Rosario Silva de Lapuerta - Rosario Silva de Lapuerta

Rosario Silva de Lapuerta
narozený (1954-06-15) 15. června 1954 (věk 66)
Madrid, Španělsko
Národnostšpanělština
Alma materComplutense University of Madrid
obsazeníprávník, soudce u Evropský soudní dvůr (od 7. října 2003)
TitulMístopředseda Evropského soudního dvora
Obdobíod 9. října 2018
PředchůdceAntonio Tizzano

Rosario Silva de Lapuerta (narozen 15. června 1954 v Madrid ) je španělština právník a soudce u Evropský soudní dvůr [1]od 7. října 2003[2] a od 9. října 2018 Víceprezident.

Raná léta a vzdělání

Silva de Lapuerta se narodila v roce Madrid dne 15. června 1954.[3] Její otec byl frankistický ministr Federico Silva Muñoz a je také starší sestrou Marta Silva Lapuerta, Generální prokurátor od roku 2012 do roku 2016.[4] Získala bakalářský / magisterský titul v oboru právo Complutense University of Madrid.

Časná profesionální kariéra

V roce 1978 uspěla ve svém přijetí do orgánu státního zástupce na základě zkoušky státní služby Abogado del Estado v Malaga; poté v právní službě Ministerstva dopravy, cestovního ruchu a komunikací a následně v právní službě Ministerstva dopravy, cestovního ruchu a komunikací Ministerstvo zahraničních věcí ČR.

Pak se stala hlavou Abogado del Estado státní právní služby pro případy před Soudní dvůr Evropských společenství a zástupce generálního ředitele odboru Společenství a mezinárodní právní pomoci (ministerstvo spravedlnosti); člen think tanku Komise o budoucnosti soudního systému Společenství; Vedoucí španělské delegace ve skupině „Přátelé předsednictví“, pokud jde o reformu soudního systému Společenství ve Smlouvě z Nice, a pracovní skupiny Rady ad hoc pro Soudní dvůr.

Je také profesorkou komunitárního práva na Diplomatická škola, v Madridu a spoluředitel časopisu Noticias de la Unión Europea.

Viz také

Reference

  1. ^ „Prezentace členů“. Evropský soudní dvůr. Citováno 2012-06-29.
  2. ^ „TISKOVÁ ZPRÁVA č. 85/03“. Evropský soudní dvůr. 7. října 2003. Citováno 2009-04-29.
  3. ^ „Životopis PDF“ (PDF). Citováno 2012-06-29.
  4. ^ Sánchez, Álvaro (2018-10-20). „La española que paraliza la purga del Supremo polaco“. El País (ve španělštině). ISSN  1134-6582. Citováno 2019-12-23.