Právo být slyšen - Right to be heard

Pro další použití viz Právo na spravedlivý proces.

The právo být slyšen (také účast dětí) je princip práv dítěte definovaný v Úmluva OSN o právech dítěte. Podle článku 12 Úmluvy mají děti právo vyjádřit svůj názor ve všech záležitostech, které se jich dotýkají, a jejich názorům musí být věnována náležitá váha v souladu s věkem a vyspělostí dítěte. Toto právo se vztahuje stejně na účast dětí v sociálních a politických věcech, jakož i na soudních a správních řízeních. Obecně platí, že právo dítěte na slyšení odráží koncept dětské „agentury“, přičemž na děti se dívá nejen jako zranitelné osoby potřebují zvláštní ochranu, ale také jako informovaní činitelé s rozhodovací pravomocí, nositelé práv a aktivní členové společnosti.[1]

Právo na slyšení z článku 12 úzce souvisí s ostatními články úmluvy, které společně tvoří takzvaná „účastnická práva“ dětí a podtrhují chápání dětí jako občanů, kteří jsou držiteli práv. Mezi tyto články patří:

  • Článek 13 - právo dítěte vyhledávat, přijímat a předávat informace
  • Článek 14 - svoboda myšlení, svědomí a náboženství
  • Článek 15 - svoboda sdružování.[2]

Aktivační faktory

Důvěra

Důvěra je klíčovým prvkem povzbuzení dítěte, aby vyjádřilo své názory. Mezi strategie budování důvěry u dětí patří:

  • Prokažte, že se o dítě staráte a respektujete ho jako osobu.
  • Zeptejte se dívky nebo chlapce, jak se mají, jak se cítí ohledně toho, kde žijí a jaké jsou jejich životní situace, zeptejte se, jestli existuje něco, co potřebuje.
  • Věnujte jemný rozhovor s dítětem o každodenních věcech.
  • Projevujte empatii a vyjadřujte pozitivní pocity. Promluvte si s dítětem o věcech, které jsou pro dítě důležité a které ho zajímají.
  • Cítíte-li, že dítě s vámi mluví dobře, uklidněte ho a dejte mu pocit kontroly nad tím, co se děje.
  • Zajistěte, aby byla zasedací místnost vhodná pro děti.
  • Představte se a vysvětlete svou profesionální roli.
  • Vysvětlete účel vašeho setkání a to, o čem setkání je, proč jste tam, abyste si s dítětem promluvili a co se stane poté.
  • Vyčleňte dostatek času na rozhovor s dítětem a na poslech.
  • Poskytujte kvalitní tlumočení a kulturní zprostředkování, kdykoli je to požadováno.
  • Dejte dítěti čas na přemýšlení o informacích, které jste sdíleli, strávili je a pokud je to nutné a vhodné, aby se vrátili na druhé nebo třetí setkání.
  • Zeptejte se dítěte, zda porozumělo informacím, a vysvětlete, čemu porozumělo, a věnujte čas otázkám, které potřebujete.[3]

Komunikace citlivá na věk

V případě mladších dětí nebo dětí s narušenými kognitivními schopnostmi může být účast dítěte kreslením nebo hrou nebo pozorováním chování dítěte s rodinnými příslušníky a ošetřujícím personálem. Přizpůsobení jazyka věku a vývoji dítěte pomáhá zajistit, aby dítě mohlo porozumět dané problematice a vyjádřit své pocity a názory.[4][5][6]

Vnitrostátní právní předpisy obvykle definují věkové hranice pro děti, které mají právo kontaktovat sociální služby z vlastního podnětu, být vyslechnuty v soudních a správních řízeních, vystupovat jako strana sporu nebo strana sporu, odvolat se proti rozhodnutím a stěžovat si a usilovat o nápravu. Věkové hranice definované vnitrostátními právními předpisy se mezi zeměmi liší a v některých případech také mezi různými zákony, které se vztahují na různé skupiny dětí a kontexty. Právo mladších dětí na slyšení se často neřeší stejným způsobem jako právo dospívajících. Zvláštní opatření na vnitrostátní úrovni mohou zajistit, aby mladší děti nebyly vyloučeny z výkonu práva být vyslechnuty.[7]

Zohlednění pohlaví pro právo být vyslechnut

U některých dětí může pohlaví tazatele, tlumočníka, kulturního mediátora, opatrovníka nebo ošetřujícího personálu změnit jejich ochotu vyjádřit se. Může to záviset na zkušenostech, které mají děti s muži a ženami v jejich domovech a komunitách, a pokud ano migrace, během cesty nebo na cílových místech. Roli mohou hrát také tradiční genderové role a vztahy. The genderová identita dítěte by mělo být respektováno.[8][9]

Umožňující faktory v nadnárodních případech

Mnoho dětí nechce vyprávět svůj příběh úřadům, protože se obávají, že to nemusí být v jejich zájmu, a mohlo by to vést k nežádoucím důsledkům, jako je návrat. Děti mohly být poučeny nebo dokonce vyhrožovány třetími osobami, aby vyprávěly pouze části svého příběhu, a dítě by mohlo nedůvěřovat policii a místní orgány je mohou chránit. Přijímací systém, který respektuje a udržuje důstojnost dítěte, může podporovat pocit důvěry.

