Rádio pro budování míru v Africe - Radio for Peacebuilding Africa
Rádio pro budování míru v Africe (RFPA) byl program založený v roce 2003 mezinárodní organizací nezisková organizace Vyhledejte společnou půdu. Práce na předpokladu, že rádio je nejdostupnější formou masové komunikace v Africe,[Citace je zapotřebí ] RFPA vyškolila novináře v oblasti budování míru, řešení konfliktů a jednání o shodách.
Země obsluhované RFPA byly Angola, Burundi, Pobřeží slonoviny, Demokratická republika Kongo, Sierra Leone, Guinea, Zimbabwe, Tanzanie, Jít, Uganda, Somálsko, Rwanda, Nigérie, Niger, Libérie, Keňa, Čad, Středoafrická republika, Kongo Brazzaville, a Kamerun.
RFPA byla vytvořena SFCG a byla částečně podporována finským ministerstvem zahraničních věcí.[1]
Mise
Zakladatelé RFPA věřili, že rozhlasové stanice mohou ovlivnit některé konflikty a občanské nepokoje, které zasáhly africké země. Zjistili však, že rozhlasové stanice denně přeháněly násilí, kterému čelí africké společnosti, místo aby usilovaly o zmírnění sporů.
RFPA doufala, že podpořila diskusi o „střední cestě“ v debatách a zmírnila extrémní odlehlé názory v jejich éteru, aby ukázala, že společná východiska jsou možná a že konflikty nemusí být řešeny násilím.
Na podporu své mise se Rádio pro mírové budování Afriky zaměřilo na rozšíření dovedností provozovatelů vysílání v Africe. RFPA podporovala rozhlasové stanice pro mládež a podporovala diverzifikaci hledisek ve vzduchu.[2]
RFPA spolupracovala s politiky na zvýšení toku komunikace mezi vládami a občanskou společností a na podpoře poslání SFCG působit na společné rysy mezi různými společnostmi a etnickými skupinami.[3] Konkrétně se RFPA zaměřila na provozovatele vysílání, vládní úředníky a členy EU občanská společnost v každém státě.
Za účelem splnění jejich poslání vyvinula RFPA vícejazyčnou vzdělávací příručku a modul pro vysílací společnosti a novináře. Uspořádali také fóra a regionální konference k projednání výzev a problémů, kterým čelí projekty. Uspořádali dvě soutěže, aby odměnili špičkové programy strukturované podle témat ve výcvikových průvodcích.[3]
Techniky budování míru
Zakladatelé RFPA věřili, že zpravodajství není jediným způsobem, jak podpořit společnou řeč. Formy komunikace, jako je programování ve stylu „mýdlové opery“, hudba, divadlo a talkshow, byly navrženy tak, aby podporovaly otevřenou diskusi o problémech a podporovaly vazby mezi komunitami.
V rámci své mise RFPA pracovala na vývoji řady příruček o technikách budování míru prostřednictvím rádia. Tyto knihy byly základem pro výroční ceny RFPA.[4] Tyto příručky lze použít na všechny formy komunikace po celém světě, nejen na rozhlas v Africe.
