Pražská konference - Prague Conference

The Pražská konference, oficiálně 6. všeruská konference Ruské sociálně demokratické strany práce, byl držen v Praha, Rakousko-Uhersko, 5. – 17. Ledna 1912. Zúčastnilo se jej šestnáct bolševiků a dva menševici Joseph Stalin a Jakov Sverdlov, kteří byli v té době v exilu, nebyli schopni. Georgi Plekhanov tvrdil, že je příliš nemocný na to, Na konferenci Vladimir Lenin a jeho příznivci se odtrhl od zbytku Ruská sociálně demokratická labouristická strana a vytvořili si vlastní, Ruská sociálně demokratická labouristická strana (bolševici). Konference měla být tajná; Lenin nařídil: „Nikdo, žádná organizace o tom nesmí vědět“. Každý detail však byl znám Okhrana, tajná policie Ruská říše.

Do ústředního výboru bylo zvoleno sedm lidí: Lenin, Zinovjev, Malinovskij (později se ukázalo, že je špionem pro Okhranu), Ordžonikidze, Spandaryan (Stalinův nejlepší přítel), Sverdlov (Sovětský vůdce, 1917–19) a Goloshchekin.[1] Poslední čtyři zřídili ruské předsednictvo, které vedlo stranu, spolu s Kalininem a Stalinem, kteří předsedali předsednictvu. Tím byla zajištěna nadvláda ruských bolševiků na rozdíl od emigrantů, kteří byli Ordžonikidzem považováni za „neplatné“. Spandaryan vyzval k rozpuštění emigrantské skupiny.

Po konferenci byl Stalin na doporučení Lenina a Zinovieva kooptován do bolševického ústředního výboru. Elena Stasova byl jmenován tajemníkem ruského úřadu. Stepan Shahumyan a Michail Kalinin (Sovětská hlava státu 1919–1946) se stala kandidátem na členy ústředního výboru. Kalinin byl podezřelý z toho, že byl okhranský agent, takže nebyl řádným členem.[2] Oba byli Stalinovi soudruzi na Kavkaze.[3]

Lenin napsal Maxim Gorkij: „Nakonec se nám podařilo navzdory spodině likvidátora obnovit Stranu a její ústřední výbor. Doufám, že se s námi budete nad touto skutečností radovat.“[4] Stalin řekl: „Tato konference měla v historii naší strany mimořádný význam, protože vytýčila hranici mezi bolševiky a menševiky a spojila bolševické organizace po celé zemi do jednotné bolševické strany.“[5]

Reference

  1. ^ http://marxism.halkcephesi.net/soviet%20archives/History%20of%20communist%20party/Chapter%201-5/chapter%204_5.htm
  2. ^ Simon Sebag Montefiore, Mladý Stalin, str. 224.
  3. ^ Simon Sebag Montefiore, Mladý Stalin, str. 205.
  4. ^ Lenin, Collected Works, Russ. vyd., sv. XXIX, s. 19.
  5. ^ Doslovná zpráva z patnáctého kongresu C.P.S.U. [B.], Russ. vyd., str. 361–362.

externí odkazy