Rhenus Pater - Rhenus Pater

Vater Rhein na Hortus Palatinus, c. 1620
Rhenus (kolem 1750)

Rhenus Pater („Father Rhine“, německy Vater Rhein) je zosobnění nebo říční bůh z Rýn, doloženo epigrafií a spojeno s Neptunus,[1] "otec nymf a řek" od Bojový (10.7). Kvůli jeho zobrazení s rohy také volal Rhenus bicornis, a jako alegorie podmaněných barbarských kmenů tzv Rhenus cornibus fractis „Rhenus se zlomenými rohy“ od Ovid.[2] Existují záznamy o keltských a germánských lidských obětováních říčním bohům a o Rýně konkrétně záznamy o zvyku ponořit nově narozené děti jako zkoušku jejich vitality nebo jako věštce k určení, zda byly počaty v manželství.[3]

Alegorie byla znovu převzata jako motiv v období německého baroka a znovu v německém romantismu 19. století (Rheinromantik ).[4]

Reference

  1. ^ např. CIL 13, 8811 (Vechten) IVNONI REGINAE ET MINERVAE SANCTAE GENIO HVIVSQUE LOCI NEPTVNO OCEANO ET RHENO DIS OMNIBVS DEABVSQUE ...; AE 1969/70, 434 (Štrasburk) RHENO PATRI
  2. ^ Horst Johannes Tümmers: Der Rhein. Ein europäischer Fluss und seine Geschichte. Verlag C. H. Beck, München 1999, ISBN  3-406-44823-2, S. 24, 25 und Abb. 7
  3. ^ např.Ortwin Reich: Vom Beatusberg zum Fort Konstantin: Kirche, Kloster, Festung, Koblenz 1997, s. 7 .; Julianus, epist. 191; Libanios, orat. 12, 48; Claudius Claudianus, v Rufinu. 2, 112; atd.
  4. ^ Rheinromantik zwischen Köln und Bingen: Ein Mythos und Symbol Europas Archivováno 18. 10. 2014 v Wayback Machine, nrw-stiftung.de 2002
  • Helmut Birkhan, Kelten. Versuch einer Gesamtdarstellung ihrer Kultur. Vídeň, 1997, s. 689f.