Veřejné popravy v Íránu - Public executions in Iran

Viz také: Trest smrti v Íránu
Provedení Esmail Jafarzadeh v Parsabad.

V roce 2013 byl Írán jednou ze čtyř zemí, o nichž je známo, že se zavázaly veřejné popravy.[1]

V Íránu k veřejným popravám pravidelně docházelo během Qajar dynastie ale odmítl s Perská ústavní revoluce a stal se vzácným jevem pod Pahlavi dynastie. Se založením Íránská islámská republika v roce 1979 se veřejné popravy vrátily v nebývalém rozsahu.

Qajar dynastie

Pod vládou dynastie Qajar (1785–1925) zahrnovaly formy veřejné popravy věšení, házení odsouzených z městských hradeb, jejich přivázání k ústí děla a jejich vyhodení do vzduchu,[2] udušení na koberci nebo znovuzavedení trestného činu na zločince. Tam byl také Sham'i ajjin, což znamenalo provést několik řezů v těle a pak zapálit svíčky v řezech, dokud osoba nezemřela.[3] Před uvedením na veřejné lešení byli odsouzeni předvedeni bazarem.[4] Do roku 1890 veřejné věšení nahradilo exotičtější formy popravy.[3] Zatímco neúspěšný vrah z Naser al-Din Shah v roce 1850 zemřel Sham'i Ajjin a poté, co jeho tělo bylo rozčtvrceno a vyfouknuto z děla, byl atentátník Naser al-Din v roce 1896 veřejně pověšen.[3][5] Soudní reforma přišla s Perská ústavní revoluce. V roce 1909 byly popravy omezeny na oběšení a popravčí četu.[6]

Pahlavi dynastie

Soudní reforma postupovala koncem dvacátých let poté Rezā Shah konsolidované pravidlo Pahlavi (1925–1979).[7] K popravám do značné míry docházelo mimo zraky veřejnosti a trest smrti byl primárně omezen na vraždu, velezradu a ozbrojenou vzpouru.[8] Jednou vzácnou veřejnou popravou během tohoto období bylo oběšení lékaře teheránského ústředního vězení krátce poté, co byl sesazen Reza Shah. Lékař a tři další byli uznáni vinnými z vraždy politických vězňů.[9]

Íránská islámská republika

V návaznosti na Islámská revoluce z roku 1979 a založení Islámské republiky se veřejné popravy staly běžnou záležitostí. Drtivá většina veřejných poprav byla prováděna oběšením. Často jeřáby namontované na nákladních vozech sloužil jako provizorní šibenice. Odsouzení a v některých případech i několik vězňů obvykle stáli na plošině před davem na stadionu nebo náměstí. Vězně zvedli vysoko nad zemí jeřáb s lanem kolem krku, což vedlo k pomalejší smrti uškrcením.[10][11] V jiných případech byl odsouzený umístěn na stoličku, která byla poté náhle odstraněna, přičemž se jedinec nechal udušit k smrti, ale stěží se houpal na zemi.[12] Podle zprávy Amnesty International z roku 1990 „je bičování před popravou relativně běžné.“[10]

V některých provinčních městech byly pro morální trestné činy obnoveny tradiční formy popravy, jako je ukamenování.[13] Při kamenování jsou diváci vybízeni k účasti házením kamenů na odsouzené. V roce 1990 Amnesty International „zaznamenal první popravy provedené popravením hlavy v moderní době v Íránu.“[10]

V případě vraždy má poručník nebo rodinný příslušník oběti právo provést veřejnou popravu nebo najmout jinou osobu.[14]

Vládní orgány se obecně vyhýbají veřejnému popravování politických vězňů, protože to vyvolává větší domácí i mezinárodní pobouření. Přesto stále existují případy, kdy byli političtí vězni veřejně popraveni, v některých případech pod záminkou, že jde o obchodníky s drogami.[3][10][15] Ve věznicích, jako je Evin, byli političtí vězni nuceni sledovat nebo se dokonce podílet na popravách odstraňováním mrtvých těl. V 80. letech minulého století procházeli nově příchozí vězni řadami oběšených vězňů při vstupu přes hlavní nádvoří.[16]

Zpráva Spojené národy Generální tajemník o situaci v oblasti lidských práv v Íránu za rok 2017 konstatuje, že ze 4 741 poprav v letech 2010 až 2016 bylo 3210 založeno na rozsudcích vydaných revolučními soudy v Íránu.[17]

Společenský dopad

V srpnu 2013 se 12letý íránský chlapec z provincie Kermánšáh omylem oběsil, když zopakoval oběšení se svým mladším 8letým bratrem. Podle Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda, chlapec byl „nečekanou obětí kultury veřejných poprav, která v islámské republice stále přetrvává.“ Kdykoli se v Íránu popravují veřejně, často jsou mezi diváky i děti. Íránský novinář Mokhtar Khandani řekl: „V Kermanshahu, kde bydlím, vidím na mnoha místech provádění pouličních poprav. Na takových místech bohužel vidím spoustu dětí, které jsou tam a jsou svědky scény. V očích některých děti, mohlo by to vypadat jako hra. “[11]

Íránský poslanec hovoří o více popravách a bičování. Dne 22. prosince 2018 řekl předseda parlamentního výboru pro průmysl a doly Aziz Akbarian v rozhovoru s místním Alborz Rádio: „Pokud jsou dva lidé důkladně zbičováni a pokud jsou dva lidé popraveni. . . bude to lekce pro všechny ostatní, “[18]

Reference

  1. ^ „Zpráva: Globální exekuce v roce 2013 vzrostly o 15 procent“. Associated Press. 26. března 2014.
  2. ^ Abrahamian, Ervand (1999). Mučená přiznání: Věznice a veřejná rekantace v moderním Íránu. University of California Press. str. 20. ISBN  9780520218666.
  3. ^ A b C d Rejali, Darius (1997). „Popravy a popravčí“. Reed College. Archivovány od originál dne 26. 9. 2012.
  4. ^ Abrahamian, 20.
  5. ^ Abrahamian, 23.
  6. ^ Abrahamian, 24.
  7. ^ Abrahamian, 25.
  8. ^ Abrahamian, 26.
  9. ^ Abrahamian, 72.
  10. ^ A b C d „Írán: Porušení lidských práv 1987–1990“. Amnesty International. 1. prosince 1990.
  11. ^ A b „Íránské veřejné popravy vedou k fatální rekonstrukci“. Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda. 10. října 2013.
  12. ^ „Íránské závěsy dosáhly nového rekordu'". BBC novinky. 11. února 2008.
  13. ^ Abrahamian, 126
  14. ^ Roger Hood; Carolyn Hoyle (2015). Trest smrti: Celosvětová perspektiva. Oxford University Press. str. 196. ISBN  978-0-19-870173-6.
  15. ^ Abrahamian, 130.
  16. ^ Abrahamian, 139.
  17. ^ Situace v oblasti lidských práv v Íránské islámské republiceSituace v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice
  18. ^ Íránský poslanec říká, že bičování a provádění jsou dobrými prostředky pro kontrolu trhu