Princ Hyacint a drahá malá princezna - Prince Hyacinth and the Dear Little Princess

Princ Hyacint a drahá malá princezna, Francouz pohádka, je druhým příběhem v Andrew Lang je The Blue Fairy Book.

Překlady

Na konci příběhu uvedl Andrew Lang příběh Le Prince Desir et la Princesse Mignonnetím, že Madame Leprince de Beaumont.[1]

An anglický jazyk překlad, autor Laura Valentine, pojmenoval to Prince Desire a princezna Mignonnetta, v Staré, staré pohádky.[2]

Autor a dramatik James Planché přeložil příběh jako Princ Désir a princezna Mignone.[3]

Synopse

Princ Hyacint se narodil ovdovělé královně. Je to krásné dítě, kromě nosu - vůbec největšího, jaký kdy viděl. Královna ani žádný z jejích dvorců nevěděl, že tento obrovský nos byl předpověděn před svatbou jeho rodičů.

Když princ Hyacint otec, král, hledal pomoc víly, aby získal princeznu, když jeho námluvy selhaly. Když se soucitila s rozrušeným nápadníkem, řekla mu tajemství prolomení kouzla, které bránilo princezně ve sňatku: šlápni na ocas princezny velké kočky. Jakmile se králi podařilo dostat nohu přímo na ocas kočky, zvíře se proměnilo v rozzlobeného čaroděje, který se snažil královu radost utlumit. „Budeš mít syna, který bude strašně nešťastný,“ posmíval se kouzelník, „princ se stal mizerným, protože nebude vědět, jak obrovský je jeho vlastní nos.“ Král byl touto předpovědí více zmatený než znepokojený. Koneckonců, jak mohl kdokoliv nevíte, jak vypadá jeho vlastní nos?

Jistě, z prince se stal muž, který netušil, že má neobvyklý rys obličeje. Od okamžiku jeho narození se jeho matka a všichni u soudu velmi snažili naznačit, že délka jeho nosu byla nejen normální, ale i žádoucí. Pouze děti s extra dlouhými nosy si s ním mohly hrát, dvořané si natahovali vlastní nosy, aby vypadali déle, jeho učitel historie se snažil popsat jakoukoli hezkou nebo krásnou osobnost jako osobu, která měla obzvlášť dlouhý nos.

Když dospěl, princ Hyacint dostal portrét milé malé princezny. Okamžitě se do ní zamiloval a přesto musel uznat, že její nos byl extrémně malý a nakloněný. Jeho matka, potěšená zápasem, ho znovu ujistila, že malé nosy nejsou ve skutečnosti u žen považovány za tak ošklivé. Vyslanci byli vysláni, aby požádali sousedního krále o ruku Drahé malé princezny.

Čaroděj se zmocní princezny, jak to sleduje princ Hyacint. Ilustrace od Henry Justice Ford pro Andrew Lang je The Blue Fairy Book (1889).

Byl dán souhlas a radostný princ odcestoval, aby se s ní setkal. Když se přiblížil, připraven ji políbit na ruku, objevil se Čaroděj a odvedl ji pryč.

Princ nařídil jeho doprovodu dvořanů, aby ho opustili, a potuloval se bezútěšně. Poprvé v životě byl sám. Potkává vílu, malou starou ženu, která si nějakou dobu trvá, než si upraví brýle, aby si ho prohlédla. Její nos je příliš krátký na to, aby brýle snadno zajistil, a opakovaně spadnou. Pokud jde o sebe, každý vybuchne smíchem. Princ je ohromen, když zjistil, že víla si myslí, že jeho nos je směšný. Vidí, že jí všichni lichotí, a předpokládá, že ji podvedli, aby věřili, že její malý nos není vina. Jak hloupí jsou někteří lidé, myslí si, že nevidí realitu své vlastní postavy. Na večeři, na kterou je velmi rád, ho hlad přiměje, aby snášel její opakovaná pozorování ohledně délky jeho nosu. Nakonec ji požádá, aby přestala zmiňovat jeho nos. Souhlasí a slibuje, že o tom nejen přestane mluvit, ale dokonce se pokusí uvěřit, že má obyčejný nos, i když jasně by mohl vytvořit tři rozumně velké. S tím měl princ dost a jede. Kamkoli jde a hledá Drahou malou princeznu, potkává lidi, kteří tvrdí, že jeho nos je neobvykle velký. Myslí si, že jsou všichni šílení.

Stará víla, která měla tak ráda svého otce, pomáhá princi Hyacintovi. Zavře Dear Little Princess v křišťálovém paláci a umístí palác, kde jej princ najde. S velkou radostí se pustil do práce, aby ji osvobodil, ale nemůže se dostat přes její zdi. Drahá malá princezna natáhne ruku oknem, aby ho políbil, ale nedokáže se mu dostat přes rty kolem nosu, aby se dotkl její ruky, bez ohledu na to, jak se otočí nebo otočí. Poprvé si uvědomí, jak dlouhý ten nos ve skutečnosti je, také dlouho!

S tímto poznáním se křišťálový palác rozpadl na třísky a stará Víla mu darovala Drahou malou princeznu s výzvou: „Vidíš, jak nám sebaláska brání znát naše vlastní vady. Odmítáme je vidět, dokud je nenajdeme v způsob našich zájmů. “

Princ Hyacint má zmenšený nos na obvyklou velikost a ožení se s Drahou malou princeznou. Ti dva žijí šťastně až do smrti.

Reference

  1. ^ Lang, Andrew. The Blue Fairy Book. Londýn; New York: Longmans, Green. 1889. s. 12-18.
  2. ^ Valentine, Laura. Staré, staré pohádky. New York: Burt 1889. str. 276-283.
  3. ^ Planché, James Robinson. Čtyři a dvacet pohádek: vybrané z pohádek Perraulta a dalších populárních spisovatelů. Londýn: G. Routledge & Co., Farringdon Street; New York: 18, Beekman Street. 1858. str. 477-482.

externí odkazy