Soudržnost politik v zájmu rozvoje - Policy Coherence for Development

Soudržnost politik v zájmu rozvoje (PCD) je přístupový a politický nástroj pro integraci ekonomických, sociálních, environmentálních a správních rozměrů udržitelného rozvoje do všech fází tvorby domácí a mezinárodní politiky. Cílem soudržnosti politik ve prospěch rozvoje je zajistit, aby zahraniční vztahy byly co nejvíce ekologicky, ekonomicky a sociálně soudržné, a tím zefektivnit mezinárodní spolupráci v oblasti mezinárodního rozvoje.^[1]

Soudržnost politik pro vývojový vývojový diagram

Závazky k dosažení větší soudržnosti politik na podporu rozvoje rovněž podpořila Organizace hospodářské spolupráce a rozvoje (OECD) (který má zvláštní oddělení, oddělení pro koherenci politik pro rozvoj)^[2] stejně jako v Pusanském partnerství pro efektivní rozvojovou spolupráci z roku 2011, v Miléniové deklaraci OSN a v roce 2010 Rozvojové cíle tisíciletí OSN Summit. V době, kdy je pravděpodobné, že se rozvojová pomoc dostane pod větší tlak, by soudržnost politik ve prospěch rozvoje měla být spíše než méně důležitá, a to i v příspěvek 2015 rámec, který je stále více uznáván. Příkladem takového uznání je cíl OSN Cíl udržitelného rozvoje 17 jehož cílem je posílit soudržnost politik v oblasti udržitelného rozvoje jako součásti Agenda 2030.^[3]

Počátky konceptu sahají do úspěšných kampaní evropských nevládních organizací z 90. let, které zaměřily pozornost na „dumping“ evropských výrobků v rozvojových zemích a které v roce 1992 vedly k článku v Smlouva o Evropském společenství to vyžadovalo, aby tvůrci politik EU při přípravě nových politik zohledňovali zájmy rozvojových zemí. V závislosti na překladu byl tento článek Smlouvy označován jako propagace soudržnosti (např. Německá verze) nebo konzistence (např. Anglická verze). Později téhož desetiletí OECD přidala „pro rozvoj“, aby objasnila, že „soudržnost politik ve prospěch rozvoje“ byla o zajištění toho, aby politiky nepoškodily a pokud možno přispěly k mezinárodním rozvojovým cílům. Příklady definic soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, které objasňují toto zaměření dopadu, lze najít v Evropském konsensu o rozvoji z roku 2005 a ve výstupním dokumentu summitu o rozvojových cílech tisíciletí OSN z roku 2008, které oba odkazují na rozvojové cíle tisíciletí.

Podle zásad politiky soudržnosti pro rozvoj (PCD) by měly být identifikovány a pokud možno vyřešeny potenciální střety cílů a zájmů mezi mezinárodní spoluprací a dalšími odvětvovými politikami různých federálních oddělení. Může se jednat o tyto oblasti politiky: migrační politika, zemědělská politika, politika životního prostředí, zdravotní politika, politika finančního sektoru, bezpečnostní politika, vzdělávání, výzkum a kulturní politika.^[1]

Koncept politické soudržnosti pro rozvoj (PCD) se poprvé objevil v mezinárodních diskusích pomoc dárci na počátku 90. let. Termín Politická soudržnost pro rozvoj (PCD) původně vycházel z poznání, že politiky, které nepředstavují pomoc dárců, ovlivňují rozvojové země a neměly by odvádět pozornost, ale spíše by měly podporovat mezinárodní rozvojové cíle. Koncept PCD původně zdůrazňoval odpovědnost rozvinutých zemí při zohledňování vlivu na rozvojové země při formulování domácích politik napříč různými odvětvími (obchod, finance, migrace, bezpečnost, technologie, věda). Pochází tedy ze paradigmatu sever-jih, jehož odpovědnost za lepší PCD je kladena na rozvinuté země ve prospěch rozvojových zemí. Jak se koncept vyvíjel, chápalo se, že PCD jde nad rámec přístupu „neškodit“, rovněž s požadavkem hledat synergie mezi rozvojovou spoluprací a dalšími politikami a korigovat stávající nesoulady. Diskuse o podpoře soudržnosti politik v zájmu rozvoje, které probíhají v EU a OECD, rovněž přispěly k porozumění, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje by měla být na různých úrovních posílena. Běžně se o nich hovořilo jako o soudržnosti interní, mezivládní, mezivládní, mnohostranné, více zúčastněných stran a rozvojových zemí.^[4]

