RENAMO - RENAMO

Mosambický národní odpor

Resistência Nacional Moçambicana
ZkratkaRENAMO
VůdceOssufo Momade
PředsedaAndré Magibire
Založený1975 (1975)
Hlavní sídloAvenida Ahmed Sekou Touré č. 657, Maputo
Křídlo pro mládežLiga mládeže RENAMO
IdeologieNacionalismus
Národní konzervatismus
Ekonomický liberalismus
Pravicový populismus
Politická pozicePravé křídlo[1]
Kontinentální příslušnostDemokratická unie Afriky
Mezinárodní příslušnostCentristický demokratický mezinárodní (Pozorovatel)[2]
Shromáždění republiky
60 / 250
Vlajka strany
Vlajka RENAMO (3. verze) .png
webová stránka
www.renamo.org.mz

The Mosambický národní odpor (RENAMO; portugalština: Resistência Nacional Moçambicana) je militantní organizace a politické hnutí v Mosambik. Původně sponzoroval Rhodesian Ústřední zpravodajská organizace (CIO), byla založena v roce 1975 jako součást antikomunistický odpor proti vládnutí země FRELIMO strana.

Zpočátku vedl o André Matsangaissa Hnutí, bývalý vysoký úředník ozbrojeného křídla FRELIMO, mělo své kořeny ve zvěřinci anti-FRELIMO disidentských skupin, které houbařily bezprostředně před a krátce po nezávislosti Mosambiku, stejně jako Jihoafričan a Rhodesian pokusy podporovat tyto konkurenční zájmy.[3][4] Je zřejmé, že řady RENAMA posílily mozambičtí političtí exulanti, kteří se v zásadě postavili proti FRELIMO, a řada dalších, kteří byli odvedeni násilím.[5] Dne 4. Října 1992 FRELIMO a RENAMO podepsaly Římské mírové dohody, končící Mosambická občanská válka.

Kritici RENAMO často odsoudili hnutí jako „zástupnou armádu“ Rhodesie a později jihoafrických apartheid vláda.[6] Předpokládá se, že RENAMO bylo vytvořeno pouze za účelem boje proti mozambické podpoře rhodéských povstalců.[7] Na druhou stranu RENAMO také odráželo vlastní tříštící se podpůrnou základnu FRELIMO a slábnoucí popularitu v éře po nezávislosti.[4] Po válce byla odpovědná za podporu ústavní reformy i za silný domácí soukromý sektor.[8]

Matsangaissa, který zemřel v roce 1979, byl následován Afonso Dhlakama, který organizaci vedl až do své smrti v roce 2018.[9][10] Po obnovených střetech bylo v srpnu 2019 dosaženo mírové dohody mezi RENAMO a mozambickou vládou, což mělo za následek to, že se poslední bojovníci RENAMO vzdají svých zbraní.[11] Vedoucí RENAMO Ossufo Momade poté slíbil, že „zachová mír a národní usmíření“.[12]

Mosambická občanská válka

RENAMO se spojilo s další povstaleckou skupinou, s Revoluční strana Mosambiku (PRM) v roce 1982. V důsledku této fúze byla povstalecká skupina schopna rozšířit své operace v severním Mosambiku, zejména v Provincie Zambezia.[13][14] V roce 1984 jihoafrická a mozambická vláda podepsaly Nkomati Accord,[15] ve kterém Jihoafrická republika souhlasila, že přestane sponzorovat RENAMO, pokud mozambická vláda vyloučí členy exilu v exilu Africký národní kongres (ANC) tam pobývá. To bylo v souladu s Celková národní strategie pak existovala, kdy by se mrkve projektů rozvoje infrastruktury nabízely jako podnět ke spolupráci, podporované hůlkou vojenské odvety, kdyby partyzáni ANC dostávali pomoc.[16] V roce 1988 došlo v RENAMO k jedinému významnému rozkolu během občanské války, kdy se přerušil bývalý velitel PRM Gimo Phiri a založil nezávislou povstaleckou skupinu známou jako Mosambický národní svaz (UNAMO).[17]

Mosambická vláda mezitím nevyhostila členy ANC v exilu a následně jihoafrická vláda pokračovala ve financování finančních a vojenských zdrojů až do trvalého mírová dohoda bylo dosaženo v roce 1992 a byl pod dohledem operace OSN v Mosambiku (UNOMOZ ) až do roku 1994. K posunutí tohoto procesu správným směrem byla zahájena speciální operace zvaná Národní zpravodajská služba Provoz Bush Talk, který byl navržen tak, aby trvale ukončil občanskou válku v Mosambiku, aby zastavil tok vojenského materiálu přes porézní hranice do Jižní Afriky.[18] Jedním z projevů toho byla milice Strana svobody Inkatha (IFP), který byl cvičen a vyzbrojován SADF Speciální síly jako součást Operace Marion[19] které byly vyzbrojeny zbraněmi pocházejícími z Mosambiku.

