Rete Adriatica - Rete Adriatica

tento článek ne uvést žádný Zdroje. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Rete Adriatica“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Březen 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Rete Adriatica (RA) definuje síť železničních tratí přiřazených k Società per le Strade Ferrate Meridionali podle úmluv z roku 1885. Tato síť byla sloučena do Italské státní železnice (FS) v roce 1905.

Dějiny

V návaznosti na závěry parlamentní vyšetřovací komise, zřízené k prozkoumání vážných problémů s řízením italských soukromých železničních společností, 23. dubna 1884, byly uzavřeny dohody mezi státem a třemi velkými soukromými společnostmi na dobu 60 let a byly schváleny dne 6. března 1885.

Dohody rozdělily italské železnice v podélném směru s ohledem na poloostrov a byly přiděleny Società per le Strade Ferrate Meridionali (SFM) tratě většiny železniční sítě hraničící s Jadranem. To zahrnovalo linky východně od Milán a v Veneto a Emilia-Romagna, a celkem 4,379 km. Síť se jmenovala Rete Adriatica (Adriatic Network). Aby společnost získala koncesi na Jadranskou síť, zaplatila státu částku 115 milionů lir. Statistická ročenka z roku 1898, kterou vydalo Ministerstvo zemědělství, průmyslu a obchodu, naznačuje, že v prosinci 1896 se Jaderská síť zvýšila na 5 602 km. Některé strategické úseky a některé velké stanice byly provozovány společně s Rete Mediterranea (Středomořská síť), mezi nejdůležitější bytosti Piacenza - Parma a Milán - Como.

Znárodnění

Provoz vedení Jadranské sítě SFM byl ukončen 1. Července 1905, kdy Italské státní železnice (FS) převzal. Jak znárodnění tratí vlastněných společností státem, tak i následná likvidace koncese na síť byly provedeny v následujícím roce po schválení zákona ze dne 15. července 1906 č. 324.

Reference

Další čtení

• Kalla-Bishop, P.M., Italské železnice, David & Charles, 1971, str. 49-59, ISBN  0715351680