, kde studoval matematiku a technické vědy. V roce 1810 vstoupil do Württemberg Sbor inženýrů od roku 1810 do roku 1816 v průběhu Napoleonské války, ve které době byl umístěn u Stuttgart a Ludwigsburg posádky. Během své vojenské kariéry se Burnitz podílel na rekonstrukci Ludwigsburgský palác. V roce 1816 rezignoval v hodnosti poručíka.
Kariéra
V opuštěném místě měl Burnitz na starosti stavbu v letech 1816-1819 Hrad Hohenzollern v Hechingenu, který nebyl nikdy dokončen kvůli nedostatku finančních prostředků. V letech 1820 a 1821 cestoval Benátky, Florencie, Řím a Neapol. Na konci roku 1821 odešel do Frankfurt, kde získal občanství v roce 1822. Burnitz patřil ke skupině městských architektů včetně Johann Friedrich Christian Hess, a Friedrich Hull který formoval klasickou frankfurtskou panoráma 19. století.
Přes svou kariéru jako architekt podnikl další cesty po Německu a také do Německa Holandsko a Belgie. Burnitz byl jmenován v roce 1824 inspektorem a technickým poradcem knížetem Hohenzollern-Sigmaringen, Anton Aloys.
V roce 1831 za partnerství frankfurtského podnikatele Johann Hermann Osterrieth, Burnitz založil „Kronthaler Actien Club“, nazývaný také „Cur-Anstalt of Crone Thal poblíž akciové společnosti Cronberg“. Poté zahájil geodetické práce a připravil pozemek. Po získání stavebního povolení postavili Burnitz a Osterrieth v letech 1832–33 lázeňský a lázeňský dům se stravováním, aby mohli zákazníkům nabídnout luxusní lázeňský dům. Avšak v roce 1845 byla společnost znovu prodána kvůli nedostatku zisku.
V roce 1832 požádal Senát Svobodného města Frankfurt o zřízení parního mlýna. Stal by se prvním stacionárním parním strojem ve Frankfurtu. Senát schválil jeho stavbu jako mlýn na obilí, prkno a mlýn, ale Burnitz se kvůli této změně vzdal své účasti. Teprve o čtyři roky později senátor Johann Adam Beil schválil stavbu prvního parního stroje ve Frankfurtu.
V letech 1834 až 1837 postavil ve Friedrichsdorfu francouzský reformovaný kostel. Poté v letech 1842–43 zkonstruoval své nejslavnější dílo, Burnitzovu soudní síň, která je nyní součástí Historického muzea ve Frankfurtu. Je to také jediné z jeho děl, v nichž opustil svůj obvyklý přísný klasický styl ve prospěch novorománského historismu.
Osobní život a smrt
Burnitz se oženil 2. května 1823 Maria Sophia Saltzwedel (narozená 1788). Z manželství vzniklo šest dětí, včetně jejich nejstaršího syna a pozdějšího architekta Rudolf Heinrich Burnitz. Burnitz od roku 1833 byl také strážcem svého osiřelého synovce, právníka a malíře Peter Burnitz (narozen 1824).
Rudolf Burnitz zemřel 28. ledna 1849 ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho hrob se nachází na hlavním frankfurtském hřbitově ve zednářské lóži ve Frankfurtu.
Architektonická díla
- Nový hrad v Hechingenu (1816-1819), nedokončený
- Zásobovací sklad Wiesenhüttenplatz (1824, zbořen v roce 1884 pro soudní budovu, která se tam nachází dodnes)
- Sirotčinec (1826, zničen před rokem 1900)
- Metz Palais Lersches, Alt-Bonames 6 (1827)
- Izraelská nemocnice v Rechneigrabenstraße, 1829-1831 (pravděpodobně zničena během války)
- Ateliérová kultivace jeho vlastního domu v Untermainkai (1831, později ztracen ve válce)
- Francouzská reformovaná církev ve Friedrichsdorfu (1834)
- Dům Alexandra du Faye na Neue Mainzer Straße (válečná ztráta) a Manskopfova rezidence na Untermainkai (válečná ztráta)
- Sídlo rodiny Leerse-Bernus, známé jako Burnitz Hall Court (1842/43), nyní součást Historického muzea města Frankfurt nad Mohanem
Literatura
- Albert Dessoff: Biographisches Lexikon der Frankfurter Künstler im neunzehnten Jahrhundert. In: Heinrich Weizsäcker: Kunst und Künstler ve Frankfurtu nad Mohanem im neunzehnten Jahrhundert. Verlag von Joseph Baer, Frankfurt nad Mohanem 1909, S. 22-24
- Wolfgang Klötzer (Hrsg.): Frankfurter Biographie. Personengeschichtliches Lexikon. Erster Band. A – L (= Veröffentlichungen der Frankfurter Historischen Kommission. XIX, Nr. 1). Waldemar Kramer, Frankfurt nad Mohanem 1994, ISBN 3-7829-0444-3.
Bibliografie
- Albert Dessoff: Biographisches Lexikon der Frankfurter Künstler im neunzehnten Jahrhundert. In: Heinrich Weizsäcker: Kunst und Künstler ve Frankfurtu nad Mohanem im neunzehnten Jahrhundert. Verlag von Joseph Baer, Frankfurt nad Mohanem 1909, S. 22-24
Kontrolní úřad  |
|---|