Mírová dohoda vedla k odzbrojení RENAMA, k integraci některých jejích bojovníků do mozambické armády a k její transformaci na řádnou politickou stranu. Nyní je hlavní opoziční stranou v Mosambiku. Na legislativní volby ve dnech 1. a 2. prosince 2004 byla strana hlavní částí dohody Renamo-UE volební aliance, která získala 29,7% lidového hlasování a 90 z 250 křesel. Kandidát na prezidenta této aliance Afonso Dhlakama, získalo 31,7% lidového hlasování.

Raul Domingos, vyjednavač u Římské mírové dohody a vůdce RENAMO v parlamentu v letech 1994–1999, byl vyloučen ze strany v roce 2000 a v roce 2003 založil Strana pro mír, demokracii a rozvoj.

Aktivity v Zimbabwe

Síly RENAMO zaútočily v roce na vojenskou základnu Zimbabwe u Mukosa dne 17. června 1987, zabil sedm vojáků a zranil 19. RENAMO zaútočil v červenci na čajový komplex Katiyo a zničil cenný majetek a v srpnu zabil tři muže v Rushinga.[20] Dne 30. listopadu vypálili radikálové společnosti RENAMO 13 domů.[21]

V období od prosince 1987 do 21. ledna 1988 podniklo RENAMO 101 útoků poblíž hranice mezi Mosambikem a Zimbabwe.[21]

Po skončení mozambické občanské války zůstalo RENAMO spojeno se zimbabwskou militantní skupinou, Chimwenje.[22]

Obnovené střety

Hlavní článek: RENAMO povstání (2013–2019)

V říjnu 2012 bylo sídlo společnosti RENAMO přemístěno poblíž Casa Banana (také se jmenuje Sathunjira, bývalá partyzánská základna RENAMO v 80. letech) v Gorongosa, kde byl zřízen výcvikový tábor pro přibližně 800 částečně ozbrojených následovníků. Dříve bylo sídlo přesunuto Maputo na Nampula v roce 2009.[23] Vůdce RENAMO Afonso Dhlakama pohrozil „zničením země“, pokud nebudou splněny jeho politické požadavky.[24]

Dne 4. dubna 2013 byla zabita jedna žena a čtyři policisté, přičemž deset policistů bylo zraněno více při útoku RENAMO na policejní stanici ve městě Muxengue. Vůdce útočníků byl také zabit.[25] Šéf bezpečnosti RENAMO uvedl, že akce byla reakcí na předchozí policejní razie na shromážděních RENAMO. Asi 300 členů RENAMO zůstalo ozbrojených od mírové dohody z roku 1992, a to navzdory snahám o jejich integraci do armáda nebo policie.[26]

Dne 6. dubna 2013 byli zabiti dva nebo tři civilisté a dvě ženy zraněny, když údajní milici RENAMO zaútočili na nákladní automobil a autobus v Okres Chibabava.[27] RENAMO popřel zapojení do útoku.[28]

Dne 21. června zaútočilo na autobus podezřelé partyzány RENAMO Machanga, Provincie Sofala, zranění starší ženy. K incidentu došlo dva dny poté, co RENAMO hrozilo, že ochromí klíčové a jediné silnice uhlí exportovat vlak, aby donutil vládu FRELIMO znovu vyjednat mírové podmínky.[29]

Dne 17. října podezřelí partyzáni RENAMO přepadli poblíž vojenskou hlídku Gorongosa Pevnost RENAMO podle místních médií zabila sedm vojáků.[30] Dne 18. října došlo k dalšímu střetu Mosambické ozbrojené síly (FADM) a milenci RENAMO se odehráli v Mucodze, sedm kilometrů od Gorongosy. Národní ředitel obranné politiky na ministerstvu obrany, Plukovník Cristovao Chume tvrdil, že vojáci neutrpěli žádné ztráty a že bojovník RENAMO byl zraněn a zajat jejich silami. Vůdce RENAMA Dhlakama tvrdil, že při útoku, který podle něj zahájila armáda, nebyli zabiti žádní bojovníci RENAMO a že oběti utrpěl FADM. Reportéři však potvrdili, že těla dvou bojovníků RENAMO byla v místní márnici Gorongosa.[31]

