Královská pěchota v Albánii - Royal Infantry of Albania

Královská albánská pěchota
Forcat Mbretërore e Këmbsorisë
Aktivní1925 - 1939
Rozpustil1939
Země Albánie
VěrnostKrálovská albánská armáda
VětevPěchota
TypObranná síla
RoleOchrana země
Velikost441 důstojníků, 740 poddůstojníků a 8 000 vojáků
ÚstředíTiranë
ZásnubyItalská invaze do Albánie
Velitelé
Velitel 7. dubna 1939Kpt. Hamdi Jusufi
Velitel 7. dubna 1939Maj. Kastriot Bajraktor
Velitel 7. dubna 1939Maj. Sabe Gjilani

The Královská albánská pěchota (Albánec: Forcat Mbretërore e Këmbsorisë) byl od roku 1928 do roku 1939 a byl součástí Královská albánská armáda.

Struktura

Původní plán spočíval v tom, že armáda bude mít tři „pěchotní skupiny“ (= „Grupit Këmbsorisë“), každý ze tří pěších praporů, tři horské baterie (2 x 65 mm L / 17), ženijní rota a podpůrné prvky, jako je doprava, logistika a signály. Zdá se, že Grupit I nikdy nevznikl, ale Grupit II a Grupit III existovaly před rokem 1939, oba se sídlem v Tiranë. Zdá se, že to již nebylo konstituováno 7. dubna a bývalý velitel Grupitu II se do toho data stal velitelem Zony I.

V roce 1939 bylo aktivní pouze sedm z devíti plánovaných pěších praporů:

  • Prapor * Náborové centrum * Velitel, 1939
  • Tarabosh * Shkodër * kpt. Hamdi Jusufit
  • Korata * Tiranë
  • Deja * Tiranë * mjr. Kastriot Bajraktori
  • Daijti * Tiranë
  • Kaptina * Elbasan
  • Tomori * Berat * mjr. Sabe Gjilanit?
  • Gramos * Korçe

Prapory byly pojmenovány po horách Plný prapor (= „prapor“, zkratka „Baon“), dokumentovaný částečně filmovými záběry, byl organizován takto:

  • Velitelství
  • 3 pěchotní roty (= "kompani")
  • Co Hqs ca. 15-20 mužů
  • 3 čety (= "togë") 35 mužů
  • Vedoucí čety (= "toger")
  • NCO (= "nëntoger")
  • 3 oddíly (= "skuadra")
  • NCO (= "nënoficerë")
  • 10 desátníků a vojáků
  • 1 kulometná rota
  • Plt Hqs
  • 3 kulometné čety
  • Plt Hqs
  • 4 kulomety Fiat nebo Schwarzelose
  • prapor vlak
  • vozy / mezky

Na rozdíl od zpráv nebyly na úrovni čety žádné lehké kulomety. Údajnou silou 21 důstojníků, 37 poddůstojníků a 422 desátníků a vojínů bylo téměř jistě lehké zařízení. Lehký prapor měl pouze dvě střelecké roty a třetí v kádru a na papíře měla její kulometná rota jen dvě čety, ale v praxi bylo v každém případě v provozu pouze dost kulometů pro dvě čety.