Rigobert Ngouolali - Rigobert Ngouolali

Rigobert Ngouolali je Konžský politik. V 90. letech sloužil ve vládě Konga-Brazzaville jako ministr pro vodu, lesy a rybolov a byl prezidentem Akce za znovuzrození Konga (ARC), politická strana, od roku 2008.

Profesionální kariéra

Absolvent Národní školy vodního a lesního inženýrství (École nationale des ingénieurs des travaux des eaux et forêts, ENITEF) v Francie,[1] Ngouolali je povoláním inženýr v oblasti vodního a lesního hospodářství.[1][2][3] Byl spoluředitelem Forester Center for Training and Demonstration, a Rozvojový program OSN (UNDP) projekt se sídlem v Mossendjo, od roku 1967 do roku 1969.[1] Ngouolali poté pracoval jako ředitel pro vodu a lesy na ministerstvu zemědělství, vodního hospodářství a lesů[1][2][3] od roku 1969 do roku 1976. Následně byl zástupcem Konga-Brazzaville v Africká organizace pro dřevo, sídlící v Libreville, od roku 1976 do roku 1990. Ngouolali byl ředitelem průmyslové organizace Africké dřevařské společnosti v letech 1976 až 1981 a jejím náměstkem generálního tajemníka v letech 1981 až 1990. Poté pracoval jako zástupce generálního ředitele v oddělení průmyslového zalesňování v Kongu v letech 1990 až 1991.[1]

Politická kariéra v 90. letech

Ngouolali se zúčastnil národní konference od února do června 1991, která zahájila politický přechod vedoucí k pluralitním volbám. Po národní konferenci pomohl založit Unie demokratických sil (UFD), politická strana vedená Charles David Ganao, a stal se prvním viceprezidentem UFD. V Květnové 1992 komunální volby, Ngouolali byl zvolen městským radním v Brazzaville.[1] Poté byl zvolen do národní shromáždění v Červen – červenec 1992 parlamentní volby jako kandidát UFD v Talangaï, šestý okrsek z Brazzaville.[4]

Národní shromáždění zvolené v roce 1992 zasedalo jen několik měsíců, než jej rozpustil prezident Pascal Lissouba, který raději vyhlásil jiné volby než spolupracovat s opozičním Národním shromážděním.[5][6] V Květen – červen 1993 parlamentní volby Ngouolali byl znovu zvolen do Národního shromáždění[1][4] jako kandidát UFD v Talangaï.[4] Prezidentská tendence, koalice stran, která podporovala Lissoubu a zahrnovala UFD, získala v těchto volbách parlamentní většinu.[7]

Přestože opozice zuřivě zpochybňovala oficiální výsledky voleb v roce 1993, prezident Lissouba 23. června 1993 na základě své parlamentní většiny jmenoval novou vládu. V této vládě vedené předsedou vlády Joachim Yhombi-Opango, Ngouolali byl jmenován ministrem pro vodu, lesy a rybolov.[8] Nebyl zahrnut do vlády jmenované dne 23. ledna 1995.[9]

Politické aktivity od roku 2007

V Parlamentní volby v červnu 2007 Ngouolali stál znovu jako kandidát na šestý volební obvod Talangaï, ale byl poražen.[4] Následně opustil UFD v říjnu 2007 a namítal proti rozhodnutí strany připojit se k prezidentovi podporujícímu většinu Denis Sassou Nguesso; podle Ngouolaliho toto rozhodnutí učinilo vedení bez řádné konzultace se zbytkem strany.[1] Poté založil novou politickou stranu Action for the Rebirth of Congo (ARC), kterou oficiálně zahájil 12. ledna 2008. ARC původně čerpala většinu své podpory z části Talangaï v Brazzaville.[4] Připojilo se k opoziční koalici Aliance pro novou republiku (ANR), v listopadu 2008.[10]

V únoru 2009 Ngouolali spolu s dalšími 17 vůdci opozice podepsali dohodu o vytvoření fronty určené k porážce prezidenta Sassou Nguessa v Prezidentské volby v červenci 2009.[11] Ngouolali byl jedním ze 17 jednotlivců, kteří se ucházeli o kandidáty v těchto volbách. Ústavní soud však nálezem ze dne 18. června 2009 zamítl kandidaturu Ngouolaliho z důvodu, že poskytl číslo poštovní schránky místo identifikace místa bydliště. Podle soudu tak Ngouolali neprokázal své trvalé bydliště v Kongu-Brazzaville během předchozích dvou let, jak to vyžaduje ústava. Ngouolali byl jedním ze čtyř kandidátů, jejichž žádosti byly Soudem zamítnuty.[12]