21. října síly FADM po několika dnech boje dobyly základnu Sathunjira. Mluvčí RENAMO Fernando Mazanga tvrdil, že vládní síly ostřelovaly základnu těžkými zbraněmi (dělostřelectvo) a že Afonso Dhlakama ze základny uprchl. Prohlášení RENAMO uvádí, že dobytí základny ukončuje mírovou dohodu z roku 1992.[32] RENAMO oznámil, že MP Armindo Milaco byl zabit při vládním nájezdu. Dne 22. října zaútočili ozbrojenci na policejní stanici ve městě Maringué District ve zjevné odvetě, bez hlášení obětí.[33]

26. října údajné stíhačky RENAMO zaútočily na civilní vozidla na hlavní severojižní dálnici poblíž Beira, zabil jednoho a zranil 10 lidí. RENAMO popřel své důsledky v útoku.[34]

Mírový proces v roce 2014

Dne 5. září 2014 Dhlakama a prezident Guebuza podepsali mírovou dohodu ve snaze ukončit dvouleté období nestability. Dohoda zahrnovala integraci sil RENAMO do armády a reformu volební kontrolní komise.[35][36] Avšak poté, co RENAMO odmítlo přijmout prezidentské volby v roce 2014, problémy při provádění mírové dohody a po pokračujícím úsilí vládních sil o odzbrojení RENAMO narazilo na odpor, Dhlakama v srpnu 2015 přerušil mírový proces. Od té doby došlo k obnoveným střetům mezi vládou a silami RENAMO. Dhlakama tvrdí, že došlo k dvěma pokusům vlády o atentát na něj.[37][38]

2017 příměří

V květnu 2017 společnost RENAMO souhlasila s prodloužením jejich příměří na neurčito.[39]

Smrt Dhlakamy a její dopad

Dne 3. května 2018 Afonso Dhlakama, který vedl RENAMO od roku 1979, zemřel v Gorongosě poté, co utrpěl infarkt.[40] Nejmenovaný úředník v RENAMU to uznal a také uvedl, že Dhlakma byl před svou smrtí nemocný.[40] Pokud jde o budoucnost RENAMA po Dhlamově smrti, Ed Hobey Hamsher, analytik společnosti Maplecroft, uvedl, že „žádný potenciální nástupce nemá Dhlakamův status“ a že každý, kdo ho nahradí, „bude usilovat o sjednocení Renamových frakcí“.[41] V době Dhlakminy smrti nebyl kongres RENAMO schopen stanovit datum hlasování o nástupci.[41] Příští měsíc 14. června 2018 Ossufo Momade, který byl vybrán, aby sloužil jako prozatímní vůdce RENAMO, dokud Kongres organizace nebude hlasovat o stálém nástupci Dhlakmy,[41] skryl se.[42]

Bylo dosaženo mírové dohody mezi RENAMO a mozambickou vládou

1. srpna 2019 prezident Mosambiku Filipe Nyusi a vůdce RENAMO Ossufo Momade podepsal mírovou dohodu ukončující šestileté období ozbrojených střetů.[43][44] Také si potřásli rukama a také se objali.[44] K podpisu míru došlo na vzdálené vojenské základně RENAMO v horách Gorongosa.[44] Poté, co byla podepsána dohoda, poslední zbývající bojovníci RENAMO se vzdali svých zbraní, které Momade řekl Associated Press „Už se nebudeme dopouštět chyb minulosti.“[11] Dále uvedl: „Jsme pro humanizovanou a důstojnou reintegraci a chceme, aby mezinárodní společenství pomohlo tuto skutečnost uskutečnit.“[11] Během dalšího podpisu, který se uskutečnil na mírovém náměstí v Maputu, Momade prohlásila, že se skupina zaměří na „udržení míru a národního usmíření“.[12]

