Propertia gens - Propertia gens
The gens Propertia byl nezletilý plebejec rodina v starověký Řím. Málo členů geny jsou zmíněny v historii a žádný z nich nikdy nezískal konzulát, ale několik z nich mělo jiné smírčí soudci v imperiální časy. Nejslavnější z Vlastenců byl Sextus Propertius, slavný básník Augustanský věk. Mnoho dalších Propertii je známo z nápisů.[1]
Původ
Básník Propertius napsal, že se narodil v roce Umbrie, blízko hranice s Etrurie.[1] Vlastníci byli homines novi, rodina, která se právě začíná prosazovat v římské společnosti, a moderní učenci předpokládají, že pravděpodobně byli Umbrian extrakce. Umbrijský nápis z Asisium zmiňuje jisté Nerie Propartienebo „Nerius Propertius“.[2][3]
Členové
- Tento seznam obsahuje zkrácené praenomina. Vysvětlení této praxe viz synovství.
- Nerius Propertius, pojmenovaný v nápisu z Asisia, který se datuje na konec druhého století před naším letopočtem nebo na začátek prvního.[2]
- Titus Propertius, dědeček Gaius Propertius Postumus, prokonzul.[4]
- Quintus Propertius T. f., Otec prokonzula Gaius Propertius Postumus.[4]
- Quintus Propertius Q. f. (T. n.), Pravděpodobně starší bratr Gaius Propertius Postumus, pojmenovaný ve stejném hrobovém nápisu z Říma.[4]
- Gaius Propertius Q. f. T. n. Postumus, držel řadu soudců, včetně těch z kvestor, praetor, a prokonzul nejisté provincie v době Augustus.[4][5]
- Sextus Propertius, básník, různě známý jako Sextus Aurelius Propertius nebo Sextus Propertius Nauta, se narodil v Umbrii asi v polovině prvního století před naším letopočtem a napsal elegie mezi asi 31 a 16 před naším letopočtem.[1]
- Propertius Celer byl praetorem, ale v roce 15 nl požádal o degradaci v naději, že bude zbaven finanční zátěže své hodnosti. Císař Tiberia místo toho mu poslal milion sestertii aby si udržel svoji domácnost.[6][5]
Viz také
Reference
Bibliografie
- Publius Cornelius Tacitus, Annales.
- Slovník řecké a římské biografie a mytologie, William Smith, ed., Little, Brown and Company, Boston (1849).
- Theodor Mommsen et alii, Corpus Inscriptionum Latinarum (The Body of Latin Inscriptions, abbreviated.) CIL), Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (1853 - dosud).
- George Davis Chase, „Původ římské Praenominy“, v Harvardská studia klasické filologie, sv. VIII (1897).
- Paul von Rohden, Elimar Klebs, & Hermann Dessau, Prosopographia Imperii Romani (Prosopografie římské říše, ve zkratce PIR), Berlín (1898).