René-Gabriel van den Hout - René-Gabriel van den Hout
René-Gabriel van den Hout (1886–1969) byl belgický katolický kněz a redaktor časopisu Revue catholique des idées et des faits (1921–1940).
Život
Van den Hout se narodil v Antverpách 4. února 1886. Jeho dědeček byl tesař a jeho otec byl přepravní úředník.[1] Byl poslán na střední školu na jezuitské škole v Namuru a pokračoval ve studiu na Jezuitská obchodní vysoká škola v Antverpách ale nemohl dokončit studium kvůli špatnému zdraví. V roce 1910, který několik let pracoval v obchodním sektoru, pocítil volání ke kněžství a hledal rozhovor s Kardinál Mercier.[1] Tři roky studoval na semináři Lva XIII a na Vyšší filozofický institut na Katolická univerzita v Lovani.[1]
Během Německá okupace z Belgie v první světové válce, Mercier ho nechal vyrobit překlad Emila Prüma Der Witwenstand der Wahrheit, který byl tajně vytištěn jako Le Veuvage de la vérité: Un réponse aux catholiques allemands. Van den Hout byl vysvěcen na kněze v Mechelenu dne 24. září 1916 a byl jmenován do personálu Institutu Saint-Louis v Bruselu.[1] Od února 1917 do listopadu 1918 byl odpovědný za vydávání tajných novin, které se stanou La Libre Belgique.[1] Po válce podnikl několik důvěrných misí pro kardinála, zejména v souvislosti s Pařížská mírová konference.[1]
V roce 1921 založil van den Hout Revue catholique des idées et des faits, který redigoval, dokud nebyl uzavřen v květnu 1940. Tři roky také spolueditoval Le Vingtième Siècle.[1] Jeho recenze, neobvykle pro publikaci, která měla v názvu název „katolická“, nepodléhala církevní cenzuře. Ovlivněno Charles Maurras a sympatizující s italským fašismem a španělským nacionalismem, postavil se proti německému nacismu a belgickému rexismu.[1] V létě roku 1940 byl van den Hout uprchlíkem ve Francii, kde se stal kaplanem generála Henri Denis zaměstnanci. Podílel se na neplodných plánech založit mezinárodní revizi a vytvořit středomořskou alianci „eurafričanů“ jako protiváhu k nacismu, který se pak v severní Evropě zdál vítězný.[1]
Van den Hout se vrátil do Belgie na konci roku 1941 a v roce 1942 byl jmenován farností v Bruselu. Při jeho jmenování Kardinál Van Roey nařídil mu, aby se vyvaroval politiky.[1] Jako farář aktivně podněcoval ekumenismus a podporu zahraničních misí. Oslavil své jubileum v roce 1966 a v roce 1967 odešel do důchodu, dne 14. ledna 1969 zemřel v Bruselu.[1]
Funguje
- La crise belge: diagnostická diagnostika duševního zdraví néfaste à l'unité nationale (1930)