Volební historie

Prezidentské volby

VolbyKandidát stranyHlasy%Výsledek
1994Afonso Dhlakama1,666,96533.73%Ztracený Red XN
19992,133,65547.71%Ztracený Red XN
2004998,05931.74%Ztracený Red XN
2009650,67916.41%Ztracený Red XN
20141,783,38236.61%Ztracený Red XN
2019Ossufo Momade1,356,78621.84%Ztracený Red XN

Volby do shromáždění

VolbyVůdce stranyHlasy%Sedadla+/−PoziceVláda
1994Afonso Dhlakama1,803,50637.78%
112 / 250
Zvýšit 112Zvýšit 2. místoOpozice
19991,603,81138.81%
117 / 250
Zvýšit 5Stabilní 2. místoOpozice
2004905,28929.73%
90 / 250
Pokles 27Stabilní 2. místoOpozice
2009688,78217.69%
51 / 250
Pokles 39Stabilní 2. místoOpozice
20141,495,13732.46%
89 / 250
Zvýšit 38Stabilní 2. místoOpozice
2019Ossufo Momade1,351,65922.28%
60 / 250
Pokles 29Stabilní 2. místoOpozice

Bývalé vlajky RENAMO

  • První vlajka RENAMA

  • Druhá vlajka RENAMA

Viz také

Reference

  1. ^ „Em Moçambique só há partidos de direita“: uma entrevista com Michel Cahen. MACEDO, Victor Miguel Castillo de; MALOA, Joaquim - Revista do Programu de Pós ‑ Graduação em Sociologia da USP Archivováno 11. prosince 2013 v Wayback Machine
  2. ^ „Partidos Archivo - idc-cdi“. Citováno 24. dubna 2017.
  3. ^ "Závazné vzpomínky: Chronologie ". Citováno 28. prosince 2014.
  4. ^ A b Emerson, Stephen A. (19. února 2014). Bitva o Mosambik: Frelimo_Renamo Struggle, 1977_1992. Helion a společnost. str. 74–110. ISBN  978-1-909384-92-7.
  5. ^ Watch, Lidská práva (1992). Nápadná destrukce: válka, hladomor a reformní proces v Mosambiku. New York USA: Human Rights Watch. str. 86–88. ISBN  978-1-56432-079-7.
  6. ^ „Renamo, Malawi a snaha uspět Banda: Hodnocení teorií malawské intervence v mozambické občanské válce“ (PDF). http://www.arts.monash.edu.au. 11. listopadu 2009. Archivovány od originál (PDF) dne 28. března 2012. Citováno 8. března 2016. Externí odkaz v | vydavatel = (Pomoc)
  7. ^ „Klíčoví aktéři války a mírového procesu“ (PDF). Dohodovací prostředky. Leden 1998. Archivovány od originál (PDF) dne 9. března 2016. Citováno 8. března 2016.
  8. ^ „Hlavní zásady politiky společnosti Renamo“ (PDF). RENAMO-UNIÃO ELEITORÁLNÍ. 2004. Archivovány od originál (PDF) dne 10. června 2015. Citováno 8. března 2016.
  9. ^ https://www.bloomberg.com/news/articles/2018-05-03/afonso-dhlakama-mozambique-s-opposition-leader-dies-at-65
  10. ^ https://clubofmozambique.com/news/chronology-main-dates-in-the-life-of-renamo-leader-afonso-dhlakama/
  11. ^ A b C https://www.voanews.com/africa/mozambique-president-opposition-leader-sign-peace-agreement
  12. ^ A b https://mg.co.za/article/2019-08-08-00-mozambique-rivals-sign-peace-deal
  13. ^ Cabrita (2000), str. 202.
  14. ^ Emerson (2014), str. 90.
  15. ^ Ashton, P.J., Earle, A., Malzbender, D., Moloi, M.B.H., Patrick, M.J. & Turton, A.R. 2005. Souhrn všech mezinárodních sladkovodních dohod uzavřených Jižní Afrikou s jinými státy. Pretoria: Komise pro výzkum vody; a Turton, A.R. 2003. Politické aspekty institucionálního rozvoje ve vodním sektoru: Jižní Afrika a její mezinárodní povodí D. Phil. Teze. Pretoria: Univerzita v Pretorii; a Turton, A.R. 2007. Hydropolitika spolupráce: Jižní Afrika během studené války. V Grover, V.E. (ed). Voda: Zdroj konfliktů nebo spolupráce? Enfield: Science Publishers.
