Quintus Fabius Maximus Gurges (konzul 265 př. N. L.) - Quintus Fabius Maximus Gurges (consul 265 BC)
Quintus Fabius Maximus Gurges byl Římský konzul v roce 265 př. n. l. a zemřel na zranění přijatá v bitvě u Volsinii, kam byl poslán, aby pomohl potlačit vzpouru. O jeho totožnosti panuje určitá nejistota.[1]
Kontroverze
Konzul 265 byl tradičně identifikován jako stejný Quintus Fabius Maximus Gurges který byl dříve konzulem v letech 292 a 276 př. Tento Gurges byl synem Quintus Fabius Maximus Rullianus, a je obvykle považován za otce Quintus Fabius Maximus Verrucosus. Livy popisuje Verrucosus jako vnuk Rullianus, a tedy syn Gurges, ale pasáže v Plutarch a Pliny odkazující na Verrucosus jako pravnuk Rullianus znamenat existenci zasahující generace.[2][3][4] Ačkoli se říká, že Verrucosus sloužil jako augur po dobu šedesáti dvou let v době jeho smrti v roce 203 př. n. l., a tedy by to byl přinejmenším mladý muž v roce 265, interval mezi jeho prvním konzulátem v roce 233 př. n. l. a Gurgesovým v roce 292 podporuje hypotézu že to byl Gurgesův vnuk, spíše než jeho syn.[1]
Pokud byl Verrucosus vnukem konzula z let 292 a 276 př. N.l., pak existuje jedna hypotéza, že Quintus Fabius Maximus Gurges, který byl konzulem v roce 265, byl synem Gurges, který byl konzulem v letech 292 a 276; byl by také otcem Verrucosa a učinil by z něj pravnuka Rulliana, jak to popsali Plutarchos a Plinius. Tento názor navrhl Karl Julius Beloch a Attilio Degrassi.[5][1] Alternativní hypotéza však tvrdí, že existoval pouze jeden Gurges, který byl konzulem v letech 292, 276 a 265, a že Verrucosus byl synem jiného Fabia Maxima, možná Quintuse Fabia, který jako kurule aedile v roce 266 př. vyslanci Apollonia v Epirus, a byl vydán obyvatelům Apollonie za trest, jen aby byl bez úhony vrácen.[6][7] Tento Fabius by byl synem Gurgese a jeho veřejná kariéra by byla zkrácena jeho vlastní nerozvážností. Tento názor navrhl Slovník řecké a římské biografie a mytologie, a později následuje Münzer.[8][9]
Viz také
Reference
- ^ A b C Broughton, s. 200–202.
- ^ Živý, xxx. 26.
- ^ Plútarchos, „Život Fabia Maxima“, 13, 24.
- ^ Plinius, vii. 33.
- ^ Beloch, Römische Geschicte, str. 458, poznámka 1.
- ^ Livy, Epitome xv.
- ^ Valerius Maximus, vi. 6. § 5.
- ^ Slovník řecké a římské biografie a mytologie, sv. II, s. 993 (Q. Fabius Maximus, č. 3).
- ^ Realencyclopädie der Classischen Altertumswissenschaft (Fabius, č. 30, 112, 116).
Bibliografie
- Titus Livius (Livy ), Dějiny Říma.
- Gaius Plinius Secundus (Plinius starší ), Naturalis Historia (Přírodní historie).
- Plutarchos, Životy vznešených Řeků a Římanů.
- Slovník řecké a římské biografie a mytologie, William Smith, ed., Little, Brown and Company, Boston (1849).
- August Pauly, Georg Wissowa, et alii, Realencyclopädie der Classischen Altertumswissenschaft, J. B. Metzler, Stuttgart (1894–1980).
- Karl Julius Beloch, Römische Geschichte bis zum Beginn der punischen Kriege (Roman History to the Begining of the Punic Wars), De Gruyter, Berlin (1926).
- T. Robert S. Broughton, Soudci římské republiky, Americká filologická asociace (1952).
| Politické kanceláře | ||
|---|---|---|
| Předcházet Decimus Junius Pera a Numerius Fabius Pictor | Konzul z Římská republika s Lucius Mamilius Vitulus 265 př | Uspěl Appius Claudius Caudex a Marcus Fulvius Flaccus |