Prozatímní sibiřská vláda (Vladivostok) - Provisional Siberian Government (Vladivostok)
Prozatímní sibiřská vláda | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1918–1918 | |||||||||
 Vlajka | |||||||||
| Hlavní město | Vladivostok | ||||||||
| Společné jazyky | ruština | ||||||||
| Vláda | Prozatímní vláda | ||||||||
| Historická éra | Ruská občanská válka | ||||||||
• Zavedeno | Leden 1918 | ||||||||
• Rozpuštěno | Říjen 1918 | ||||||||
| |||||||||
The Prozatímní sibiřská vláda (později Prozatímní vláda autonomní Sibiře), byla prchavá vláda pro Sibiř vytvořil Bílé hnutí.
Dějiny
Pozadí
Uchopení moci Bolševická strana v Petrohrad v Ruská revoluce z listopadu 1917 následovalo rozptýlení Ruské ústavodárné shromáždění brzy ráno 19. ledna 1918 (N.S.), orgán, kterému dominovali volení zástupci Strana socialistů-revolucionářů (PSR) v čele s Victor Černov. Toto uzurpování autority ze strany Rada lidových komisařů a druhý Všeruský sjezd sovětů neznamenal konec opozice vůči bolševickému režimu.
V prosinci 1917 se konaly volby do výběru Sibiřské regionální dumy, která měla být svolána do města Tomsk. Vzhledem k revoluční povaze doby, střední třídy a buržoazie byl vyloučen z voleb do tohoto orgánu, což bylo rozhodnutí, které ostře odsoudil centrista Ústavní demokratická strana (známé jako K-D nebo Kadets).[1] Bolševici navíc viděli sibiřské úsilí jako slabě zahalený pokus podkopat národní suverenitu svého rodícího se režimu a odmítli se účastnit voleb do této sibiřské regionální dumy nebo uznat legitimitu těla.[1] S Monarchista Pravice takto vyloučená, Centrum podkopáno a bojkotující bolševická levice nebylo překvapením, že u delegátů zvolených do tohoto sibiřského regionálního parlamentu dominovali členové Černovovy PSR.[2]
Po zpoždění, které si vyžádala neschopnost shromáždit kvorum volených zástupců, se v noci z 28. na 29. ledna 1918 konečně asi čtyřicet delegátů podařilo shromáždit v Tomsku k podnikání. Tento orgán si rychle zvolil vládu známou jako prozatímní sibiřská vláda (PSG) pod vedením mladého Socialisticko-revoluční Piotr Derber.
Z dvaceti ministrů PSG bylo na zakládající schůzi 28. – 29. Ledna přítomno pouze šest. Dva byli ve bolševickém vězení a zbytek byl rozptýlen po Sibiři a severní Číně a byli vybráni inabsentia bez jejich předchozího souhlasu. Někteří z nich, včetně Derbera, rychle uprchli na Dálný východ; ostatní se skryli.
Po svržení bolševiků na Sibiři o Československé legie a ruských důstojnických organizací, mnoho z těch, kteří dostali skutečnou moc, nechtělo uznat vládu strany SR. Na schůzce představující několik členů PSG, kteří byli stále na západní Sibiři, vznikla nová prozatímní sibiřská vláda, jejím předsedou Rady ministrů se stal Petr Vologodskii. Derber nesouhlasil s tímto výsledkem a jeho PSG na schůzce v Vladivostok byla přejmenována na Prozatímní vláda autonomní Sibiře (PGAS).
PGAS a nový PSG se navzájem nepoznávali a prohlašovali se za jedinou vládu Sibiře, ale Derberova vláda neměla ozbrojené síly. Za krátkou dobu Derber rezignoval a opustil Vladivostok; jeho nástupcem se stal I.A.Lavrov ze Socialisticko-revoluční strany. V říjnu 1918 se PGAS rozpustil v důsledku vzniku Prozatímní všeruská vláda 23. září 1918.
Poznámky pod čarou
Další konzultované zdroje
- Ruská občanská válka podle Evan Mawdsley (2008) Edinburgh, Birlinn, s. 143–8
- Kommersant: Primorye (Maritime) Territory