Raiko Krauss - Raiko Krauss - Wikipedia

Raiko Krauss vyučuje na univerzitě v Tübingenu

Raiko Krauss (Německý pravopis Krauß), narozen 1973 v Friedrichshain, Berlín je německý archeolog prehistorie.

Životopis

V roce 1992 Krauss přednesl svůj abitur na gymnáziu Georg-Friedrich-Handel-Gymnasium v Friedrichshain, Berlín. V letech 1988 až 1990 jako student střední školy již absolvoval letní stáže ve Sbírce starožitností v Berlíně a podílel se na vykopávkách prováděných Postupimským muzeem prehistorie.

V letním semestru 1994 zahájil po vojenské službě na pohotovosti v berlínské nemocnici studium pravěku a klasické archeologie na Humboldtova univerzita, Berlín,[1] kde také navštěvoval kurzy klasické filologie, starověké historie a filozofie a také přednášky na Univerzitě Palackého v Olomouci Svobodná univerzita v Berlíně o srovnávací indogermánské lingvistice. V letech 1999–2000 byl jmenován asistentem studentského výzkumu v Centru pro kulturní technologie Hermanna von Helmholtze za účelem kurátorské výuky sbírky Židle pro pravěk,[2] a podílel se na různých výkopových projektech v Německu, Bulharsku, Řecku, Itálii, Rumunsku a Turecku. V roce 2000 ukončil studium na Humboldtova univerzita s magisterskou disertační prací o chalkolitické osadě Dyakovo v údolí řeky Struma v Bulharsku[3]

V roce 2004 dokončil doktorát na Svobodná univerzita v Berlíně pod dohledem Bernharda Hänsela a Hermann Parzinger s tématem disertační práce „Prehistorické osídlení na dolním toku Jantry“.[4] V letech 2002 až 2004 byl příjemcem stipendia doktorské disertační práce od Německé akademické stipendijní nadace. Poté krátce pracoval v roce 2004 na Státním archeologickém úřadu v Sasku. Na základě své disertační práce mu byl udělen Cestovní grant EU Německý archeologický ústav a strávil rok cestováním po středomořských a černomořských regionech.

V letech 2005 až 2008 působil jako výzkumný pracovník na oddělení Eurasie v Německý archeologický ústav, a v letech 2007 až 2008 také jako doplněk v Institutu prehistorické archeologie na Svobodné univerzitě v Berlíně. Od zimního semestru 2008/09 studoval a učil na Ústavu pravěku a středověké archeologie University of Tübingen. V roce 2014 úspěšně habilitoval prací nazvanou „Dynamika neolitizace v jihovýchodní Evropě. Příchod zemědělství, chovatelství a sedavého života“ a získal venia legendi (povolení k přednášce) v oboru Prehistorie. Od roku 2017 je Krauss příjemcem Heisenberg Stipend of the Německá výzkumná nadace a od listopadu 2018 profesor střední a jihovýchodní evropské pravěku v Tübingenu.

Epochy od mezolitu do doby bronzové ve střední a jihovýchodní Evropě tvoří střed jeho archeologických aktivit, přičemž důležité výzkumné projekty se zaměřují na raně neolitické osady Ovčarovo-Gorata v Bulharsku,[5] chalkolitická až starší doba bronzová Foeni-Gaz, Rumunsko,[6] a Chalcolithic pohřebiště Varna, Bulharsko.[7] Dokázal prokázat, že část údajně raného neolitického figurálního souboru objeveného v srbské Belici byla ve skutečnosti nedávnou výrobou,[8] čímž se částečně potvrdilo obvinění z padělání vznesené srbskými kolegy.[9] Režíroval vykopávky na vícefázové prehistorické osadě Bucova Pusta IV, Rumunsko,[10] ve spolupráci s Banátským muzeem v Temešváře od roku 2010 a se Státním úřadem pro ochranu starožitností různé výkopy mezoliticko-raně neolitických lokalit v Bádensku-Württembersku. Mezi další zaměření jeho pedagogické a výzkumné činnosti patří archeomuzikologie,[11] a megality v severní Africe[12]Je viceprezidentem německo-bulharské společnosti a odpovídajícím členem Německý archeologický ústav. V roce 2015 obdržel čestný odznak komunity města Dudeștii Vechi, Rumunsko.

Žije a pracuje v Tübingenu a Berlíně. Je ženatý se zpěvačkou a vokální pedagogkou Annou-Sophií Brickwellovou[13] a má čtyři děti.[14]

Publikace

V současné době Raiko Krauß vydal pět monografií a více než 80 akademických prací o předmětech v rámci archeologie a intelektuální historie.

Ovčarovo-Gorata. Eine frühneolithische Siedlung v Nordostbulgarien. Archäologie in Eurasien 29, Habelt, Bonn 2014, ISBN  978-3-7749-3914-1.

Die prähistorische Besiedlung am Unterlauf der Jantra vor dem Hintergrund der Kulturgeschichte Nordbulgariens. Prähistorische Archäologie in Südosteuropa 20, Verlag Marie Leidorf, Rahden 2006, ISBN  3-89646-591-0.

s Haraldem Flossem (ed.), jihovýchodní Evropě před neolitizací. Sborník z mezinárodního workshopu v rámci Centra pro společný výzkum SFB 1070 „RessourcenKulturen“, Schloss Hohentübingen, 9. května 2014, Tübingen University Press 2016, ISBN  978-3-946552-01-7.

s Martinem Bartelheimem, Barbarou Horejs (vyd.), Von Baden bis Troia. Ressourcennutzung, Metallurgie und Wissenstransfer. Eine Jubiläumsschrift für Ernst Pernicka Verlag Marie Leidorf, Rahden 2016, ISBN  978-3-86757-010-7.

