Riserless Light Well Intervence - Riserless Light Well Intervention
tento článek může být pro většinu čtenářů příliš technická na to, aby tomu rozuměli. Prosím pomozte to vylepšit na aby to bylo srozumitelné pro neodborníky, aniž by byly odstraněny technické podrobnosti. (Květen 2011) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Riserless Light Well Intervence (RLWI) umožňuje ropu operátory zvýšit míru využití ropy a zemního plynu z podmořské ropné vrty. Operace se provádí prostřednictvím menších dynamické umístění monohull plavidla místo větších mobilních zařízení, jako jsou tradiční poloponoritelný vrtné soupravy nebo vrtné lodě.
RLWI povolit podmořské zásah dobře bez nutnosti použití a vrtací stoupačka balíček připojený k podmořskému zásobníku (pojistka proti výbuchu Systém).
Tato technologie je založena na drátové vedení údržba vrtu, kde je kabel veden přes podmořský mazací systém[1] do podmořské studny.[2] Tradiční činnosti jsou drátové operace pro dobře protokolování, perforace a instalace nebo vytahování zařízení, jako jsou zástrčky a pojistný ventil spodní jámy vložky. Provozní obálku lze rozšířit pomocí traktory v vodorovné studny.
Míra obnovy byla tradičně podstatně nižší u podmořského vrtu než u povrchu plošina dobře kvůli komplikovanějším problémům se zásahy a údržbou. RLWI umožňuje operátorům provádět zásahy za účelem zvýšení míry obnovy při snížené době a nákladech.[3]
Existuje pozitivní aspekt bezpečnosti využíváním služeb RLWI jako č uhlovodíky jsou přepravovány do plavidla, ale během normálního provozu jsou proplachovány zpět do studny mazacím systémem. RLWI je však komplexní operace vyžadující speciální odborné znalosti a kontrolu ve všech fázích přípravy a implementace.[2]
Reference
- ^ „No Intervention Services“. Podmořské systémy FMC Technologies. Citováno 15. května 2011.
- ^ A b „Zásah do studny poskytuje potenciál pro zvýšení bezpečnosti a zotavení“. Úřad pro ropnou bezpečnost Norsko. Citováno 15. května 2011.
- ^ „Riserless Well Intervention for Subsea Work Over“ (PDF). SPE 143226. Citováno 15. května 2011.