Polská kriminální policie - Polish Criminal Police - Wikipedia

Polská kriminální policie

Polská kriminální policie (polština: Polska Policja Kryminalna) byla uniformovaná, ozbrojená a tajná formace pomocné policie, hovorově nazývaná „polské Kripo“, působící v letech 1940-1945 v Vláda Během Německá okupace Polska.

V roce 1940 byla vyšetřovací větev vyloučena z Modrá policie a přeměněn na polskou kriminální policii (Polnische Kriminalpolizei)[1] propojen a přímo pod dohledem německé kriminální policie Kripo.[2] Velitel německého Sipo a SD ve vládě, Eberhard Schöngarth, vydal dekret nařizující všem předválečným polským kriminálním policistům hlásit se do služby nebo čelit přísným trestům.[3] Polský tým kriminální policie byl vyškolen ve škole policejní bezpečnosti (Sicherheitspolizei ) a bezpečnostní služba Reichsführer SS (SD) v Rabka-Zdrój. Odhaduje se, že v polských jednotkách Kripo bylo 1 790 až 2 800 etnických Poláků.[4]Organizace polské kriminální policie byla obdobou organizace německé “Kriminalpolizei"a skládala se z různých policejních stanic. Stanice 1 se zabývala loupežemi, útoky, vraždami a sabotážemi; stanice 2 - s malými krádežemi; stanice 3 - s vloupáním a zloději domu; stanice 4 - morální zločiny; stanice 5 - s interní službou, vyhledávání Židů v úkrytu a dalších hledaných osob; stanice 6 - s registrací hledaných osob, stanice 7 - s forenzní technikou a fotografická laboratoř.[5]

Viz také

Reference

  1. ^ Chodakiewicz, Marek Jan (2004). Mezi nacisty a sověty: okupační politika v Polsku, 1939-1947. Lexington Books. ISBN  9780739104842.
  2. ^ Marek Mączyński, Organizacyjno-prawne aspekty funkcjonowania administracji bezpieczeństwa i porządku publicznego dla zajętych obszarów polskich 1939-1945, Kraków 2012, s. 304-305.
  3. ^ Grzegorz Mazur, Jerzy Skwara, Jerzy Węgierski: Kronika 2350 dní wojny i okupacji Lwowa, s. 214.
  4. ^ Piotrowski, Tadeusz (1998). Polský holocaust: Etnický spor, spolupráce s okupačními silami a genocida ve druhé republice, 1918-1947. McFarland. ISBN  9780786403714.
  5. ^ Marek Mączyński, Organizacyjno-prawne aspekty funkcjonowania administracji bezpieczeństwa in porządku publicznego dla zajętych obszarów polskich w latach 1939-1945, Kraków, s.305