Reykjanestá - Reykjanestá
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1a/Valahn%C3%BAkam%C3%B6l%2C_Iceland_%2844288091430%29.jpg/450px-Valahn%C3%BAkam%C3%B6l%2C_Iceland_%2844288091430%29.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/09/Reykjanesta_6.jpg/220px-Reykjanesta_6.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b7/Nykodym_DSC04616A_%2815552006442%29.jpg/220px-Nykodym_DSC04616A_%2815552006442%29.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8b/Iceland_%288580948144%29.jpg/220px-Iceland_%288580948144%29.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/66/%C3%8D_Stampahrauni_6.jpg/220px-%C3%8D_Stampahrauni_6.jpg)
Reykjanestá je největší tip Poloostrov Reykjanes (Reykjanesskagi) v Island. Nachází se na malém poloostrově zvaném Reykjanes, který je sám o sobě součástí velkého poloostrova Reykjanesskagi.
Silnice 425 a vedou k ní některé menší silnice.
Je to tam, kde Reykjanes Ridge je napojen na poloostrov Reykjanes (viz: Geologie poloostrova Reykjanes ). Dnes se oblast nachází v nejzápadnějším vulkanickém systému, Sopečný systém Reykjanes.
Landforms
Charakteristické tvary Reykjanestá jsou např. rozrušená a částečně podmořské sopky. Útes z Valahnúkur stejně jako zásobník Karl jsou jejich ostatky. Jsou populární ptačí útesy s hnízda z Racek stříbřitý (Larus argentatus), Fulmar severní (fulmarus glacialis), černonohé koťátka (rissa tridactyla) a havrani (corvus corax).[1] Na východní straně Valahnúkar jsou působivé balvanové pláže.
Někdy také Stampar započítávají se řady kráterů z erupcí během 13. století ve vulkanickém systému Reykjanes, stejně jako oblast s vysokou teplotou kolem bahna resp. gejzíry horké vody Gunnuhver.[1] V této oblasti volala geotermální elektrárna Elektrárna Reykjanes byl instalován v roce 2006 a vyrábí 100 MW.[2]
Ostrov Eldey
Z útesů a pláže na ostrově Reykjanestá Eldey může být viděn. Vzdálenost do Reykjanesty je 14 km, výška skalnatého ostrova 77 m.[1]
Je známo, že je obzvláště oblíbený u morus bassanus jako místo rozmnožování v Severní Atlantik.[1]
Na druhou stranu Eldeyův vulkanický systém, který je z větší části ponorka, je dnes většinou považován za nezávislý na vulkanickém systému Reykjanes.[3] Je součástí Reykjanes Ridge.
Maják Reykjanesviti
V roce 1878 byl poblíž Valahnúkuru postaven první islandský maják. Stalo se to nezbytným, protože tímto bodem prošel nejpoužívanější přepravní pruh vedle Islandu a moře zde může být nebezpečné.[1] 14 km široká úžina mezi poloostrovem a ostrovem Eldey je často využívána loděmi a současně doprovází těžké proudy přílivy a odlivy v obou směrech, takže oblast měla špatnou pověst[4] což mnoho vraků lodí potvrzuje. V roce 1887 byl kopec, kde stál, erodován zemětřesení akce, takže starý maják musel být sundán. Další maják nemohl být postaven před rokem 1908 a poté byl postaven na kopci Vatnafell asi 1 km od pobřeží, kde stojí dodnes [1] za 73 mil. m.[5]
Filmy v malebné scenérii
V této krajině byly vyrobeny dva známé filmy: Prince of Darkness (Myrkrahöfðinginn), film islandského režiséra Hrafn Gunnlaugsson v roce 2000, poblíž majáku,[4] a Vlajky našich otců podle Clint Eastwood asi 10 km daleko v zátokách a kolem nich Litla-Sandvík a Stóra-Sandvík[6] v roce 2006.
Viz také
Reference
- ^ A b C d E F Vegahandbókin. Ferðahandbókin þín. Landmælingar Íslands og Vegahandbókin. 2014, s. 226
- ^ https://www.hsorka.is/cs/power-plants/ HS Orka. Elektrárna Reykjanes, získaná 24. srpna 2020
- ^ Viz např. Islandský Met Office. Oficiální webové stránky.
- ^ A b Bjarnheiður Hallsdóttir, Tómas Guðmundsson: Ferðahandbók Fjölskyldunnar. Reykjavík 2007, s. 128
- ^ Íslandshandbókin. Náttúra, sága a sérkenni. Reykjavík 1989, s. 57.
- ^ Bjarnheiður Hallsdóttir, Tómas Guðmundsson: Ferðahandbók Fjölskyldunnar. Reykjavík 2007, s. 131