Praejecta - Praejecta
Praejecta nebo Praiecta byla neteř Byzantský císař Justinián I. (r. 527–565) krví a jeho císařovnou Theodora manželstvím.
Životopis
Praejecta byla dcerou Vigilantia a Dulcidio (nebo Dulcissimus), respektive sestra a švagr císaře Justiniána. Byla také sestrou pozdějšího byzantského císaře Justin II (r. 565–578) a patricius Marcellus.[1]
Zpočátku byla vdaná za patricius Areobindus, senátor šlechtického původu.[2] V roce 545 byla situace v Afrika se vymkl kontrole po smrti Solomon a jeho nahrazení jeho neschopným synovcem Sergiusem, Areobindus, ačkoli tam neměl žádné předchozí vojenské zkušenosti, byl tam vyslán s malou silou.[3]
Areobindus byl umístěn jako společný velitel se Sergiem, ale oba generálové nesouhlasili s předvídatelně katastrofickými výsledky pro byzantské imperiální úsilí: imperiální síly byly v Thacii těžce poraženy, i když se jim podařilo rebela zabít Stotzas. Poté se Sergiusovi ulevilo a místo něj byl instalován Areobindus.[4][5] Brzy však (březen 546) byl zavražděn ve vojenské vzpouře vedené Guntharic, dux Numidiae. Praejecta a její švagrová byly poslány do bezpečí k opevněným klášter v Kartágo, ale když Guntharic převzal kontrolu nad městem, byli odtud odstraněni. Guntharic, který se pravděpodobně chtěl oženit s Praejectou, ji držel v domácím vězení, ale zacházel s ní dobře.[5][6]
Po Guntharicově atentátu na Arménský Artabanes v květnu a obnovení byzantské císařské vlády ho Praejecta odměnil velkou částkou peněz a zasnoubil se s ním. Jakmile byla zpátky v Konstantinopoli, Artabanes ji následoval, ale císařovna Theodora zjistila, že je již ženatý, a zakázala svaz.[5][7] Artabanes byl touto aférou rozzuřený a přispělo to k jeho účasti na neúspěchu spiknutí svrhnout císaře Justiniána na konci roku 548.[8]
Praejecta se místo toho oženil John, syn Pompeia a vnuk Hypatius,[9] manželství, které se uskutečnilo někdy v letech 546–548.[10]
Reference
Citace
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992, str. 428, 816, 1048.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992 107, 1048.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992, str. 107; Bury 1923, Svazek 2, str. 145–146.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992, str. 108.
- ^ A b C Bury 1923, Svazek 2, str. 146.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992, str. 1048.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992, str. 127–128, 1048.
- ^ srov. Bury 1923, Svazek 2, str. 67–69; Martindale, Jones & Morris 1992, str. 128.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992, str. 665.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1992, str. 664, 1049.
Zdroje
- Bury, John Bagnell (1923) [1889]. Historie pozdnější římské říše: Od Arcadia po Irene (395 n.l. do 800 n.l.). II. New York, New York a Londýn, Velká Británie: Macmillan & Company Limited.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Martindale, John Robert; Jones, Arnold Hugh Martin; Morris, J., eds. (1992). Prosopografie pozdější římské říše. III: A.D. 527–641. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-20160-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- Cawley, Charles (14. února 2011). „Byzantium 395–1057: Praeiecta“. Středověké země. Citováno 14. ledna 2012.