Mezi tyto techniky patřilo pozvat všechny strany problému do dialogu, identifikovat a prozkoumat předpoklady, zpochybnit stereotypy, sdílet naděje, sny a budoucí vize, dát obyčejným lidem šanci vyprávět svůj příběh, používat precizní slova, objasňovat názory a hledat a prezentovat alternativní řešení , mimo jiné techniky.[5]
Úspěchy
V létě roku 2010 měla RFPA více než 3 000 členů zastupujících 100 zemí v subsaharské Africe i mimo ni. Organizace vytvořila sedm průvodců, které byly staženy více než 4800krát. Provedli více než 90 workshopů a vyškolili personál místních rozhlasových stanic.[6]
RFPA tvrdila, že dosáhla nové úrovně spolupráce mezi vládou, médii a občanskou společností, zvýšila schopnost rozhlasových stanic identifikovat základní příčiny války a konfliktů, zvýšila přístup veřejnosti k politickým informacím a pomocí médií podpořila komunikaci mezi tvůrci politik a občanská společnost v tomto státě, mimo jiné úspěchy.[6]
Země
Ze zemí, ve kterých měla RFPA programy nebo účastnické stanice, mělo jedenáct (Burundi, Středoafrická republika, Keňa, Libérie, Niger, Nigérie, Senegal, Sierra Leone, Tanzanie, Togo a Uganda) status „částečně svobodného“ podle Dům svobody je rok 2010 Svoboda ve světě výroční zpráva, která hodnotí stupeň demokracie a politické svobody v každé zemi na světě; úrovně politické svobody a občanských práv byly seřazeny na stupnici od 1 do 7 a každé zemi byl přidělen status „svobodný“, „částečně svobodný“ nebo „nesvobodný“.[7] Devět zemí, ve kterých RFPA měla programy nebo účastnické stanice (Kamerun, Čad, Kongo Brazzaville, Konžská demokratická republika, Pobřeží slonoviny, Rwanda, Somálsko, Súdán a Zimbabwe), mělo podle stejných hodnotících systémů status „nesvobodné“.[7]
Zúčastněné stanice
Afrika:
- Afrika č. 1
Burundi
- Bonesha FM
- Rádio Isanganiro
- Radio Publique Africaine
Kamerun
- Kamerunská rozhlasová televize
- Rovnodennost
- Rádio Siantou
- Hudba v reálném čase
- Venus FM
Středoafrická republika
- Rádio Ndeke Luka
Čad
- Radio nationale tchadienne
Kongo Brazzaville
- Radio Kongo
- Rádio Liberté
Demokratická republika Kongo
- Odhalení kanálu
- Rádio Maendeleo
- Rádio Okapi
- Radio Télévision Nationale Congolaise
Pobřeží slonoviny
- Onuci-FM
- Rádio Bonne Santé
- Rádio Pobřeží slonoviny
- Rádio Espoir
- Radio Femmes Solidarité
- Rádio Yopougon
Keňa
- Občan FM
- Doufám, že FM
- Kameme FM
- Keňská vysílací společnost
- Národ FM
Libérie
- Polibek FM
- Radio Veritas
Niger
- Voix du Sahel ORTN
Nigérie
- Federal Radio Corporation of Nigeria
- Rádio RayPower
- Rytmus FM
- Hlas Nigérie
Rwanda
- Rádio Izuba
- Rádio Rwanda
Sénégal
- Afia FM
Sierra Leone
- Pusa
- Rádiová demokracie
Somálsko
- Rádio Galkayo
- Rádio HornAfrik
- Rádiový hlas míru
Súdán
- Súdánská rozhlasová služba
Tanzanie
- Rádio Kwizera
Jít
- Nana FM
Uganda
- Capital Radio
- Mega FM
- Paidha FM
- Západní Nil / Pacis
Zimbabwe
- Zimbabwe Broadcasting Corporation
Reference
- ^ „Radio for PeaceBuilding Africa: homepage“. Archivovány od originál dne 18.04.2012.
- ^ „Radio for Peacebuilding Africa: About: the Project“. Archivovány od originál dne 18.04.2012.
- ^ A b „Radio for PeaceBuilding Africa“. Peace Media Clearinghouse.[mrtvý odkaz ]
- ^ „Strategická komunikace pro budování míru“. Globální komunikační iniciativa.
- ^ „Radio for PeaceBuilding Africa: About: Peace Techniques“. Archivovány od originál dne 18.04.2012.
- ^ A b „Radio for PeaceBuilding Africa“. Vyhledejte společnou půdu.
- ^ A b „Svoboda ve světě 2010: zprávy o jednotlivých zemích“. Dům svobody. 12. ledna 2010. Archivováno od originál dne 23. 12. 2011.