R v Strachan - R v Strachan

R v Strachan
Nejvyšší soud Kanady
Slyšení: 28., 29. ledna 1988
Rozsudek: 15. prosince 1988
Celý název případuJoseph Colin Strachan v Jejího Veličenstva královny
Citace[1988] 2 S.C.R. 980
VládnoucíStrachanovo odvolání bylo zamítnuto.
Členství v soudu
Hlavní soudce: Brian Dickson
Puisne Justices: Jean Beetz, Willard Estey, William McIntyre, Antonio Lamer, Bertha Wilsonová, Gerald Le Dain, Gérard La Forest, Claire L'Heureux-Dubé
Uvedené důvody
VětšinaDickson C.J., ke kterým se připojili Beetz, McIntyre, La Forest a L'Heureux ‑ Dubé JJ.
SouběhLamer J.
SouběhWilson J.
Estey a Le Dain JJ. se nepodílel na projednávání ani rozhodování případu.
Platily zákony
R. v. Collins, [1987] 1 S.C.R. 265

R v Strachan, [1988] 2 S.C.R. 980 je přední Nejvyšší soud Kanady rozhodnutí o vyloučení důkazů podle písm oddíl 24 (2) z Kanadská listina práv a svobod v důsledku porušení a Charta že jo. Soud rozhodl, že mezi porušením a důkazy nemusí existovat příčinná souvislost, ale že mezi nimi musí existovat pouze časová souvislost.

Pozadí

Joseph Strachan byl vyšetřován Královská kanadská jízdní policie za trestné činy související s drogami. Byl vydán zatykač podle § 10 odst. 2 Zákon o omamných látkách prohledat jeho byt. Policie dorazila do jeho bytu a našla ho spolu s dalšími dvěma muži, spolu se značným množstvím drog a peněz. Všichni tři muži byli zatčeni a přečetli si jejich práva. Po zatčení odpovědný důstojník popřel Strachanův pokus o telefonický kontakt s právníkem z toho důvodu, že stále musí mít „záležitosti pod kontrolou“. Důstojník později před soudem vypověděl, že má v úmyslu nejprve podezřelé vyslechnout a najít zbraně, u nichž bylo podezření, že tam jsou, než jim dovolí zavolat právníka. Strachan konečně mohl hodinu a čtyřicet minut po zatčení kontaktovat svého právníka z policejní stanice.

U soudu bylo rozhodnuto, že Strachan má právo na radu, pod oddíl 10 písm. b) z Charta, bylo porušeno, že důkazy musí být vyloučeny podle § 24 odst. 2 Chartaa že Strachan bude osvobozen.

V odvolacím řízení bylo rozhodnuto, že bylo porušeno Strachanovo právo na obhájce, ale důkazy by neměly být vyloučeny, protože mezi porušením a shromážděnými důkazy nebyla příčinná souvislost. Byl nařízen nový soud.

Otázkou před Nejvyšším soudem bylo, zda došlo k porušení Strachanova práva proti bezdůvodnému prohlídce a zabavení podle oddíl 8 z Charta a zda by měly být důkazy vyloučeny podle § 24 odst. 2 Charta.

Důvody soudu

Hlavní soudce Dickson, který psal pro většinu Soudního dvora, rozhodl, že nedošlo k porušení oddílu 8 a důkazy by neměly být vyloučeny podle článku 24 odst. 2 Charta.

Justice Lamer napsal svůj vlastní samostatný souhlasný názor.

Soudce Wilson jí napsal stanovisko, v němž shledal, že došlo k porušení oddílu 8, ale souhlasil se zbytkem soudu, že důkazy by neměly být vyloučeny podle oddílu 24 (2).

Viz také

externí odkazy