Zásada veřejného přístupu k úředním záznamům - Principle of public access to official records

The zásada veřejného přístupu k úředním záznamům ve Skandinávii platí zásada, že každý by měl mít právo účastnit se neutajovaných veřejných záznamů a právo účastnit se soudního řízení. Zásada veřejného přístupu k úředním dokumentům také znamená, že vládní úředníci a další zaměstnanci ústřední a místní samosprávy mohou svobodně sdělovat informace.[1]

Podobné zákony existují ve více než 70 zemích, zatímco právní předpisy 19 zemí se vztahují na informace uchovávané vládou i soukromými subjekty, zatímco ostatní se vztahují pouze na vládní informace.[2]

Švédsko

Princip veřejného přístupu k úředním záznamům existuje ve Švédsku od roku 1766[3] a byl zakotven v jednom z Švédsko základní zákony: Zákon o svobodě tisku[4] (švédský: Tryckfrihetsförordningen). Kapitola 2, část 1 švédského práva stanoví:

V zájmu podpory bezplatné výměny názorů, bezplatných a komplexních informací a bezplatné umělecké tvorby by měl mít každý právo účastnit se veřejných dokumentů

Zásada veřejného přístupu k úředním záznamům má zajistit, aby veřejnost dobře rozuměla činnosti orgánů a mohla nad nimi vykonávat civilní kontrolu. Nedává však publicitu všem vládním dokumentům. Například jednání správních rad a pracovních výborů obvykle nejsou veřejná.

Finsko

Zásada veřejného přístupu k úředním záznamům je stanovena v roce 2006 Finská ústava v Svoboda projevu a právo na přístup k informacím (Finština: Sananvapaus ja julkisuus) kapitola 2, oddíl 12:[5]

Dokumenty a další záznamy v držení orgánu jsou veřejně přístupné, pokud jejich zveřejnění není z naléhavých důvodů výslovně omezeno zákonem. Každý má právo na přístup k veřejnému dokumentu a záznamu.

Evropská unie

Od roku 2001 je druh veřejného principu rovněž základem veřejného přístupu k dokumentům v rámci EU Evropská unie. Podle obou Smlouva o fungování Evropské unie a veřejným nařízením musí být záznamy poskytnuty na vyžádání, obvykle do 15 pracovních dnů a v kterémkoli z oficiální jazyky Unie. Existuje však několik dalekosáhlých výjimek, které umožňují omezení této zásady publicity. Například s ohledem na veřejnou bezpečnost, soukromý život jednotlivce a obchodní zájmy společností. Instituce mohou navíc odmítnout zveřejnit interní dokumenty, které tvoří základ pro rozhodovací procesy, které probíhají, pokud se předpokládá, že zveřejnění může ovlivnit rozhodovací proces.[6]

Reference

  1. ^ Regeringskansliet, Regeringen och (02.03.2015). „Zásada veřejného přístupu k úředním dokumentům“. Regeringskansliet. Citováno 2019-11-29.
  2. ^ Mazhar, Siraj. „Vyloučení soukromého sektoru ze zákonů o svobodě informací: důsledky z hlediska lidských práv“ (PDF). Journal of Alternative Perspectives on Social Sciences. 2 (1): 211, 212.
  3. ^ kommun, Kils. "Offentlighetsprincipen | Kil". Kil_Final (ve švédštině). Citováno 2019-11-30.
  4. ^ Regeringskansliet, Regeringen och (2016-02-19). „Angličtina - Jak se řídí Švédsko“. Regeringskansliet (ve švédštině). Citováno 2019-11-29.
  5. ^ Oy, Edita Publishing. „FINLEX ® - Ajantasainen lainsäädäntö: Suomen perustuslaki 731/1999“. www.finlex.fi (ve finštině). Citováno 2019-11-30.
  6. ^ „EUR-Lex - l14546 - CS - EUR-Lex“. eur-lex.europa.eu. Citováno 2019-11-30.