Rosario Bagnasco - Rosario Bagnasco

Rosario Bagnasco (Palermo, 1845 -) byl italština sochař, a to jak z kamene, tak hlavně ze dřeva, působící hlavně v Palermo, Sicílie. On je také známý jako Rosario Bagnasco Bonetti.

Další Rosario Bagnasco (1810-1879), také z Palerma, byl také sochař, ale hlavně si jej pamatovali jako politik a prominentní vlastenec, spolu se svým bratrem Francescem, právním zastáncem.[1]Vztah mezi těmito dvěma je nejasný. Oba patří do velké rodiny sochařů ze dřeva, včetně Girolama Bagnasca (zemřel 1832).[2]

Sochař Rosario, narozený v roce 1845, studoval design u svého strýce, malíře, ale u sochaře se vyučil v modelování v hlíně Nunzio Morello. Odtamtud pracoval s Giovanni Duprè ve Florencii,[3] a pak v Římě s Giulio Monteverde. Vrátil se do Palerma v roce 1873 a vyhrál soutěž dokončením basreliéfu v mramoru, který zobrazoval, že Fridrich II. Umístil první kámen pro Palazzo della Citta. V roce 1880 získává další ocenění Catania. Jeho bydliště v Palermu možná neumožnilo plně využít jeho schopností.

Mezi jeho díla První bolest, dokončeno v Florencie, a na výstavě oceněn stříbrnou medailí Siracusa; Šílenka, (štuk); Padlý anděl (štuk); Hurikán (mramor); Dary větru a úsvitusošky z mramoru; Ženy Messiny (štuk); The Sicilské nešpory, (Scéna ve štuku); Busty z Maestro Petrella a Filippo Parlatore.[4]

Reference

  1. ^ „Bagnasco, Rosario in“ Dizionario Biografico"". www.treccani.it. Encyklopedie Trecanni.
  2. ^ Dizionario universale della lingua italiana, ed insieme di geografia ..., Carlo Antonio Vanzon, 1842, strana 60.
  3. ^ Firenze capitale (1865-1870): dagli appunti di un ex-cronista. ; Ugo Pesci, 1904 strana 518.
  4. ^ Dizionario degli Artisti Italiani Viventi: pittori, sochaři, e Architetti., autor: Angelo de Gubernatis. Tipe dei Successori Le Monnier, 1889, strana 27.