Porfiriia Kiseleva - Porfiriia Kiseleva
![]() | Téma tohoto článku nemusí splňovat požadavky Wikipedie směrnice o pozoruhodnosti pro biografie.Březen 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
![]() | tento článek potřebuje další citace pro ověření.Březen 2018) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |

Matryona Ivanovna Kiseleva (ruština: Матрёна Ивановна Киселёва; 1855 - 25. listopadu [OS 12. listopadu] 1905) byla vůdčí sekta «Ioannites».
V mládí byla Matryona prostitutkou. Matryona Ivanovna Kiseleva byla duchovní dcerou Jana z Kronštadtu. Kiseleva se přestěhovala z Kronštadt na Oranienbaum v roce 1895, kdy se po ní přesunulo centrum fungování sekty, a vytvořila společenství žen, které žily pod klášterní disciplínou a uctívaly v katedrále sv. Ondřeje. Přitahovala také mužské následovníky z Katedrála svatého Ondřeje sekty považují Kiselevu za prorokyni a nazývají ji «Theotokos» (bogoroditsa), «Porfiriia», «Porfiriia cara carů», «Oranienbaum Matky Boží». Janovi sektáři nazývali „Ježíše Krista - cara carů“. Ostatní sektáři měli jména: Michail Petrov (ruština: Михаил Петров; «archanděl Michal» ) je rolník Jaroslavl, Elizaveta Korchacheva (ruština: Елизавета Коргачёва; «Solomoniia nositelka myrhy» ) je bývalá prostitutka, Nazarii Dmitriev (ruština: Назарий Дмитриев; «Jan Teolog» ) je novgorodský rolník, Basilii Pustoshkin (ruština: Василий Пустошкин; «Eliáš ») Je pronajímatelem Kronstadt Hospice House, Nicholai Bolshakov (ruština: Николай Большаков; «Enoch» ) je obsluha lázní.
Porfiriia Kiseleva je oslavována sektáři zvláštními hymny na její počest, například:
«Panna je moudrá Porfira,
Trpěl jsi pro Krista,
Měl jsi v sobě
Vysoce ceněný Kristův kámen »
Ioannitové zobrazili Matryonu na ikonách a ikony jsou vykresleny stejně jako posvátné obrazy uctívání.
Porfiriia přiznal Johna z Kronštadtu. Zemřela syfilis 25. listopadu 1905. Jan z Kronštadtu provedl pohřeb Kiselevy. Během pohřební bohoslužby namísto modliteb předepsaných listinou zpívali modlitbu: «Nejsvětější Theotokos, zachraň nás!» Samotné místo Kisselevova pohřbu (v Oranienbaumu) je předmětem zvláštní úcty sektářů, věci, které po něm zůstaly, a písek z hrobu mají pro ně náboženský význam.
Po smrti Jana z Kronštadtu, v roce 1912 Svatý synod ruské pravoslavné církve odsoudil Ioannity a prohlásil je za sektu; Kiseleva byla prohlášena za hlavní sektářku. Sekta v oficiálních dokumentech byla pojmenována «Khlysty –Kiselevisty »od jména Porfiriia Kiseleva.
Obraz Kiselevy našel odraz v umění. Victor Protopopov napsal hru «Black Crows» v roce 1905. Hra měla obrovský úspěch na divadelních pódiích a v divadlech to byla vždy full house. V této hře byl John z Kronštadtu zobrazen jako pseudohojitel a jeho příznivci - «Ioannites», vedeni Kiselevou, jako fanatici - sektáři. «Ianitové» stoupají v náručí proti hře, která je odhalila. Lidový umělec SSSR Ekaterina Korchagina-Alexandrovskaya, který v těch letech hrál v jedné z petrohradských skupin, říká: „V« Černých vránách »jsem hrál roli sektářského„ Theotokos “. Náboženští fanatici zuřili a často i pro mě,„ aby se vyhnuli excesům „, Po představení jsem se musel vrátit domů v doprovodu stráží, kteří mě ochránili před sektářskými pokusy zasáhnout mě při opuštění divadla“.[1][2]
Reference
- ^ Myron Chudnovtsev. Церковь и театр. Конец XIX - начало XX в. - Москва: Наука, 1970. - 129 с.; // citát z časopisu Divadlo a umění, 1913, № 23, стр. 485.
- ^ Дурылин С.Н. Екатерина Павловна Корчагина-Александровская (1944). - С. 25
- Kizenko N. B. Marnotratný světec: otec Jan z Kronštadtu a ruský lid. Pennsylvania State University Press, 2000. str. 213
- Святое православие и именобожническая ересь: в 3-х ч. - Харьков: Епархиальная тип., 1916. cтр. 26
- Robert P. Geraci, Michael Chodarkovskij Of Religion and Empire: Missions, Conversion, and Tolerance in Tsarist Russia / Cornell University Press, 2001, str. 54
- Сукновалов, Александр Евгеньевич ″ Петроградская сторона ″ Издательство: Л .: Лениздат; 1961 г. / стр. 55
- К характеристике о. Иоанна Сергиева (Кронштадского). // Старообрядец: журнал. - 1906. - č. 2. - С. 217—221.
- Таевский, Дмитрий Александрович «Христианские ереси и секты I-XXI веков». Словарь. 2003 год.
- Киселевцы Απολογία.ru
- Куляшев, Андрей Гаврилович. / Лекции по истории и обличению сектантства как рационалистического, так и мистического, читанные на миссионерских курсах в Пермской епархии в 1912 и 1913 годах: Конспект / А. Куляшев. - Пермь: Типо-лит. Губ. правл., 1913. - 6, 208, 2, XXXIV с .; С. 150-151
- А. И. Добкин, А. В. Кобак, Санкт-Петербургский фонд культуры / Невский архив: историко-краеведческий сборник, Том 7 / Стр. 364
- Введенский, Александр Петрович. / Действующия законоположения касательно старообрядцев и сектантов / Александр Введенский. - Одесса: Тип. Одесских новостей, 1912 (на обл. 1913). - 197, VII с .; С. 140
- Образование: журнал литературный и общественно-политический, Том 14, Выпуск 6 / Стр. 100
- Зимина Н. П. Православная Энциклопедия / Т. 25, С. 127-139 / Иоанниты