Rashiduddin Ahmad - Rashiduddin Ahmad
Rashiduddin Ahmad | |
---|---|
রশিদ উদ্দিন আহমদ | |
narozený | |
Zemřel | 19. března 2016 Dháka, Bangladéš | (ve věku 78)
Odpočívadlo | Belabo, Okres Narsingdi[1] |
Národnost | Bangladéšština |
obsazení | Neurochirurg |
Známý jako | být prvním bangladéšským neurochirurgem |
Rashiduddin Ahmad (27. srpna 1937 - 19. března 2016)[2] byl bangladéšský neurochirurg. Obdržel Cena za den nezávislosti v roce 1999 z Vláda Bangladéše.[3] Byl sportovec v jeho raných dobách a byl příjemcem roku 2007 Bangladéšská národní sportovní cena v kategorii basketbal.[4]
Vzdělávání
Ahmad se narodil v roce 1937 v Cox's Bazar. Jeho otec byl soudcem v tehdejší bengálské státní službě. Rodina se přestěhovala do Dháky v roce 1946. Ahmad studoval v Střední škola svatého Řehoře a Notre Dame College. Poté přiznal Dhaka Medical College v té době Východní Pákistán v roce 1955.[2] Získal MBBS v roce 1960 a po chirurgickém pobytu u profesora Asiruddina odešel v roce 1963 do Skotska, kde se specializoval na chirurgickou specializaci na katedře chirurgické neurologie University of Edinburgh pod neurochirurgem Francis Gillingham.[2]
Kariéra
Ahmad se vrátil do Dháka v dubnu 1970 a nejprve jako asistent chirurga, poté jako docent na neurochirurgické jednotce Institut postgraduální medicíny a výzkumu (IPGMR).[2] Během války v roce 1971 se přestěhoval do Edinburgh a pracoval jako vedoucí registrátor a poté konzultant neurochirurg v řadě nemocnic v Anglii a Walesu.[2] V roce 1976 se natrvalo vrátil do Dháky a nastoupil jako profesor neurochirurgie na IPGMR v roce 1979 a později jako konzultant neurochirurgů na Kombinovaná vojenská nemocnice s čestnou hodností plukovníka.[2] Byl prvním předsedou neurochirurgického oddělení, když se IPGMR v roce 1998 změnila na univerzitu, Bangabandhu Sheikh Mujib Medical University.[5]
V roce 1987 se stal zakládajícím generálním tajemníkem (a později prezidentem) Bangladéšské společnosti pro neurovědy.[2] V roce 1998 se stal zakládajícím prezidentem Bangladéšské společnosti neurochirurgů a v roce 2012 pomohl založit Národní institut pro neurovědy.[2] Byl zakládajícím členem Asijského kongresu neurologických chirurgů (ACNS).[2] Stal se druhým prezidentem Jihoasijské asociace neurologických společností, byl čestným prezidentem Asijské australasské společnosti neurologických chirurgů.[2]
Ahmad byl vybrán jako první kapitán národního basketbalového týmu východního Pákistánu.[2] V roce 1989 řídil tým Bangladéše pro Davisův pohár.[2]
Osobní život
Ahmad si vzal Quamrun Nahar v roce 1966.[2] Společně měli dceru Rashidu a syna Rezu.[2] Ahmadův bratr Ghiasuddin Ahmad, profesor historie na University of Dhaka, byl obětí 1971 zabití bengálských intelektuálů.[2]
Reference
- ^ „Bangladéšův první neurochirurg Rashiduddin Ahmad umírá“. Citováno 2018-09-14.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó „Ruce, které přinesly život a naději“. Daily Star. 2016-03-26. Citováno 2018-09-14.
- ^ „Cena za den nezávislosti“ (PDF). Vláda Bangladéše. Citováno 23. září 2016.
- ^ „CA chce zdravou budoucnost“. Daily Star. 2008-04-09. Citováno 2018-09-14.
- ^ „Bangladéšův první neurochirurg Rashiduddin Ahmad bojuje o život“. Citováno 2018-09-14.