RFDG Povstání - RFDG Insurgency

RFDG Povstání
Část přelévání Druhá liberijská občanská válka a Občanská válka v Sierra Leone
datum2. září 2000 - 9. března 2001
(6 měsíců a 2 dny)
Umístění
Guinea
Bojovníci

 Guinea

  • Mladí dobrovolníci
LURD		RFDG
 Libérie
RUF
Podporováno
 Burkina Faso
Síla
Mladí dobrovolníci: 7 000–30 000RFDG: 1 800–5 000
Ztráty a ztráty
649[1] – 1,500[2] zabit
100 000 - 350 000 vysídlených osob[2]

The RFDG Povstání byl povstání v Guinea podle RFDG, skupina rebelů podporovaná Libérie a Sierra Leonean povstalecká skupina RUF. Boje byly úzce spjaty s Druhá liberijská občanská válka a Občanská válka v Sierra Leone a vyskytovaly se primárně na hranicích Guineje s Libérií a Sierrou Leone. Začátkem září 2000 proběhly kolem města některé z nejintenzivnějších bojů Guéckédou v prosinci, než v roce 2001 poklesla míra násilí.

Pozadí

Guinejská podpora pro LURD rebelové (na obrázku) vedou k napjatým vztahům s Libérie

V roce 1999 měla Guinea 450 000 uprchlíci z První liberijská občanská válka a Občanská válka v Sierra Leone, nejvyšší počet v Afrika v době, kdy. Většina z těchto uprchlíků žila poblíž hranic s Sierra Leone a Libérie. Zatímco tato příhraniční oblast byla zpočátku mírumilovná, na konci 90. let byla povstalecká skupina Sierra Leonean RUF začal provádět přeshraniční nájezdy do Guineje. Začátek Druhá liberijská občanská válka v roce 1999 vedlo k přílivu více uprchlíků a přeshraničním nájezdům liberijských sil.[3]

Během První liberijská občanská válka Guinea podpořila vládu Samuel Doe, a poslal vojáky jako součást ECOMOG síly, které se střetly se silami vůdce rebelů Charles Taylor. Když se Taylor stala prezident Libérie Guinea podpořila LURD povstalecká skupina, které umožnila zahájit útoky na Libérii z Guineje.[1] Vztahy mezi oběma zeměmi byly tedy napjaté.

Guinea zažila dva neúspěšné pokusy o puč v letech 1996 a 1998. S podporou liberijských a RUF a údajných dodávek zbraní z Burkina Faso Guinejští důstojníci, kteří uprchli ze země po pokusu o převrat v roce 1996, vytvořili Rassemblement des Forces Démocratiques de Guinée (RFDG) za účelem svržení prezident Lansana Conté.[4]

Vzpoura

Mapa Guinea. Boje primárně probíhaly poblíž hranic s Libérie a Sierra Leone

První útok byl 2. září 2000 v Massadou na hranici s Libérií. Nejméně 40 lidí, včetně civilistů, bylo zabito. 4. září Madina Woula, na hranici se Sierrou Leone, byl napaden a způsobil smrt nejméně 40 lidí.[5] 6. září RUF byl údajně zapojen do dočasného zajetí Pamelap, nejbližší útok v té době na hlavní město, Conakry.[6]

V reakci na útoky 9. září prezident Lansana Conté přednesl projev, ve kterém uvedl, že mezi uprchlíky jsou povstalci a že by uprchlíci měli jít domů.[7] Navíc k Guinejská armáda, LURD síly byly mobilizovány k obraně Macenta a Guéckédou. Mladí Guinejci z příhraničních oblastí byli přijati do místních milicí zvaných Mladí dobrovolníci.[7]

17. září Macenta byl napaden a vedoucí UNHCR kancelář ve městě byla zabita spolu s dalšími civilisty. Macenta a Forécariah byli v září několikrát napadeni. V říjnu a listopadu probíhaly boje především v Jazyková oblast, oblast poblíž Guéckédou která hraničí jak se Sierrou Leone, tak s Libérií.[8]

Na začátku povstání nebylo většinou známo, kdo útoky způsobil, ale v polovině října RFDG přihlásil se k odpovědnosti. Zatímco tam byly také zprávy o povstalcích zvaných Union des Forces pour une Guinée Nouvelle (UFGN) a Union de Forces Démocratique de Guinée (UFDG), byly většinou jako součást RFDG.[4]

Dne 30. listopadu vzbouřenci převzali kontrolu nad městy poblíž města Kissidougou které se jim podařilo držet asi týden. Bojovalo se také v uprchlických táborech kolem Kissidougou.[5] 6. prosince zaútočili bojovníci RUF Guéckédou z jihu a východu, zatímco RFDG a liberijská vojska zaútočila ze západu. Boje ve městě trvaly týdny a vysídlily 100 000 lidí. 9. března 2001 zaútočili povstalci na Nongoa oblast v posledním významném útoku v povstání,[5][2] ačkoli izolované boje byly hlášeny až do roku 2002.[1]

Následky

Boje výrazně zasáhly velkou populaci uprchlíků v Guineji. Uprchlíci byli v bojích obtěžováni, napadeni, násilně naverbováni a vysídleni. Navíc po zabití hlavy UNHCR kancelář v Macenta, Aktivity UNHCR venku Conakry byli na několik měsíců pozastaveni, takže uprchlíci zůstali bez pomoci.[2] Boje také vysídlily mnoho Guinejců. Povstání se však nedokázalo proměnit v občanská válka to by způsobilo mnohem větší škody. V únoru 2002 se uskutečnilo setkání prezidentů Guineje, Libérie a Sierry Leone v roce 2002 Rabat vést k závazku k bezpečnosti podél hranic zemí ak repatriaci uprchlíků.[1]

Reference

  1. ^ A b C d „Guinea: Vláda“. ucdp.uu.se. Citováno 2020-08-08.
  2. ^ A b C d Milner, James (2005). „Militarizace a demilitarizace uprchlických táborů v Guineji“ (PDF). p. 151.
  3. ^ Milner, James (2005). „Militarizace a demilitarizace uprchlických táborů v Guineji“ (PDF). p. 147-148.
  4. ^ A b „RFDG“. ucdp.uu.se. Citováno 2020-08-08.
  5. ^ A b C „Guinea a Sierra Leone: Žádné útočiště“ (PDF).
  6. ^ „Guinea: Ozbrojení muži unášejí misionáře, útočí na posádku - Guinea“. ReliefWeb. Citováno 2020-08-08.
  7. ^ A b Milner, James (2005). „Militarizace a demilitarizace uprchlických táborů v Guineji“ (PDF). p. 149.
  8. ^ Milner, James (2005). „Militarizace a demilitarizace uprchlických táborů v Guineji“ (PDF). p. 150.