PCD funguje v multipolární globální ekonomice, ve které všechny země hrají roli při podpoře globálního růstu a umožnění udržitelného rozvoje. Rychle se měnící globální ekonomická situace znamená, že každá země čelí složitějším a vzájemně provázanějším ekonomickým, sociálním a environmentálním výzvám. Lepší pochopení vazeb nastupujících globálních trendů a jejich dopadů je pro země kritické, protože vytvářejí strategie pro udržitelný rozvoj.^[5]

Evropská unie a soudržnost politik v zájmu rozvoje

Evropská unie tuto myšlenku převedla do právního závazku, jak bylo naposledy uvedeno v Lisabonské smlouvě v roce 2009, a zdůraznila tento koncept v politických prohlášeních a sděleních, včetně postoje v agendě po roce 2015. „Slušný život pro všechny“. OECD vyjádřila politickou vůli zajistit soudržnost politik ve prospěch rozvoje, jak je uvedeno v prohlášení ministrů z roku 2008 a v následujících doporučeních Rady o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje z roku 2010. Strategie OECD pro rozvoj přisuzuje PCD rovněž klíčový význam. OECD i EU zavedly systémy a nástroje definující celkové ambice a cíle, usnadňující rozhodování a monitorující pokrok, které zahrnují institucionální mechanismy, monitorovací nástroje, např. vzájemná hodnocení, ukazatele a podávání zpráv, jakož i soubory politických nástrojů prezentované jako praktická opatření k dosažení pokroku. Některé členské státy OECD, například Finsko, Nizozemsko, v současné době vyvinuly a vyzkoušely sady nástrojů PCD pro sebehodnocení. Finsko a Švýcarsko také testují posouzení dopadů na úrovni jednotlivých zemí v oblasti zajišťování potravin.^[4]

Evropské středisko pro řízení rozvojové politiky (ECDPM) think tank zaměřený na rozvojovou spolupráci se sídlem v nizozemském Maastrichtu tvrdí, že soudržnost politik ve prospěch rozvoje (PCD) je v zásadě politickou záležitostí. Klíčovým dilematem pro země je, jak rozvíjet a udržovat úroveň politického zájmu a podpory PCD, jak zařadit PCD do politické agendy a udržet dynamiku a přijmout závazky k prosazování PCD smysluplné jak na národní, tak na úrovni EU. . Přestože potenciální přínosy efektivní PCD zůstávají nepochybné, ECDPM tvrdí, že politické vedení, sponzorství a zaměření v posledních letech v několika zemích upadly, i když mnohé z nich jsou považovány za světové vůdce v PCD.^[6]

Nedávná zpráva Evropské komise uvádí, že Evropská unie dosáhla dobrého pokroku v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (PCD) na evropské úrovni i na úrovni členských států, což OECD uznala v posledním vzájemném hodnocení OECD DAC (2012). Tvrdí, že EU upevnila svou pozici světového lídra v provádění závazků PCD při tvorbě politik. Uznává však, že stále existuje prostor pro pokrok, pokud jde o využívání mechanismů, jako jsou posouzení dopadů, hodnocení a / nebo měření, monitorování pokroku a podávání zpráv o provádění. Komise tvrdí, že EU zůstává mezinárodně vedoucím aktérem soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, před svými hlavními partnery, s nejvyšší úrovní politického a právního závazku. V poslední době se problémům soudržnosti politik ve prospěch rozvoje věnuje trvalá politická pozornost na vysoké úrovni v EU a jsou na pořadu jednání Rady pro zahraniční věci EU.^[7]

