Rolf Andvord - Rolf Andvord

RolfOttoAndvord

Rolf Otto Andvord (31. října 1890 - 8. března 1976) byl norský právník a diplomat.

Životopis

Narodil se v Sør-Aurdal jako syn Kristian Andvord (1855–1934), hlavní lékař, a Ebba Blomstedt (1860–1953).[1] Byl synovcem majitele lodi Rolf Andvord.[2] Byl ženatý s dcerou bankéře Ingrid Annou Kristinou Sten v letech 1930 až 1936.[1] Jeho dcera Ingegjerd oženil se s obchodním magnátem Harald Løvenskiold.[3] Jeho druhá dcera Anita se provdala za Ulfa Andera.

Na dokončování jeho střední vzdělání v roce 1909,[4] on se zapsal do právnických studií v 1910 a promoval s cand.jur. stupně v roce 1915. Poté začal pracovat pro Norské ministerstvo zahraničních věcí. V roce 1921 se stal chargé d'affaires na norském vyslanectví v Kodaň a brzy poté sekretářka u norského vyslanectví v Paříž, a byl také nápomocen tajemníkovi na ministerstvu zahraničních věcí a pracoval v norské vyslanectví v roce 2006 Londýn. Od roku 1935 působil jako velvyslanec v Argentina,[1] s vedlejšími akreditacemi Bolívie, Chile, Paraguay, Peru a Uruguay. Působil také jako generální konzul v Buenos Aires. Před válkou se také zúčastnil několika liga národů schůzky.[4]

V roce 1941 byl poslán do Sovětský svaz, s vedlejší misí v Írán. V roce 1942 mu byla udělena hodnost velvyslance v Sovětském svazu. V letech 1946 až 1948 byl stálým státním tajemníkem státu (utenriksråd) na ministerstvu zahraničních věcí byl v letech 1948 až 1958 norským velvyslancem v Francie a od roku 1958 do roku 1961 v Španělsko.[1]

Byl vyzdoben velkokřížem Královský norský řád sv. Olava v roce 1946. Také obdržel Velké kříže Řád Dannebrog, Francouzi Légion d'honneur, Spanel Řád Isabely Katolické, Peruánský řád slunce, Řád Homayouna a Řád za zásluhy Chile. Byl velitelem Portugalský řád Krista, Řád svatého Alexandra a Řád Polonia Restituta a Grand Knight of the Řád sokola. Také obdržel Medaile k výročí Haakona VII v roce 1955 stejně jako Stříbrná medaile Jubilea krále Jiřího V. a Medaile svobody krále Christiana X..[4] V roce 1964 vydal své paměti.[5] Zemřel v březnu 1976 v Malaga.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E Holtsmark, Sven G. „Rolf Andvord“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 15. ledna 2010.
  2. ^ Hammer, S. C. (1923). „Andvord, Rolf“. v Bull, Edvard; Krogvig, Anders; Gran, Gerhard (eds.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). 1 (1. vyd.). Oslo: Aschehoug. str. 158–159.
  3. ^ Steenstrup, Bjørn, ed. (1973). „Løvenskiold, Harald“. Hvem er hvem? (v norštině). Oslo: Aschehoug. str. 363–364. Citováno 25. února 2012.
  4. ^ A b C Steenstrup, Bjørn, ed. (1973). „Andvord, Rolf“. Hvem er hvem? (v norštině). Oslo: Aschehoug. p. 22. Citováno 17. prosince 2011.
  5. ^ „Rolf Otto Andvord“. Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 15. ledna 2010.
Diplomatické posty
Předcházet
 Norský velvyslanec v Sovětském svazu
1942–1946		Uspěl
Hans Christian Berg
Předcházet
Ludvig Aubert		 Norský velvyslanec ve Francii
1948–1958		Uspěl
Rasmus Skylstad
Předcházet
Johan Georg Alexius Ræder		 Norský velvyslanec ve Španělsku
1958–1961		Uspěl
Henrik Andreas Broch
Občanské úřady
Předcházet
Per Preben Prebensen		 Stálý státní podtajemník v EU Ministerstvo zahraničních věcí ČR
1946–1948		Uspěl
Rasmus Skylstad