  16. ^ Geldenhuys, D. 1984. Diplomacie izolace: Jihoafrická zahraniční politika. Johannesburg: MacMillan.
  17. ^ Emerson (2014), str. 163.
  18. ^ Turton. A.R. 2010. Potřesení rukou s Billym. Durban: Publikace právě hotové. http://www.shakinghandswithbilly.com
  19. ^ Stiff, P. 1999. The Silent War: South African Recce Operations 1969–1994. Alberton: Galago.
  20. ^ Audrey Kalley, Jacqueline. Jihoafrické politické dějiny: chronologie klíčových politických událostí od nezávislosti do poloviny roku 1997, 1999. Strana 739.
  21. ^ A b Audrey Kalley, Jacqueline. Jihoafrické politické dějiny: chronologie klíčových politických událostí od nezávislosti do poloviny roku 1997, 1999. Strana 742.
  22. ^ Banks, Arthur; Muller, Thomas; Phelan, Sean; Smith, Hal; Milnor, Andrew; Kimmelman, Eric; Aytar, Volkan; Twetten, Matthew; Willey, Joseph; Tallman, Elaine, eds. (1998). Politická příručka světa: 1998. Binghamton, New York: Publikace CSA. str. 633–634, 1045–1046. ISBN  978-1-349-14953-7.
  23. ^ "Dhlakama zpět v buši" Archivováno 15. února 2015 v Wayback Machine Southerntimesafrica.com, 29. října 2012
  24. ^ „Mosambik: Dhlakama hrozí zničením země“ Celá Afrika (Agência de Informação de Moçambique), 14. listopadu 2012
  25. ^ „Pět střetů zabitých v Mosambiku“ Novinky 24, 4. dubna 2013
  26. ^ „Mosambičan rebelové Renamo se střetli s policií“ BBC, 4. dubna 2013
  27. ^ „Renamo zaútočil na civilisty v autobusu Intercape“ SABC (SAPA-AFP), 7. dubna 2013
  28. ^ „Kontroverze mozambických autobusových útoků“ Novinky 24, 7. dubna 2013
  29. ^ „Podezření na rebela Renamo zaútočí na autobus v Mosambiku“. Časy (Reuters). 21. června 2013. Citováno 21. října 2013.
  30. ^ „Rebelové z Renama zabijí sedm mozambických vojáků“: místní média Reuters, 17. října 2013
  31. ^ „Mosambik: Dva členové RENAMA zabiti při střetu v Sofale“ Archivováno 21. října 2013 v Archiv. Dnes Thezimbabwean.co, 19. října 2013
  32. ^ „Mosambická 20letá mírová dohoda‚ končí po přepadení základny '“ BBC, 21. října 2013
  33. ^ „Mozambická armáda překračuje druhou základnu rebelů“ Allafrica.com (Kamerunský tribun ), 30. října 2013
  34. ^ „Mosambická povstalecká skupina útok popírá“. Citováno 28. prosince 2014.
  35. ^ „Přihlásit se ke čtení“. Citováno 24. dubna 2017.
  36. ^ „Mosambičtí soupeři podepisují mírovou dohodu“. Citováno 24. dubna 2017.
  37. ^ „Mosambické síly ve smrtelných střetech s Renamem - policie“. Citováno 24. dubna 2017.
  38. ^ „Mosambik: Renamo chce, aby Zuma zprostředkovala“. 23. prosince 2015. Citováno 24. dubna 2017 - přes AllAfrica.
  39. ^ „Mosambické povstalecké hnutí Renamo rozšiřuje příměří na neurčito“. Hlas Ameriky. 4. května 2017. Citováno 5. května 2017.
  40. ^ A b https://www.aljazeera.com/news/2018/05/mozambique-opposition-leader-afonso-dhlakama-dies-aged-65-180504060224224.html
  41. ^ A b C https://www.france24.com/en/20180509-renamo-leaders-death-game-changer-mozambique-peace-process
  42. ^ „Opoziční MDC je zimbabwské Renamo, tvrdí vůdce válečných veterinářů - zpráva“. Novinky24. Citováno 10. ledna 2019.
  43. ^ https://www.france24.com/en/20190801-mozambique-ceasefire-peace-renamo-civil-war
  44. ^ A b C https://www.aljazeera.com/news/2019/08/mozambique-president-renamo-leader-sign-peace-deal-190801115411693.html

Citované práce

externí odkazy