Spojené státy a soudržnost politik v zájmu rozvoje

Soudržnost politik v zájmu rozvoje je jedním z mnoha kritérií pro OECD Výbor pro rozvojovou pomoc Proces vzájemného hodnocení. V roce 2011 to uvedlo Peer Review Spojených států amerických „OECD / DAC popisuje pokrok směrem k soudržnosti politik ve prospěch rozvoje (PCD) jako zahrnující tři stavební kameny: (i) politický závazek, který jasně specifikuje politické cíle; (ii) mechanismy koordinace politiky, které mohou vyřešit konflikty nebo nesrovnalosti mezi politikami a maximalizovat synergie a (iii) systémy monitorování, analýzy a podávání zpráv s cílem poskytnout důkazní základnu pro odpovědnost a pro dobře informovanou tvorbu politiky a politiky (OECD, 2008a). Peer review z roku 2006 vyzvalo vládu USA, aby vypracovala jasnější politiku role soudržnosti politik pro rozvoj a pro zavedení zdrojů potřebných k provedení analýzy a účinného řízení agendy soudržnosti politik. Po pěti letech dosáhly USA při provádění těchto doporučení a tří pilířů soudržnosti politik ve prospěch rozvoje smíšeného pokroku. ““^[8]

OECD tvrdí, že národní bezpečnostní strategie nemůže nahradit soudržnost politik v rámci rozvojové agendy. Po schválení zákona o státních a zahraničních operacích za rok 2013 v roce 2013 Kate Almquist Knopf, bývalá pomocná administrátorka pro USAID, uvedla, že „Mezi architekturou, zdroji a cíli zahraniční pomoci USA existuje zásadní nesoulad.“ a že účet byl "bodavou připomínkou nízké úcty, v níž mnoho členů Kongresu zastává globální rozvoj a Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID), primární federální agentura pověřená poskytováním zahraniční pomoci USA po celém světě. “ Vyzvala, aby se správce USAID stal stálým členem Rady národní bezpečnosti a Americký ministr zahraničí by mohl vrátit skutečný rozpočet a plánovací autoritu USAID obnovením správce USAID jako dvoustupňového ředitele zahraniční pomoci USA.^[9]

Soudržnost politik v oblasti zajišťování potravin

Zabezpečení potravin je hlavní rozvojovou výzvou a při řešení tohoto problému EU mimo jiné efektivně zařadila celosvětovou bezpečnost potravin mezi své rozvojové priority pro nadcházející roky. Přestože je Evropská unie největším světovým aktérem v oblasti zajišťování potravin, jak tvrdí ECDPM, některé její další politiky jsou stále zpochybňovány jako škodlivé pro globální zajišťování potravin a rozvoj zemědělství.

Analýza procesů tvorby politiky EU v oblasti zemědělství, rybolovu, energetiky a obchodu ukazuje, že bylo vyvinuto určité hmatatelné úsilí k posílení soudržnosti politik „v oblasti zajišťování potravin“. Jedná se však o předběžné kroky. V diskusích dominují další zájmy a zájmy, které utvářejí výsledky, zatímco globální aspekty zajišťování potravin hrají velmi okrajovou až žádnou roli, nebo použité důvody zajišťování potravin jsou v rozporu s logikou vlastního politického rámce EU pro zajišťování potravin.^[10]

Soudržnost politik pro rozvoj v debatě o rozvojových cílech po roce 2015

Summit OSN o rozvojových cílech tisíciletí

Uprostřed mezinárodní úvahy o formě a obsahu a rámec po roce 2015, kromě mnoha dalších otázek, byla PCD zdůrazněna jako klíčová součást debaty o podpoře. Diskuse o agendě po roce 2015 zdůrazňují potřebu univerzální rozvojové agendy, která je relevantní pro potřeby všech zemí a která je založena na sdílené odpovědnosti. Je to na pozadí měnícího se globálního rozvojového prostředí a sdíleného rozvoje a výzev „globálních veřejných statků“, jako je změna klimatu, prohlubování nerovností příjmů, nedostatek zdrojů a zhoršování životního prostředí. Původní koncepce soudržnosti politik ve prospěch rozvoje zaměřená na politiky „nad rámec podpory“ dárcovských zemí OECD DAC nesedí snadno do takové nové „univerzální“ logiky. Z tohoto důvodu OECD rekoncepci PCD a nyní podporuje širší univerzální přístup a definici PCD v kontextu agendy po roce 2015.^[5]