Kvalitní tlumočení a kulturní zprostředkování

Tlumočníci může ovlivnit proces shromažďování informací v nadnárodní ochrana dětí případy, azyl postupy a vyšetřování trestných činů, protože mají vliv na to, jak je sdělování dítěte chápáno a vnímáno. Nepřesný překlad může ohrozit výpověď dítěte v tom smyslu, že rozhodnutí jsou přijímána na základě nesprávných informací. To se týká nejen přeloženého obsahu, ale také stylu a sémantické volby provedené dítětem a způsobu, jakým jsou interpretovány.[10]

Kromě školení a náboru kvalifikovaných tlumočníků chrání právo dítěte na slyšení následující opatření:

  • Upřesněte, který orgán je odpovědný za tlumočení.
  • Uveďte povinnou účast tlumočníka, kdykoli dítě neovládá úřední jazyk pohovoru.
  • Nepoužívejte neformální tlumočníky, jako jsou rodinní příslušníci, jiné děti, jiní žadatelé o azyl nebo zaměstnanci.
  • Pokud není místně k dispozici kvalifikovaný a vhodný tlumočník, použijte telefonní tlumočení.
  • Vyškolte úředníky činné v trestním řízení, imigrační úředníky a další tazatele i tlumočníky, jak spolupracovat v rámci rozhovorů s dětmi.
  • Vypracovat standardní postupy k zajištění kvalitních a etických standardů výkladu a důvěrnosti.
  • Vyškolit tlumočníky, aby působili také jako kulturní prostředníci.[11][12][13]

Slyšení dítěte při vyšetřování a řízení

Dětské oběti trestných činů mají právo na ochranu před újmou a sekundární viktimizací během vyšetřování a řízení. Standardy pro jsou popsány v pokynech OSN pro spravedlnost ve věcech týkajících se dětských obětí a svědků trestných činů,[14] the Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním a směrnice EU o obchodování s lidmi z roku 2011.[15] Následující chrání děti před újmou při vyšetřování a řízení:

  • Opakujte rozhovory během vyšetřování, stíhání a soudu pouze v případě potřeby.
  • Použijte videonahrávky nebo podobné rozhovory, abyste zabránili tomu, aby dětská oběť nebo svědek vypovídali na veřejném zasedání, a abyste zabránili vizuálnímu kontaktu mezi oběťmi, svědky a obžalovanými.
  • Pohovory s dítětem provádějí speciálně vyškolení odborníci, nejlépe pokaždé stejná osoba.
  • Provádějte rozhovory v prostředí vhodném pro děti.

Model Dětského domu je dobrým postupem pro provádění forenzních rozhovorů a shromažďování důkazů od dětských obětí trestných činů.,[16] the Úmluva Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním a sexuálním zneužíváním a směrnice EU o obchodování s lidmi z roku 2011.[15]

Forenzní rozhovory

Styl rozhovoru a typ kladených otázek ovlivňují kvalitu rozhovoru. Mohou ovlivnit ochotu dítěte zveřejňovat informace. Mohou také ovlivnit typ a kvalitu informací a úroveň podrobností, které je dítě schopné a ochotné sdílet. Strategie pro tazatele a tlumočníky, jak to snížit, zahrnují upřednostňování otevřených otázek a vyhýbání se uzavřeným a soustředěným otázkám, sugestivní výzvy a vedoucí otázky; zůstat neutrální; být otevřený a empatický; vyhněte se kritice a konfrontaci.[17]

Viz také

Reference

  1. ^ Úmluva OSN o právech dítěte
  2. ^ Dětský fond OSN, Příručka pro provádění Úmluvy o právech dítěte, Plně revidované vydání, New York, 2002, s. 159.
  3. ^ Dětský fond OSN, Komunikace s dětmi, Zásady a postupy pro výchovu, inspiraci, vzrušení, vzdělávání a uzdravení, 2011.
  4. ^ Dětský fond OSN, Komunikace s dětmi, Zásady a postupy pro výchovu, inspiraci, vzrušení, vzdělávání a uzdravení, 2011.
  5. ^ Hospodářská a sociální rada Organizace spojených národů, Pokyny pro spravedlnost ve věcech týkajících se dětských obětí a svědků trestných činů, Usnesení hospodářské a sociální rady 2005/20, 22. července 2005
  6. ^ Zachraňte děti, komunikujte s dětmi, Pomozte dětem v nouzi, 2000.
  7. ^ Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 12 (2009). Pokyny UNHCR k žádostem o dětský azyl.
  8. ^ Hospodářská a sociální rada Organizace spojených národů, Pokyny pro spravedlnost ve věcech týkajících se dětských obětí a svědků trestných činů, Usnesení hospodářské a sociální rady 2005/20, 22. července 2005
  9. ^ Zachraňte děti, Komunikujte s dětmi, Pomozte dětem v nouzi, 2000.
  10. ^ Crawley, Nebe, Práce s dětmi a mladými lidmi podléhajícími kontrole přistěhovalectví, Pokyny pro osvědčené postupy, Druhé vydání, Asociace praktických lékařů v oblasti přistěhovalectví, 2012.
  11. ^ Dětský fond OSN, Let’s Talk, Rozvoj účinné komunikace s dětskými oběťmi násilí a obchodování s lidmi, 2004.
  12. ^ Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, Srdce věci, posuzování důvěryhodnosti při podávání žádosti o děti azyl v Evropské unii, 2014.
  13. ^ Výbor pro práva dítěte, obecný komentář č. 12, Právo dítěte být vyslechnut, 2009.
  14. ^ https://www.un.org/en/ecosoc/docs/2005/resolution 2005-20.pdf[mrtvý odkaz ]
  15. ^ A b „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/36 / EU ze dne 5. dubna 2011 o předcházení obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně jeho obětí, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/629 / SVV“. Citováno 2020-01-10.
  16. ^ https://www.un.org/en/ecosoc/docs/2005/resolution 2005-20.pdf[mrtvý odkaz ]
  17. ^ PROTECT 2nd Expert Meeting, Riga, květen 2014, prezentace Ann-Christin Cederborg, University Stockholm.