Ve svém projevu dne 23. června 2009 si Ngouolali stěžoval, že nechápe, proč byla jeho kandidátská žádost zamítnuta, a uvedl, že má dokumentaci prokazující jeho pobyt v Brazzaville. Podle Ngouolaliho mu úředník řekl, že vzhledem k tomu, že žil v bytě, by bylo přijatelné, kdyby místo poštovní adresy uvedl poštovní schránku. Ngouolali nicméně zdůraznil, že respektuje rozhodnutí soudu; jeho neochota kritizovat Soud byla v rozporu s výroky některých dalších vůdců opozice, kteří neváhali odsoudit rozhodnutí Soudu jako politicky motivovaná. Vyjádřil naději, že „jednoho dne, kdy na Kongo skutečně zasvítí slunce svobody, skutečné demokracie, národní jednoty a usmíření“, se mohl účastnit „skutečné opozice“.[13]

U příležitosti druhého výročí ARC na slavnostech v Brazzaville dne 19. února 2010 Ngouolali uvedl, že volby konané pod vedením Sassou Nguesso nebyly skutečně demokratické, a vyzval svou stranu, aby usilovala o návrat k druhu demokratických voleb, které se konaly v 90. léta. Tvrdil, že síla ARC se neodráží v oficiálních výsledcích Komunální volby 2008.[14]

ARC byla zahrnuta do opoziční koalice, Před konžskými opozičními stranami (FPOC) a na třetím národním shromáždění FPOC, které se konalo v Brazzaville ve dnech 9. – 10. Dubna 2011, byl Ngouolali zvolen prezidentem FPOC. Uspěl Clément Mierassa v čele koalice; jeho vedení se konalo střídavě.[15]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h Životopis na webových stránkách podpory Ngouolali (přístup k 18. dubnu 2010) (francouzsky).
  2. ^ A b Les Élites africaines (1972), strana 304 (francouzsky).
  3. ^ A b Překlady do subsaharské Afriky, čísla 1144–1150 (1972), United States Joint Publications Research Service, strana 19.
  4. ^ A b C d E Thierry Noungou, „Vie des partis et združenia. Un nouveau parti vient enrichir l'univers politique congolais“, Les Dépêches de Brazzaville, 14. června 2008 (francouzsky).
  5. ^ John F. Clark, "Kongo: Přechod a boj o konsolidaci", v Politická reforma ve frankofonní Africe (1997), ed. John F. Clark a David E. Gardinier, strany 72–73.
  6. ^ Joachim Emmanuel Goma-Thethet, „Aliance v politickém a volebním procesu v Konžské republice 1991–97“, v Liberální demokracie a její kritici v Africe: politická dysfunkce a boj za sociální pokrok (2005), ed. Tukumbi Lumumba-Kasongo, Zed Books, strana 110–113.
  7. ^ Politické strany světa (6. vydání, 2005), vyd. Bogdan Szajkowski, strany 137–142.
  8. ^ Gaston-Jonas Kouvibidila, Histoire du multipartisme au Congo-Brazzaville: La république en otage, mai – octobre 1993 (2000), L'Harmattan, strany 89–91 (francouzsky).
  9. ^ Bulletin pro výzkum v Africe: politická, sociální a kulturní řada, svazek 32 (1995), strana 1710.
  10. ^ Roger Ngombé, „Deux partis politiques adhèrent à l'Alliance pour une nouvelle République“, Les Dépêches de Brazzaville, 10. listopadu 2008 (francouzsky).
  11. ^ Roger Ngombé, „Dix-huit partis de l'opposition congolaise créent un front pour conquérir le pouvoir“, Les Dépêches de Brazzaville, 23. února 2009 (francouzsky).
  12. ^ „Décision de la cour constitutionnelle du 18 Juin 2009“ Archivováno 28 května 2012, na Wayback Machine, Les Dépêches de Brazzaville, 22. června 2009 (francouzsky).
  13. ^ Thierry Noungou, „Élection présidentielle: Rigobert Ngouolali explique les raisons du rejet de sa candidatura“, Les Dépêches de Brazzaville, 24. června 2009 (francouzsky).
  14. ^ Willy Mbossa, „L'Action pour la renaissance du Congo célèbre son deuxième d'anniversaire“, Les Dépêches de Brazzaville, 22. února 2010 (francouzsky).
  15. ^ Parfait Wilfried Douniama, „Vie des partis: Rigobert Ngouolali prend les rênes du FPOC“, Les Dépêches de Brazzaville, 11. dubna 2011 (francouzsky).