Osmý Rozvojový cíl tisíciletí (MDG8) byl navržen „k vytvoření prostředí - na národní i globální úrovni - příznivé pro rozvoj a pro eliminaci chudoby“. OECD tvrdí, že pokrok při dosahování RCT 8 byl omezený a ve skutečnosti RCT 8 bagatelizoval význam domácích politik a mobilizace domácích zdrojů při financování RCT a podpoře rozvoje. Argumentují rovněž tím, že diskuse o soudržnosti politik ve prospěch rozvoje probíhaly hlavně mezi dárci, kteří se zaměřili na soudržnost mezi politikami podpory a podpory, a na základě jednotlivých odvětví. To znamenalo zaměřit se na problémy s důležitými přeshraničními rozměry, jako je obchod, zemědělství, investice, zdraví a migrace, mimo jiné, aniž by byla věnována pozornost multidimenzionálnosti rozvojových výzev. Přístup k „pojmenovávání a ostudě“ současně uspěl pouze ve zdůraznění neúspěchů a negativních dopadů politik, které nejsou podporami. To bylo kontraproduktivní pro zapojení dalších politických komunit a klíčových aktérů mimo ty, které jsou ve vývoji.

Článek ECDPM tvrdí, že různé myšlenky a principy PCD lze začlenit do rámce po roce 2015 bez použití silného žargonu PCD. Patří mezi ně i) cíle pro prostředky provádění v tematických oblastech, které účinně vyžadují větší úsilí v oblasti soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, ii) cíle ve vztahu k budování kapacit pro integrovanější tvorbu politik založených na důkazech a iii) úsilí o vybudování silného rámce odpovědnosti. Příspěvek dále dospěl k závěru, že nezávisle na tom, zda bude univerzální koncept PCD výslovně součástí jazyka nového rámce, bude skutečný pokrok v oblasti PCD muset zůstat hlavní, ne-li nejdůležitější, důležitou složkou opatření OECD a EU při dosahování cílů závazků po roce 2015.^[4]

Soudržnost politik pro index rozvoje

Index koherence politik pro udržitelný rozvoj (PCSDI) je index vypracovaný koordinátorem nevládní organizace ve spolupráci se španělskou sítí pro rozvojové studie REEDES.^[11] PCSDI analyzuje politiky, které pozitivně přispívají k udržitelnému rozvoji v zemi, i politiky, které mají negativní dopad nejen na tuto zemi, ale také na třetí země nebo na celou planetu.^[12]

V roce 2019 je PCSDI 148 zemí zařazeno od 26,76 (nejhorší, Indie) do 79,02 (nejlepší, Dánsko). PCSDI má 5 složek: ekonomickou, sociální, environmentální, globální a produktivní.^[13]

Kritika soudržnosti politik v zájmu rozvoje

V roce 2013 napsal významný bloger pro rozvoj Owen Barder kritiku konceptu „Koherence politik pro rozvoj“ s názvem „Koherence politik je skřítek“. Tvrdil to „Termín PCD nám poskytl odvětví zpráv a konferencí zaměřených na to, zda země mají politiky, které jsou navzájem konzistentní, a instituce si myslely, že by je mohly učinit, místo aby se soustředily na to, zda a jak tyto politiky jednotlivě podporují, nebo nepřátelský k vývoji. “ Tvrdil, že koncept PCD má „možná podvědomě změnil politické cíle země od dopadu k důslednosti.“^[14]

Viz také

• Revize rozvojové politiky

Reference