Raghunathabhyudayam - Raghunathabhyudayam

Království Tanjore Nayak

The Raghunāthābhyudayam (nebo Raghunāthā-bhyudayam, Raghunāthābhyudaya, Ragunatha Abhyudaya) od Rāmabhadrāmbā, jedna z manželek Thanjavur Nayak král Raghunatha Nayak (r. 1600-34), je sanskrt mahākāvya ve dvanácti zpěvy. Byl navržen tak, aby zhodnotil Raghunathu a situoval jeho kariéru jako typ života Rāma-Viṣṇu-Kṛṣṇy.[1]

Prvních několik zpěvů básně vzývá Raghunathu, hledá jeho záštitu a pomoc a chválí jeho velkorysost, zbožnost a intelekt. v Raghunāthābhyudaya Raghunadha Nayaka byl chválen jako Kamma Vakkana. Zpěv 4 představuje Raghunathovy předky a následné zpěvy pojednávají o jeho časném životě a vojenských úspěších. Následuje svého otce Achuthappa Nayak v zpěvu 8 a pokračuje ve svých vojenských činech. Poslední dva zpěvy se zaměřují na kulturní aktivity a umělecké úspěchy jeho dvora, s kolofonem, ve kterém Rāmabhadrāmbā zdůrazňuje své vlastní zásluhy.

Báseň jako první dala vědecké pozornosti S. Krishnaswami Ayyangar v roce 1919, poté, co ji našel v listopadu 1916.[2] Báseň byla ostře kritizována časným recenzentem prvního vědeckého vydání, který tvrdil, že Rāmabhadrāmbā ‚důkladně asimilovala umění skládat báseň překonávající tediousness a skládající se z nejhorší lichotky jejího královského patrona 'a nemyslela si, že báseň by pro historiky měl jakýkoli zájem.[3] Od té doby však byl identifikován jako významný zdroj pro kulturní historii jižní Indie v sedmnáctém století.[4]

Sanskrt Rāmabhadrāmbā Raghunāthābhyudayam nelze zaměňovat se shodně pojmenovanou báseň Telugu Raghunāthābhyudayam a podobně pojmenovaný Raghunāthanāyakabhyudayamu, oba složil Raghunatha nejstarší syn a nástupce, Vijayarāghava Nāyaka.[5]

Edice a překlady

  • Rāmabhadrāmbā, 'Raghunāthābhyudayam', v Zdroje historie Vijayanagar (vybrané a upravené pro univerzitu), vyd. autor: S. Krishnaswami Ayyangar [a A. Rangaswami Sarasvati], Historická řada univerzity v Madrasu, 1 (Madras: University of Madras, 1919), str. 284–302 [č. 91], https://archive.org/details/sourcesofvijayan00krisrich. [Zkrácené vydání a překlad.]
  • Raghunāthābhyudayamahākāvyam: Rāmabhadrāmbāviracitam, vyd. podle Ti. Rā. Cintāmaṇiḥ, Bulletins of the Sanskrit Department, University of Madras, 2 ([Madras]: Madrapurīyaviśvavidyālayaḥ, 1934)

Reference

  1. ^ Davesh Soneji, Účinkují Satyabhimi: Text, kontext, paměť a mimeze v telugu mluvící jižní Indii (nepublikovaná disertační práce, McGill University 2004), s. 53.
  2. ^ Rāmabhadrāmbā, 'Raghunāthābhyudayam', v Zdroje historie Vijayanagar (vybrané a upravené pro univerzitu), vyd. S. Krishnaswami Ayyangar [a A. Rangaswami Sarasvati], Historická řada univerzity v Madrasu, 1 (Madras: University of Madras, 1919), str. 284-302 [č. 91] (s. 284), https://archive.org/details/sourcesofvijayan00krisrich.
  3. ^ J. C., recenze Raghunāthābhyudaya z Rāmabhadrāmbā (historická báseň). Editoval T. R. Chintamani. (Bulletins of the Sanskrit Department, No. 2.) pp. Viii + 78. University of Madras, 1934. Bulletin Školy orientálních a afrických studií, 7 (1935), 961-62, doi: 10,1017 / S0041977X00086377
  4. ^ Velcheru Narayana Rao a David Shulman, „Historie, biografie a poezie u soudu Tanjavur Nayaka“, Sociální analýza 25 (1989), 115–130.
  5. ^ Raghunāthanāyakābhyudayamu a Raghunāthābhyudayamu, vyd. N. Venkataramanayya a M. Somasekhara Sarma, Madras: Government Oriental Series, 49 / Tanjore Saraswathi Mahal Series, 32 (Madras, 1951).