(Ed.), Beginnings - New Research in the Appearance of the Neolithic between Northwest Anatolia and the Carpathian Basin. Menschen - Kulturen - Traditionen. Studien aus den Forschungsclustern des Deutschen Archäologischen Instituts 1, Verlag Marie Leidorf, Rahden 2011, ISBN  978-3-86757-381-8.

externí odkazy

Reference

  1. ^ Srov. Achim Leube: Raiko Krauß, geb. 1973. In: id .: Prähistorie zwischen Kaiserreich und wiedervereinigtem Deutschland. 100 Jahre Ur- und Frühgeschichte an der Berliner Universität Unter den Linden. Habelt, Bonn 2010, ISBN  978-3-7749-3629-4, str. 224f.
  2. ^ Srov. Holger Grönwald, Gerson H. Leube, Raiko Krauß: Die Studiensammlung des Lehrstuhles für Ur- und Frühgeschichte der Humboldt-Universität zu Berlin. In: Archäologisches Nachrichtenblatt Bd. 6, 3/2001, s. 258-267.
  3. ^ Publikováno jako: Raiko Krauß: Die prähistorische Siedlung beim Dorf Djakovo, Kr. Kjustendil (Bulharsko). Ein Beitrag zum Äneolithikum im Strumatal. In: Praehistorische Zeitschrift 76, 2001, s. 129-170.
  4. ^ Publikováno jako: Raiko Krauß: Die prähistorische Besiedlung am Unterlauf der Jantra vor dem Hintergrund der Kulturgeschichte Nordbulgariens. Prähistorische Archäologie in Südosteuropa 20. Verlag Marie Leidorf, Rahden 2006, ISBN  3-89646-591-0.
  5. ^ Raiko Krauß: Ovčarovo-Gorata. Eine frühneolithische Siedlung v Nordostbulgarien. Archäologie in Eurasien 29, Habelt, Bonn 2014.
  6. ^ Raiko Krauß, Dan Ciobotaru: Daten zum Ende des Badener Keramikstils und dem Beginn der Frühbronzezeit a Foeni-Gaz im rumänischen Banat. Mit Beiträgen zur absoluten Datierung und zu den bronzezeitlichen Tierknochen von B. Weninger und G. El Susi. In: Praehistorische Zeitschrift 88, 2013, s. 38-113.
  7. ^ Například Raiko Krauß, Vladimir Slavčev: Wen stellen die tönernen Gesichter im Gräberfeld von Varna I don? In: Thomas Link, Dirk Schimmelpfennig (Hrsg.): Taphonomische Forschungen (nicht nur) zum Neolithikum. Fokus Jungsteinzeit. Berichte der AG Neolithikum 3 (Kerpen-Loogh 2012), s. 237-256 a Raiko Krauß, Verena Leusch, Steve Zäuner: Zur frühesten Metallurgie v Evropě - Untersuchungen des kupferzeitlichen Gräberfeldes von Varna. In: Bulgarien-Jahrbuch 2012, s. 64-82, stejně jako Raiko Krauß, Steve Zäuner, Ernst Pernicka: Statistická a antropologická analýza nekropole ve Varně. In: Harald Meller, Roberto Risch, Ernst Pernicka (Eds.): Metalle der Macht - Frühes Gold und Silber. 6. Mitteldeutscher Archäologentag vom 17. bis 19. října 2013 v Halle (Saale). Tagungen des Landesmuseums für Vorgeschichte Halle 11 / II (Halle 2014), s. 371-387.
  8. ^ Podívejte se na to http://www.ufg.uni-tuebingen.de/juengere-urgeschichte/forschungsprojekte/abgeschlossene-forschungsprojekte/belica.html
  9. ^ Dragana Antonovic, Slaviša Peric, O neolitskoj autenticnosti nalaza iz Belice. In: Starinar 62, 2012, s. 257-268.
  10. ^ Srov. 15. Sânnicolau Mare, soud. Timiș: Místo: Bucova Pusta IV. In: D. Mihai / R. Iosipescu / R. Șerban (Eds.): Cronica Cercetărilor Arheologice din România 2015. Campania 2014 (Bucureşti 2015) s. 41-43 a 44. Sânnicolau Mare, jud. Timiş. Místo: Bucova Pusta IV. In: I. Opriş / Z.K. Pinter / F.M. Popescu (Eds.): Cronica Cercetărilor Arheologice din România 2015. Campania 2015 (Bucureşti 2016), s. 78-79.
  11. ^ http://www.ufg.uni-tuebingen.de/juengere-urgeschichte/mitarbeiter/nach-funktion/krauss-raiko-pd-dr/lehrverzeichnis.html
  12. ^ Raiko Krauß: Wie alt sind die nordafrikanischen Megalithen? In: H.-J. Beier a kol. (Eds.), Neolithische Monumente und neolithische Gesellschaften. Varia neolithica VI. Beiträge zur Ur- und Frühgeschichte Mitteleuropas 56 (Langenweißbach 2009), str. 153-159 a Raiko Krauß: Die frühgeschichtlichen Megalithgräber Tunesiens. In: Zeitschrift für Archäologie außereuropäischer Kulturen 2, 2007, s. 163-181.
  13. ^ https://sophia-brickwell.de.tl/
  14. ^ http://www.uni-tuebingen.de/en/faculties/faculty-of-humanities/departments/ancient-studies-and-art-history/ur-und-fruehgeschichte-und-archaeologie-des-mittelalters/early- historie / zaměstnanci / nach-funkce / krauss-raiko-pd-dr / Scientific-cv.html