Rizikový faktor (kriminalistika) - Risk factor (criminology)
 | tento článek ne uvést žádný Zdroje. (Květen 2010) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Rizikový faktor výzkum se rozšířil v rámci disciplíny Kriminologie v posledních letech vychází převážně z rané práce Sheldon a Eleanor Glueck v USA a David Farrington ve Velké Británii. Identifikace rizikové faktory které údajně předpovídají trestnou činnost a opětovné páchání trestné činnosti (zejména u mladých lidí) výrazně ovlivnil kriminální spravedlnost politiky a praxe řady zemí prvního světa, zejména zemí EU Spojené království, USA a Austrálie. Robustnost a platnost mnoha „uměleckých“ výzkumů rizikových faktorů (viz Kemshall 2003) se však v poslední době dostává pod trvalou kritiku:
- Redukcionismus - např. nadměrné zjednodušení složitých zkušeností a okolností jejich převodem na jednoduchá množství, omezení vyšetřování rizikových faktorů na psychologické a bezprostřední sociální oblasti života, při zanedbání sociálně strukturálních vlivů;
- Determinismus - např. charakterizovat mladé lidi jako pasivní oběti rizikových zkušeností bez schopnosti konstruovat, vyjednávat nebo odolat riziku;
- Imputace - např. za předpokladu, že rizikové faktory a definice trestného činu jsou v zemích a kulturách homogenní, za předpokladu, že statistické korelace mezi rizikovými faktory a trestnou činností ve skutečnosti představují kauzální vztahy, za předpokladu, že se rizikové faktory vztahují na jednotlivce na základě agregovaných údajů.
Dva britští akademici, Stephen Case a Kevin Haines, byli obzvláště přesvědčiví ve své kritice výzkumu rizikových faktorů v rámci řady akademických prací a komplexního polemika text s názvem „Porozumění trestné činnosti mládeže: výzkum, politika a praxe v oblasti rizikových faktorů“.